Kytlice
Kytlice jsou rekreační obec se sklářskou tradicí, malebně položená mezi zalesněnými kopci v rozšířeném údolí říčky Kamenice asi 6 km severně od Nového Boru. Její součástí jsou dnes také starší osady Falknov, Dolní Falknov a Mlýny, s nimiž měly Kytlice k 1. lednu 2024 celkem 487 obyvatel.
Historie
Pohled na obec s kostelem z vyhlídky v Dolním Falknově.
Foto: Jiří Kühn.
První skláři přišli do zdejšího kraje dlouho před vznikem trvalého osídlení. Zřejmě už ve 13. století stavěli v lesích své pece, které spotřebovaly k tavení skla velké množství dřeva a po vymýcení lesa v nejbližším okolí se stěhovaly o kus dál. Takto odlesněné plochy byly později využity k zakládání nových vsí. Kytlice vznikly spojením tří starších vesnic, ležících původně na dvou různých panstvích. Falknov a Kytlice na levem břehu Kamenice patřily ke sloupskému panství, zatímco Dolní Falknov na pravém břehu byl součástí panství kamenického. Nejstarší Falknov byl podle nepotvrzené místní tradice založen snad někdy po roce 1471 na místě starší vsi Neuhausen, zaniklé za husitských válek. Už v roce 1443 se zde zmiňuje sklářská huť, která stála někde na severozápadním úpatí Malého Buku, ale prokazatelně je existence Falknova doložena až v 16. století. Obec nebyla zpočátku velká a její růst byl spojen až s rozvojem výroby ve sklářské huti, kterou zde roku 1530 založil Pavel Schürer. Její součástí byl i huťmistrův statek s obilním mlýnem, pilou a pivovarem. Roku 1620 měl Falknov 12 usedlostí, ale zemědělství k zajištění obživy nestačilo a významným zdrojem příjmů byla proto sklářská výroba a přadláctví. Sousední Dolní Falknov vznikl až po roce 1668.
Sklářská výroba postupně získala na sloupském panství takový význam, že majitel panství Ferdinand Hroznata z Kokořova vydal v roce 1683 falknovským malířům a rytcům skla cechovní privilegia, která roku 1770 potvrdil i Josef Kinský. Falknovská huť se ale potýkala s nedostatkem dřeva a roku 1731 ji proto Leopold Valentin Schürer prodal i se statkem vrchnosti. Hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský ji hned v následujícím roce prodal Janu Kittelovi, vnukovi sklářského obchodníka Jana Kašpara Kittela z Polevska, ale ani jemu se nepodařilo pro sklárnu zajistit dostatek dřeva. Jeho syn Jan Josef Kittel ještě v roce 1749 zřídil u hutě brusírnu, ale v následujícím roce provoz hutě kvůli vysokým cenám dřeva zastavil.
Domy uprostřed obce.
Foto: Jiří Kühn.
I po zrušení hutě se ale ve Falknově a Mlýnech sklářské výrobky brousily, zdobily rytím a malováním. Protože ve vsi přibývalo lidí, kteří neměli vlastní domek, rozhodl se Kittel napodobit Josefa Kinského, který na sloupském panství založil několik nových vsí, a s jeho souhlasem pronajal rozsáhlé pozemky huťmistrovského statku lidem na stavbu nových domků. V roce 1758 tak vznikla uprostřed Falknova nová ves, pojmenovaná podle původního majitele pozemků Kittelwitz a později Kittlitz. Jejím základem se stalo asi dvacet starších falknovských domů, stojících v okolí pivovaru, zbořené hutě a huťmistrova dvora s mlýnem, kde byla také škola, pivovarská hospoda a vrchnostenská hájovna. Nové domky se stavěly nejprve v okolí pivovarského dvora a později se zástavba rozšiřovala do okolí. Roku 1771 už měly Kytlice 41 domů a v následujícím roce bylo obnoveno vaření kytlického piva. V letech 1787-1800 se domky stavěly hlavně kolem staré cesty, vedoucí od pivovarského statku do Horního Prysku, po které zdejší lidé chodili před rokem 1782 do tamního kostela, a které se podle pohřebních průvodů říkalo Umrlčí cesta (Leichenweg). Této části Kytlic lidé říkali Písečná ulička (Sandgasse) nebo Kittelova cesta (Kittelweg). Nové zástavbě podél cesty od falknovské panské pily se zase říkalo Nová Ves (Neudorf) a toto jméno se často užívalo i pro celou obec. V roce 1820 už měly Kytlice 97 domů a do roku 1843 se jejich počet zvýšil na 125. Obyvatelé se živili hlavně zpracováním skla, výrobou látek nebo prací v lese. Využívali přitom vodní sílu Kamenice a jejích přítoků, zejména Hraničního potoka, stékajícího ze svahu Malého Buku. Počátkem 19. století voda v domácích dílnách poháněla 22 brusičských a kuličských zařízení a mlýnků na sklářské malířské barvy.
