Města a obce

Nový Bor

Druhé nejmladší město českolipského okresu leží na okraji Lužických hor asi 8 km severně od České Lípy. Původně zde stával k Arnultovicím náležející statek Borský dvůr, který roku 1695 koupil Petr František z Kokořova a jako poplužní dvůr ho připojil k sloupskému panství. V roce 1702 byl již opuštěný dvůr rozparcelován a na jeho místě vznikla ves s 21 domky, která se začala rychle rozvíjet po převzetí panství rodem Kinských roku 1710: roku 1713 měla již 90 obyvatel a v roce 1749 byla dokončena stavba první kostelní kaple. Trasa nově budované silnice z České Lípy na Rumburk byla odkloněna od tradiční Žitavské cesty, vedoucí přes Sloup, do Boru, jehož rozvoj hrabě Kinský podporoval a roku 1757 zde zřídil první tkalcovnu. 26. února téhož roku povýšila Marie Terezie Bor na volné nehrazené městečko. Zanedlouho se tu soustřeďovalo zpracování skla z okolních hutí a také obchod sklářskými výrobky. Už roku 1754 se v Boru ustavila první kompanie obchodníků se sklem, která působila až do roku 1835 a pomohla městu získat světovou sklářskou proslulost.

Na rohu náměstí byl v letech 1747 - 1749 postaven menší kostel Nanebevzetí Panny Marie, který stavitel J. V. Kosch přestavěl v letech 1786 - 1788 do dnešní podoby, upravené pak roku 1893. Je to pozdně barokní oválná stavba s hranolovou věží zakončenou bání s dvěma lucernami. K oválné lodi, sklenuté kopulí na lunetách, přiléhá polokruhová oltářní část se dvěma balkóny. Na chóru jsou rokokové varhany s andílčí kapelou, přenesené sem z pražského kostela sv. Karla Boromejského. Klasicistní zařízení pochází z konce 18. století; hlavní oltář s plastickou výzdobou od I. M. Platzera je z roku 1792, na postranních oltářích pracoval sochař Antonín Max ze Sloupu (r. 1793), který je též tvůrcem kazatelny. Obraz Krista je kopií originálu z chrámu sv. Petra v Římě, pořízenou Václavem Mánesem. Křtitelnice se sochou sv. Jana Křtitele je z konce 18. století. Výzdobu doplňují rokokové lavice, 6 skleněných lustrů místní produkce a barevné vitráže v oknech s figurální výzdobou (Jan Křtitel a Madona) od Karla Meltzera ze Skalice. V protilehlém cípu náměstí stojí bývalá panská sýpka, kterou město koupilo roku 1821 a upravilo na úřadovnu (od roku 1893 zde bylo i muzeum). Barokní dvoupatrová obdélná budova má mansardovou střechu, v portálu nad vchodem se zdobeným ostěním jsou rokokové kartuše se znakem města, za ním v průjezdu nově upravený znak a novodobé kovové obrazy minulosti i současnosti města; dnes zde sídlí městský úřad. Naproti stojí empírová budova muzea, kterou dal roku 1804 postavit obchodník Jan Kryštof Socher po návratu z úspěšného třináctiletého pobytu v Mexiku; z té doby je i portál s kotvou - znakem exportního domu. Od roku 1819 zde sídlila jedna z obchodních exportních kompanií, později sem bylo přemístěno z městského domu sklářské muzeum, založené roku 1893 Odborným svazem sklářských dělníků. Ve vstupní hale je instalována dílna malíře skla z 19. století a nad schodištěm podmalba na skle symbolizující historii města. Stálá expozice historického vývoje výroby skla v Čechách je doplňována aktuálními výstavami. Na jihozápadním nároží stojí dvoupatrová budova pošty, významná secesní stavba z roku 1904. Jihovýchodní frontě náměstí dominuje rozlehlá školní budova z roku 1887, postavená na místě původní piaristické koleje a gymnázia z roku 1763. Na mnoha místech se dochovaly empírové městské domy, obvykle patrové stavby z doby kolem roku 1800 a z 1. poloviny 19. století, zděné či s dřevěným patrem, zdobené kamennými portály s dekorem. Ve dvoře restaurace Pošta jsou zbytky původní poštovní stanice, jejíž budovy kdysi uzavíraly náměstí i silnici. Přírodní zajímavostí je chráněná, 18 m vysoká magnolie neobvyklého stromového vzrůstu s obvodem kmene 240 cm, nově bylo zřízeno veřejnosti přístupné alpinum. Na východním okraji města při silnici na Radvanec je rozsáhlý, parkovitě upravený Lesní hřbitov, založený roku 1909, v němž na konci jara rozkvétá množství rododendronů. Za hřbitovem stojí pomník, připomínající Rumburskou vzpouru.

V Novém Boru se narodil Josef Jaroslav Kalina (1816 - 1847), nadaný český obrozenecký básník a překladatel francouzské, anglické a polské literatury, který již v dětství přesídlil do Nehvizd u Prahy. Na jeho rodném domě v Kalinově ulici č.p. 109 je umístěna pamětní deska. Ludvík Slánský (1838-1905), nadaný hudebník z borské učitelské rodiny, se v mládí uplatnil jako sólista svatovítského chrámu v Praze. Stal se profesorem na pražské konzervatoři a od roku 1870 byl dirigentem pražské německé opery, kde působil 30 let. V Novém Boru působil Bedřich Egermann (1777-1864), rodák ze Šluknova, významný organizátor sklářské výroby, obchodník, technolog a autor řady vynálezů, například achátového skla, perleťového a biskvitového emailu, lithyalinového skla, žluté a zejména červené lazury (r. 1832). Kolekci svého skla věnoval také Národnímu muzeu v Praze.

Další informace

• Historické obrázky Nového Boru
• Možnosti ubytování

• Oficiální stránky Nového Boru