Nová Huť

Nová Huť leží v plochém lučinatém sedle (552 m) při hlavní silnici mezi Svorem a Dolním Podlužím, asi 1 km jižně od Stožeckého sedla. Již v dávných dobách tudy procházela stará zemská stezka z vnitrozemí Čech přes Českou Lípu a Cvikov směrem k Tolštejnu a dále přes Rumburk do Zhořelce. V letech 1794-1797 byla místo ní vybudována nová císařská silnice, která svému účelu slouží dodnes. V lednu 1869 byla uvedena do provozu také železniční trať z České Lípy do Rumburka, která právě u Nové Huti dosahuje svého nejvyššího bodu. Osobní zastávka zde ale byla otevřena mnohem později a dřevěná čekárna na ní pochází až z roku 1914. Zastávka se původně jmenovala Nová Huť - Světlá a od roku 1961 měla nepříliš výstižné jméno Jedlová - zastávka. Od prosince roku 2014 se oficiálně jmenuje Nová Huť v Lužických horách.

Bývalý zájezdní hostinec na Nové Huti.

Samota Nová Huť vznikla v roce 1750, kdy tu výrobce skla Johann Christoph Müller z Okrouhlé založil sklářskou huť. Sklárna ale moc dobře neprospívala, protože se neustále potýkala s konkurencí ve Falknově, s odbytovými potížemi a nedostatkem dříví. Po Müllerově smrti v roce 1768 vedla sklárnu jeho vdova Marie Elisabetha a v roce 1772 si ji pronajal poručník Müllerových dětí Johann Anton Jancke. Tento novoborský obchodník se sklem požádal v roce 1775 o povolení ke stavbě stájí pro formany, ale vrchnost jeho žádosti nevyhověla, protože by tím utrpěly výčepy piva ve Svoru a Jiřetíně. Po Janckeho smrti v roce 1782 se zde vystřídalo několik nájemců. V 90. letech huť spravoval purkmistr Nového Boru Anton Trauschke, který v souvislosti se stavbou nové císařské silnice oživil myšlenku na stavbu hostince, ale nakonec odtud odešel dřív, než ji mohl realizovat. Zájezdní hostinec tu postavil až v roce 1805 Anton Kittel z Falknova, který huť koupil koncem roku 1799. Podle něj se sklárně také někdy říkalo "Antonínova výšina" (Antonihöhe).
Napoleonské války vedly na počátku 19. století ke značnému omezení sklářského obchodu, v jehož důsledku se křišťálové sklo z Nové Hutě prodávalo jenom v Kamenickém Šenově, Práchni, České Kamenici a Falknově. Poměry se postupně zhoršily natolik, že se Kittel v listopadu 1819 rozhodl výrobu úplně zastavit. Po jeho smrti 8. října 1820 se tu nějaký čas pouze připravovalo dříví a když zemřel i Kittelův syn Mikuláš, ujali se Nové Hutě Antonovi zeťové. Ani jim se ale nedařilo a tak byly v roce 1857 všechny budovy i s pozemky prodány zákupskému velkostatku excísaře Ferdinanda I. Po roce 1870 byl provoz hutě definitivně zastaven a v letech 1877 až 1881 byla huť i s dělnickými byty zbořena. Zůstala zde stát jen hájovna s hostincem a prodejnou tabáku, ale koncem září 1896 tyto budovy úplně shořely a na jejich místě byl pak postaven nový zájezdní hostinec s hájovnou a hospodářskými objekty, který tu stojí dodnes.
Až do 2. světové války byla Nová Huť oblíbeným výletním místem. Po roce 1945 byl ale hostinec zrušen a neudržované budovy zvolna chátraly. Obnovy se dočkaly až po roce 2002. Nějaký čas zde pak opět fungoval hostinec, který byl ale brzy uzavřen.
Vedle bývalé hájenky je kříž, postavený někdy kolem roku 1840 tehdejším nájemcem hutě a hostince Antonem Futschigem. Asi 300 m západně odtud je železniční zastávka Nová Huť, která se do 13. prosince 2014 oficiálně nazývala Jedlová-zastávka. Vede k ní neznačená cesta vroubená alejí stromů, na jejíž pravé straně je bývalý huťský rybníček, považovaný někdy za pramen řeky Kamenice. Vysoké stromy na druhé straně cesty dodnes prozrazují místo, kde stávala sklářská huť.
Po hřebeni Jeleních kamenů severně od Nové Hutě probíhá linie pohraničního opevnění, tvořená dvěma sledy betonových pevnůstek, vystavěných v letech 1937 - 1938.

Huťský rybníček u cesty k železniční zastávce.

Železniční zastávka Nová Huť.

Další informace

• Historické obrázky Nové Hutě