Studenec

Pohled na Studenec ze Zlatého vrchu, v údolí je osada Líska.

Studenec (736 m) je výrazný, široce kuželovitý čedičový vrch, ležící asi 4 km severovýchodně od České Kamenice mezi osadami Studený a Líska. Hora je nejzápadnější dominantou Lužických hor a podobně jako několik dalších míst v okolí byla údajně pojmenována podle pramene neobvykle chladné vody na severovýchodním svahu. Z tohoto pramene vyvěrá Studený potok, který protéká hlubokým skalnatým údolím mezi Studencem a Bukovinou přes osadu Studený do Chřibské Kamenice.
Jižní a jihovýchodní úbočí zčásti pokrývají poměrně rozlehlá suťová pole, ale izolované ostrůvky sutě jsou i na západním a severním svahu. Kopec pokrývaly již v 19. století suťové lesy s mohutnými stromy, z nichž byla nejznámější Knížecí jedle, rostoucí na severovýchodním svahu hory. Když musela být v roce 1858 poražena, měla 380 let, její výška dosahovala téměř 56 m a průměr kmene byl 2,5 m.

Suťové pole na jižním svahu kopce.

Prales na jižním svahu byl chráněn od roku 1906 a v roce 1965 byla zřízena rozsáhlá přírodní rezervace "Studený vrch" na celém vrcholovém kuželu hory. Předmětem ochrany jsou původní listnaté a smíšené lesní porosty, charakteristické pro Lužické hory, jejichž druhová skladba nebyla člověkem výrazněji ovlivněna. Vrcholek se suťovými poli pokrývá řídká vzrostlá bučina, v nižších polohách s vtroušeným javorem klenem, na vlhčích místech roste též jasan, vzácněji jilm a javor mléč. V bylinném podrostu se na severních svazích vyskytují kapraďorosty, na jižních roste například bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá i cibulkonosná, měsíčnice vytrvalá a náprstníky. Hojná je netýkavka a mařinka vonná, vzácněji tu můžeme najít samorostlík klasnatý nebo lilii zlatohlávka. Zjara zde rozkvétají lýkovce.
Na Studenci a v jeho okolí žijí také kamzíci, kteří zde byli uměle vysazeni na počátku 20. století. Byli sem přivezeni z Alp a zdejším podmínkám se velmi dobře přizpůsobili, takže dnes je můžeme potkat i na řadě dalších kopců Lužických hor. Z nižších živočichů jsou pozoruhodné nálezy některých druhů měkkýšů, hmyzu a pavouků, které se obvykle vyskytují ve vyšších nadmořských výškách a na Studenci jsou proto neobvyklé.

Bukové lesy na svahu Studence.

Čedičem vydlážděná přístupová cesta na vrchol.

Obnovená rozhledna na vrcholu kopce.

Výrazný vrchol Studence býval jedním z opěrných bodů nejstaršího zemského triangulačního systému Čech, o čemž dlouhou dobu svědčil kámen s vytesaným nápisem "Monumentum astronomico-geometricum". V 19. století patřil Studenec do rozsáhlého panství Kinských, kteří velmi dbali na zvelebení svého majetku. Kníže Ferdinand Kinský považoval kopec za natolik důležitý, že jej někdy kolem roku 1850 nechal do map zanést jako Ferdinandův kámen. V roce 1854 dal na vrcholu postavit dřevěnou vyhlídkovou věž s letním hostincem a upravit přístupovou cestu ze Studeného. V roce 1865 ale musela být věž kvůli špatnému stavu stržena a výhled ze zarostlého vrcholu zůstal zachován jen na jižní stranu.
Stavbu nové železné rozhledny inicioval děčínský Horský spolek pro České Švýcarsko až o 20 let později. Dne 24. dubna 1888 začal stavitel Gustav Dittrich budovat 80 cm vysoké základové bloky, do nichž byla osmi mohutnými, přes metr dlouhými a téměř 4 cm silnými šrouby ukotvena 16,2 m vysoká nýtovaná konstrukce, zhotovená tehdejší Pražskou strojírenskou akciovou společností Ruston & syn. Na vyhlídkovou plošinu věže pro 25 osob se vystupovalo točitým schodištěm s 92 schody a několika odpočívadly. Nová rozhledna byla slavnostně otevřena 15. července 1888 a do konce roku na ni vystoupilo přes 5000 návštěvníků.