Kostel sv. Antonína Paduánského.
Foto: Jiří Kühn.
S rostoucím počtem obyvatel vyvstala potřeba stavby vlastního kostela, protože kostel v Horním Prysku, k němuž byli obyvatelé Falknova a Kytlic až do roku 1786 přičleněni, byl vzdálený hodinu cesty. O stavbě kostela bylo rozhodnuto v roce 1776. Velkou část prostředků na ni věnoval falknovský rodák Antonín Bernard Gürtler, na zbývajících nákladech se podíleli Kinští a část byla kryta ze sbírek. Pozemek poskytl ze svého statku Jan Josef Kittel a 7. září 1777 byl položen základní kámen. Protože stavbu pozdržela válka s Pruskem, byl kostel vysvěcen až 10. října 1782.
Školní vyučování probíhalo zpočátku v různých soukromých domech a v roce 1755 byla v Horním Falknově postavena škola, pro kterou vrchnost věnovala pozemek. O 20 let později se škola přispěním Jana Kittela přestěhovala do nové budovy, postavené na jeho pozemku. Ta ale brzy přestala rostoucímu počtu žáků stačit, a proto se musely pronajímat místnosti i v dalších domech. V roce 1805 byla postavena větší škola a stará školní budova pak byla přeměněna na obecní dům, v němž sídlila od roku 1829 finanční stráž. V letech 1842-1846 bylo na škole přistavěno patro, ale když byla roku 1873 otevřena třetí třída, musela se pro ni opět pronajímat místnost v jiném domě. Proto byla v roce 1882 postavena nová školní budova se 4 třídami, zahradou a hřištěm, v níž byla výuka zahájena v následujícím roce. Roku 1894 byla ještě rozšířena o přístavbu s dalšími dvěma třídami.
Příjezd do Kytlic z Polevska.
Foto: Jiří Kühn.
Při správní reformě v roce 1850 byly Kytlice s Falknovem spojeny do jedné obce, k níž byla přičleněna i část Mlýnů. Druhá část Mlýnů a Dolní Falknov ale zůstaly oddělené řekou Kamenicí, tvořící hranici mezi nově zřízenými okresy Nový Bor a Děčín. Po uvolnění poměrů se v obci začal rozvíjet společenský život a vznikla tu řada spolků. V roce 1861 byla obnovena činnost ochotnického souboru, založeného už v roce 1834, roku 1864 byl založen spolek válečných veteránů, o pět let později vznikl sbor dobrovolných hasičů, v roce 1870 pěvecký spolek a roku 1872 spolek střelecký. Hospodářský růst obcí podpořila stavba železnice z Děčína do Varnsdorfu, na níž byl zahájen provoz v lednu 1869. Obce tak získaly rychlejší spojení s okolním světem a zlepšily se možnosti dovozu uhlí i vývozu místních výrobků. Na nádraží ale museli Kytličtí chodit do 3 km vzdálených Mlýnů a osobní zastávka ve Falknově-Kytlicích byla otevřena až 1. července 1889. Roku 1869 byl v obci zřízen také poštovní úřad, jehož prvním poštmistrem byl Josef Eiselt. Pošta se tehdy nacházela v jeho domě a později se stěhovala po dalších domech až do roku 1897, kdy pro ni byla postavena nová budova.
V 70. letech 19. století se začal projevovat nedostatek sklářské suroviny, která se musela dovážet ze stále vzdálenějších míst. Roku 1873 proto sklářský obchodník Vincenc Hrdlička zprovoznil ve Falknově novou huť, kterou pojmenoval po své manželce Augusta. Využíval ji ale jen 17 měsíců a pak se v ní střídali různí nájemci a majitelé až do ukončení provozu v roce 1911. Druhou falknovskou hutí byla huť Marie, vybudovaná firmou Münzel a Palme v roce 1893. Po oživení sklářské výroby bylo v Kytlicích postaveno 19 nových domů. Ve vsi vzikaly další spolky, zaměřené na sportovní činnost a Okrašlovací spolek, který se staral o zvelebování obce a jejího okolí. V roce 1900 už měly Kytlice 151 domů, v nichž žilo 1001 obyvatel. Většina z nich se stále živila broušením a malováním skleněného zboží. V provozu tu bylo několik menších brusíren skla na vodní pohon a také tři mlýny na email. Fungoval také vrchnostenský pivovar a Rudolf Wenzel postavil přímo v Kytlicích ještě třetí Rudolfovu huť.
Chata U Vleku při cestě do Horního Prysku.
Foto: Jiří Kühn.
Slibný rozvoj ale přerušila první světová válka. Provoz všech skláren se zastavil, obyvatele trápil nedostatek potravin i běžných životních potřeb a v obci byla pro chudé zřízena válečná vyvařovna. V květnu 1917 byly pro válečné účely odevzdány všechny kostelní zvony. Po skončení války byl provoz Rudolfovy hutě obnoven, ale k oživení sklářské výroby došlo až v polovině roku 1919, kdy začala růst poptávka po malovaném skle. Koncem 20. let ale vypukla hospodářská krize, takže všechny sklárny musely být opět odstaveny a o práci tak přišlo na 900 lidí. V roce 1938 sklářští dělníci vytvořili družstvo a obnovili provoz v Rudolfově huti, ale to už se schylovalo k další válce. V říjnu 1938 obsadila české pohraničí německá armáda a v následujícím roce vypukla 2. světová válka. Sklářská výroba byla ukončena a nahrazena válečnou výrobou a řada mužů musela odejít na frontu.
Po nuceném vysídlení německých obyvatel v letech 1945-1946 sklářská výroba v Kytlicích prakticky zanikla. Jednak kvůli nedostatku surovin, energie a pracovních sil, ale také kvůli neschopnosti nových provozovatelů. Po znárodnění průmyslu se v Rudolfově huti pracovalo už jen v letech 1947-1949, pak byl provoz definitivně zastaven a sklárna byla zbořena. Ani prázdné domy po německých obyvatelích se nepodařilo zcela osídlit a 36 jich bylo později zbořeno. Mnoho dalších bylo zachráněno jen díky jejich rekreačnímu využití. Do Kytlic začala jezdit řada pražských herců a umělců, vznikala zde rekreační střediska různých podniků a v 60. letech se zde rozšířilo chalupářství. V roce 1960 také proběhla změna správního uspořádání, při níž byl zrušen okres Nový Bor a Kytlice byly připojeny k okresu Děčín. Přitom konečně došlo ke sloučení vesnic na obou březích Kamenice do jedné obce, nazvané Kytlice.
Památky a zajímavosti
Kostel sv. Antonína Paduánského s hřbitovem.
Foto: Jiří Kühn.
Na malém návrší v centru obce stojí pozdně barokní kostel sv. Antonína Paduánského, jehož základní kámen byl položen 7. září 1777 a 10. října 1782 byl kostel vysvěcen českolipským vikářem Johannem Ch. Preislerem. Kostel byl postaven podle plánů děčínského architekta Johanna Wenzela Kosche, s nímž na stavbě pracoval borský zednický mistr J. A. Hölzel. Jednolodní stavba s polokruhově ukončeným presbytářem a dvěma patrovými bočními přístavbami má v severozápadním průčelí hranolovou věž s cibulovou bání a osmistěnnou lucernou a na střeše presbytáře je malá zvonička. Kostelní loď i presbytář osvětlují vysoká segmentově ukončená okna. Vnitřní zařízení z roku 1782 pochází od Franze Langhofa z Děčína a biskup Gürtler opatřil pro kostel cenná umělecká díla z Itálie, jako například sošku Madony z carrarského mramoru od neapolského sochaře Francesca Queirola, obraz Maří Magdaleny od Carla Cignaniho a několik dalších děl, jejichž autoři nejsou bezpečně známí. Na hlavním oltáři, vyrobeném místním truhlářem A. Nittelem, je obraz sv. Antonína Paduánského, namalovaný podle Correggiova originálu falknovským rodákem Antonínem Weissem, který je rovněž autorem reliéfu sv. Hrobu. Boční rokokové oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a Uvedení Panny Marie do chrámu. Z původních varhan se dnes dochovala jen skříň, do které vestavěla pražská firma Heinricha Schiffnera roku 1901 nový nástroj, renovovaný v letech 2009-2010.
Staré náhrobníky Kittelů u zdi kostela.
Foto: Jiří Kühn.
Pamětní deska na zadní stěně presbytáře.
Foto: Jiří Kühn.