Zbytky chaty na vrcholu kopce.

O 2 roky později byla dokončena čedičem dlážděná výstupová cesta na vrchol a v roce 1893 nechal kníže Ferdinand Kinský vedle rozhledny postavit dřevěnou chatu letního hostince. Chata návštěvníkům sloužila až do 50. let 20. století, kdy vyhořela, takže dnes tu z ní najdeme už jen základy se zbytkem zděného sklepa. Protože rozhledna nebyla od 2. světové války udržována, postupně chátrala a výstup na ni se stával nebezpečným. Železná konstrukce byla silně narušená korozí a vyhlídková plošina i odpočívadla mezi schody se rozpadly na prach. V roce 1995 zahájil děčínský spolek Amici Decini jednání o obnově rozhledny, ale proti jeho záměru se postavily Lesy ČR i Správa CHKO Lužické hory. V květnu 1996 měla být věž dokonce zbořena, ale k demolici naštěstí nedošlo a 28. března 1997 byla tato unikátní stavba prohlášena za kulturní památku. Teprve po dlouhých jednáních ale mohlo město Česká Kamenice za podpory Spolku Pod Studencem zahájit v roce 2007 obnovu zchátralé věže. Ve dnech 17. - 19. září byla konstrukce rozhledny za pomoci vrtulníku mělnické společnosti Aerocentrum z vrcholu kopce po částech snesena a litoměřická firma Lana provedla v průběhu roku 2008 její celkovou opravu. Obnovená konstrukce věže pak byla po několika neúspěšných pokusech 14. března 2009 opět vynesena na vrchol Studence. Po dokončení všech prací byla rozhledna 21. června 2009 znovu slavnostně otevřena.

Z rozhledny býval nádherný kruhový výhled na Lužické hory a Českosaské Švýcarsko, ale také na vzdálenější vrcholy Šluknovska a Českého středohoří. Dnes bohužel výhledu částečně brání vzrostlé buky, které ji přerůstají. Dílčí výhledy jsou možné i z okrajů suťových polí pod vrcholem.

Výhled z okraje suťového pole pod vrcholem směrem k východu.

Studánka u Hlavní cesty na severní straně kopce.

U Hlavní cesty, vedoucí po severním svahu Studence, je asi 400 m západně od odbočky do údolí Studeného potoka upravená studánka. Na západním svahu hory je více než 1 km od vrcholu ukrytý v lese kamenný jehlanovitý Frindův pomník, postavený na památku hostinského Valentina Frinda ze Studeného, jehož zde 21. července 1897 zabil blesk. V roce 1985 byl pomníček poškozen padajícím stromem, ale brzy byl opět opraven. Naposledy byl renovován a ohrazen novým dřevěným plůtkem v roce 2020. Asi 350 m severovýchodně od něj je u prameniště bezejmenného potůčku umístěna malá kovová tabulka, připomínající Zdenku Vašákovou z Lísky, která tu našla věčný klid v říjnu 1995.
Na jižním a západním úpatí hory došlo v červenci 1757 ke střetnutí rakouského a pruského vojska, které dodnes připomínají pomníčky ve Studeném, pod Zlatým vrchem u Lísky a v sedle U křížového buku.

Kamenný pomníček Valentina Frinda na západním svahu Studence.

Památka Zdenky Vašákové z Lísky.

Další informace

Návrat rozhledny na vrchol Studence

Vyhledávání

Studenec

Další informace