Kolem kostela se rozkládá hřbitov, ohrazený z větší části cihlovou zdí. U stěn kostela stojí asi 15 kamenných náhrobníků, z nichž nejzajímavější je řada náhrobníků Kittelů na severovýchodní straně. Čtvrtý zleva je v ní jehlancový náhrobník zakladatele obce Johanna Josefa Kittela (1723-1788) s jeho reliéfní bustou a špatně čitelným nápisem, na jehož soklu je novější deska, připomínající kytlického hostinského a řezníka Karla Kittela. Do zadní stěny presbytáře byla v roce 1795 vsazena reliéfně zdobená kamenná deska od Antonína Maxe ze Sloupu s nápisem, připomínajícím, že kostel byl postaven díky štědrosti biskupa Antona Gürtlera a svěřen do péče Filipa Kinského, jehož erb s knížecí korunou je v horní části desky. Vlevo od ní stojí kamenný epitaf obchodníka Andrease Jankeho a jeho ženy Francisky s umělecky cenným reliéfem anděla a muže s ženou na loďce ve vlnách od sloupského sochaře Josefa Maxe. U hřbitovní cesty mezi farou a kostelem najdeme hrob oblíbeného herce Miroslava Horníčka (1918-2003), který měl v Kytlicích chalupu.
Na svahu pod kostelem stojí barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století, která byla v roce 1984 restaurována a zapůjčena na 10 let do Děčína, kde stála na náměstí před kostelem sv. Kříže, a 6. září 1994 se vrátila zpět do Kytlic.
Hrob rodiny Miroslava Horníčka.
Foto: Jiří Kühn.
Socha sv. Jana Nepomuckého pod kostelem.
Foto: Jiří Kühn.
V budově bývalé školy je dnes obecní úřad.
Foto: Jiří Kühn.
V centru Kytlic stojí patrová budova bývalé školy z roku 1883, v níž je dnes obecní úřad. V obci se dochovalo mnoho udržovaných roubených podstávkových domů, z nichž nejcennější jsou památkově chráněné. Za silnicí pod kostelem stojí patrový roubený sklářský dům č.p. 11 s podstávkou, břidlicí zdobenými štíty a mansardovou střechou z doby kolem přelomu 18. a 19. století, v boční ulici k Hornímu Prysku asi 300 m za kostelem je přibližně stejně starý přízemní podstávkový dům č.p. 57 a o kus dál stojí roubený dům č.p. 63 s podstávkou a hrázděným přístavkem, postavený na počátku 19. století. U silnice do Polevska je asi 250 m od kostela přízemní podstávkový dům č.p. 3 s polopatrem, svisle bedněnými štíty a mansardovou střechou a výše v horní části Falknova jsou další památkově chráněné domy č.p. 7, 13, 23, 31 a 53.
Památkově cenný sklářský dům pod kostelem.
Foto: Jiří Kühn.
Roubený dům č.p. 63.
Foto: Jiří Kühn.
Pomník padlým u obecního úřadu.
Foto: Jiří Kühn.
Na prostranství vedle obecního úřadu je pomník padlým s reliéfem českého lva a nápisem „Za vlast“ a v Dolním Falknově v sousedství hospůdky U zlatokopa stojí pomník místního rodáka a zakladatele vědecké mineralogie F. X. M. Zippeho.
Na četných místech obce najdeme také pozůstatky historických technických děl: hráze rybníků, starých náhonů, mlýnských zařízení a sklepů, vytesaných ve skalách. Na východním okraji Falknova je malebný Lesní rybník s koupalištěm a u Mlýnů bylo v roce 1931 zřízeno lesní divadlo, které dnes opět slouží svému účelu.
U domu č.p. 98 v severozápadní části vsi roste mohutný 25 m vysoký památný dub letní s obvodem kmene 450 cm, jehož stáří se odhaduje na 170 let, a při silnici do Polevska je u domu č.p. 11 chráněná přírodní památka Kytlice s bohatým výskytem šafránu jarního.
Památný dub letní u domu č.p. 98.
Foto: Jiří Kühn.
Rodáci a osobnosti
Ve Falknově se narodil Antonín Bernard Gürtler (1726-1791) - doktor teologie, duchovní otec salesiánek a zpovědník dcery císařovny Marie Terezie a sicilské královny Marie Karoliny. Po jejím sňatku s Ferdinandem IV. roku 1768 odešel Gürtler s mladou královnou do Neapole, kde byl jmenován biskupem sienským a jako papežský nuncius se v roce 1790 zúčastnil i pražské korunovace Leopolda II. Z Falknova pocházel také Johann Leopold Riedel (1726-1800), který později založil sklářskou huť v Kristiánově v Jizerských horách a položil základy dodnes významné sklářské rodiny Riedelů.
V Dolním Falknově se narodil malíř a litograf Antonín Weiss (1801-1851), jehož práce se rozšířily zejména v Holandsku, Belgii, Německu, ale i ve Francii a Anglii. Proslul hlavně jako malíř květin a v roce 1836 vydal v Amsterdamu dvě litografická alba studií květin a ovoce. V roce 1845 se vrátil do Kytlic, kde se podílel na restaurování italských kostelních obrazů, maloval portréty a oltářní obrazy pro kostely v České Lípě, Velenicích, Sloupu i jinde v okolí.
Nejslavnějším rodákem byl František Xaver Maxmilián Zippe (1791-1863) z Dolního Falknova, který se jako jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců a zakladatel vědecké mineralogie a geologie v naší zemi významně podílel na založení Národního muzea. V roce 1847 byl jmenován členem císařské akademie věd ve Vídni a o 2 roky později byl pověřen zřízením báňské akademie v Příbrami, jejímž prvním ředitelem se stal. Od roku 1850 působil jako profesor mineralogie na vídeňské univerzitě. Jeho jméno zůstává na věčnou paměť napsáno na budově Národního muzea v Praze.
Zajímavosti v okolí
Kytlice s Falknovem, Dolním Falknovem a Mlýny leží na horním toku Kamenice mezi Novou Hutí a Českou Kamenicí. Prameny říčky jsou v okolí Hraničního rybníka, u jehož břehu je zajímavá Valdštejnská skála a v blízkém sousedství jen málo známé Stříbrné doly a Bukové skály s malým vodopádem. Severní stranu údolí Kamenice tvoří horský hřeben, rozčleněný několika krátkými dolinami. V jeho východní části je zalesněný Střední vrch, Sokol a Velká Tisová, od níž vybíhá nižší hřbet k Juliusce. Za silnicí do Krásného Pole je zalesněné údolí Bělé s Bělským rybníkem a dvěma malými vodopády, obklopené vrchy Popel, Hřebec a výrazným Javorem. Severozápadně od něj je sedlo U Křížového buku, kterým prochází hlavní silnice z České Kamenice do Chřibské, a do Mlýnů od něj stéká Luční potok s pěkným vodopádem. Západní část hřbetu tvoří Široký kopec s Malým Javorníkem a rozložitý Studenec s rozhlednou na vrcholu. Pod Studencem je osada Líska, nad níž vyčnívá Zlatý vrch s pozoruhodným čedičovým lomem. Na svahu severněji ležícího Černého vrchu je přírodní památka Líska s bohatým porostem měsíčnice vytrvalé. Po severní straně celého hřbetu protéká Chřibská Kamenice, pramenící v okolí Jedlovských rybníků. O kousek níž napájí Chřibskou přehradu a za kotlinou s městečkěm Chřibskou pokračuje skalnatým Pavlíniným údolím k Labi. Jižně od Chřibské vystupuje Kamzičí vrch, na východě je skalnatý Malý Stožec a vzdálenější hora Jedlová s rozhlednou.
Východně od Kytlic se zvedají lesnaté kopce Velký Buk, Popelová hora a Malý Buk, pod nímž je ve Falknově přírodní památka Kytlice s výskytem šafránu jarního. Za Medvědím a Rousínovským vrchem leží Svor s malebným Svorským rybníkem a nad ním se zvedá výrazná hora Klíč s dalekým výhledem do kraje. V lesích pod Klíčem je nižší Pramenný a Břidličný vrch, níže pak Borský vrch a Borská skalka, tvořící poslední výběžky hor nad Arnultovicrmi a Novým Borem, který je významným sklářským městem. Z Kytlic do něho vede silnice přes Jedličnou a Polevsko.
Jihozápadně od Kytlic je Medvědí hůrka se Stříbrným vrchem a za údolím Černého potoka je Ovčácký a Tetřeví vrch, oddělený Francouzskými dolinami od skalnatého Středního vrchu s krásným výhledem do okolí. Nedaleko odtud protéká Kamenice úzkou soutěskou pod skalním ostrohem Pustého zámku se zbytky hradu Fredevaldu. V jižněji ležícím údolí leží vesnice Dolní a Horní Prysk s vrškem Stráž a strmý Šenovský vrch, za nímž se rozkládá sklářské město Kamenický Šenov. U sousední Práchně je proslulá Panská skála, nenápadná Vyhlídka a směrem k Polevsku odtud vybíhá táhlý hřbet Kluček s Obrázkem.
;){kind=link}