Falknov
Falknov je převážně rekreační vesnice s dlouhou sklářskou tradicí. Leží v malebném údolí na levém břehu říčky Kamenice asi 6 km severně od Nového Boru a bezprostředně souvisí s mladšími Kytlicemi. Obec patřila ke Sloupskému panství a na pravém břehu řeky u ní později vznikla osada Dolní Falknov, která ležela na panství českokamenickém. Hranici mezi oběma panstvími a vesnicemi tvořila říčka Kamenice.
Falknov byl podle nepotvrzené místní tradice založen na místě starší vsi Neuhausen, zaniklé za husitských válek. Již v roce 1443 je zde zmiňována skelná huť a roku 1464 se obec měla snad podle prvního osadníka jmenovat Valentinow, z čehož později v německé výslovnosti vznikl název Falkenau. Jisté je, že první skláři sem přišli už někdy ve 13. století a jimi odlesněné území bylo později využito k založení první osady. Počátky Falknova můžeme hledat nejspíš ve 2. polovině 15. století, protože když tu Pavel Schürer v roce 1530 zřizoval skelnou huť, byl huťmistrův statek vymezen na pozemcích tří starších statků. Původní vesnice zřejmě nebyla velká a její růst byl spojen až s rozvojem výroby ve sklářské huti. Roku 1620 měl Falknov 12 usedlostí. Zemědělství ale nestačilo k zajištění obživy a významným zdrojem příjmů se proto stala sklářská výroba a přadláctví.
Smlouvu o založení falknovské hutě uzavřela s Pavlem Schürerem v roce 1530 Beatrice z Kolovrat a roku 1546 ji potvrdil i Zdislav Berka z Dubé. K huťmistrovu statku tehdy patřil obilní mlýn s pilou a pivovar. Statek měl řadu výsad a práv jako například právo várečné, právo chytání pstruhů v Kamenici, číhání na ptáky, práva výčepu piva a vína, pečení chleba a porážení dobytka. Statek byl osvobozen od robotních povinností a dříví pro provoz hutě mohl Schürer brát z okolních lesů. Sklářská výroba postupně získala na sloupském panství takový význam, že v roce 1683 vydal majitel panství hrabě z Kokořova cechovní pravidla pro falknovské malíře a rytce skla, která roku 1770 potvrdil hrabě Josef Kinský.
Do roku 1713 přibylo ke starším usedlostem ve vsi 27 nových domků. Stavení vznikala v západním cípu Falknova při Kamenici, ve středu obce kolem pivovaru, ve stráních pod Malým Bukem a hlavně v jižním cípu vsi při cestě do Polevska.
Posledním falknovským huťmistrem z rodu Schürerů byl Leopold Valentin Schürer, který huť převzal v roce 1722, ale kvůli nedostatku dřeva ji roku 1731 prodal i s celým statkem vrchnosti. Hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský ji v následujícím roce prodal Janu Kittelovi, vnukovi obchodníka sklem Jana Kašpara Kittela z Polevska, ale ani jemu se nepodařilo pro sklárnu zajistit dostatek dřeva. Jeho syn Jan Josef Kittel ještě v roce 1749 zřídil u hutě brusírnu, ale už v následujícím roce provoz hutě kvůli vysokým cenám dřeva zastavil a do roku 1755 byly budovy hutě zbořeny. Rozsáhlé pozemky huťmistrovského statku pak Kittel se souhlasem majitele panství pronajal lidem na stavbu nových domků. V roce 1758 tak vznikla uprostřed Falknova nová ves Kytlice, pojmenovaná podle původního majitele pozemků Kittelwitz a později Kittlitz. Jejím základem se stalo asi dvacet starších falknovských domů, postavených na pozemcích huťmistrovského statku.
Falknov patřil až do roku 1786 k faře v Horním Prysku a pak se stal součástí nově vzniklé farnosti v Kytlicích. Už během 18. století ve vsi probíhalo v různých soukromých domech školní vyučování a v roce 1755 zřídila obec vlastní školu na pozemku, věnovaném vrchností. Po roce 1775 ale začaly falknovské děti chodit do školy v Kytlicích. V roce 1762 vystavěl Ferdinand Endler ve Falknově druhý obilní mlýn, k jehož pohonu byl zřízen rybník, využívaný dnes ke koupání. Roku 1842 tento mlýn shořel a o 20 let později postavil Josef Vetter na jeho místě novou pilu. Starší vrchnostenskou pilu, doloženou už kolem roku 1670, koupil v roce 1796 Anton Münzel z Krásné Lípy, který ji roku 1798 přestavěl a zřídil u ní také obilní mlýn. Později zde byla zařízena pila s výrobou dřevité vlny.
V roce 1869 zprovoznila společnost České severní dráhy železniční trať z Děčína do Varnsdorfu, která umožnila dovoz uhlí pro sklářské hutě. Nádraží bylo ale postaveno v Mlýnech a osobní zastávka ve Falknově-Kytlicích byla otevřena až 1. července 1889. Roku 1873 postavil sklářský obchodník Vincenc Hrdlička pod Malým Bukem sklářskou huť Augusta, kterou pojmenoval po své manželce. Provozoval ji ale jen 17 měsíců a pak se v ní střídali různí nájemci až do roku 1911, kdy provoz ukončila. Ve 20. letech byla v jejích objektech tkalcovna kokosového zboží a později výroba rámů. Začátkem 50. let 20. století ji vlastnil n.p. Lustry z Kamenického Šenova a později byla zbořena. Druhou falknovskou huť Marie zřídila koncem roku 1893 firma Münzel a Palme, ale ta nepřežila světovou hospodářskou krizi a v 50. letech 20. století byla rovněž zbourána.
Do začátku 20. století se zástavba Falknova rozrostla na 88 domů. Většina obyvatel se živila výrobou a zušlechťováním skla, zejména jeho broušením a malováním.
V osadě se dodnes dochovala řada roubených a poloroubených domů s podstávkami, pocházejících většinou z konce 18. nebo začátku 19. století. Nejcennější z nich, stojící v horní části vsi při silnici do Polevska, jsou dnes památkově chráněné. Na hranici s Kytlicemi je patrový dům č.p. 31 s polovalbovou střechou, u boční silničky do osady Řachvaj stojí patrový dům č.p. 53 se zasklenou pavlačí a mansardovou střechou a výše v údolí k Jedličné jsou další památkově cenné domy č.p. 23, 13 a 7. U domu č.p. 11 je chráněné naleziště šafránu, který zde byl podle archivních pramenů vysazen ve 20. letech 20. století.
Na severovýchodním okraji Falknova je malebně položený Lesní rybník, upravený v roce 1907 místním tělocvičným spolkem na koupaliště s půjčovnou loděk. Rybník slouží ke koupání i dnes a na jeho břehu je dřevěná socha vodníka, připomínající místní pověst. U rozcestí asi 250 m jižně od rybníka stojí od konce roku 2020 dřevěná zvonička, vytesaná Jiřím Nekolou z Březnice.
Ve falknovském domě č. 28 se narodil Antonín Bernard Gürtler (1726-1791) doktor teologie, duchovní otec salesiánek a zpovědník sicilské královny Marie Karoliny, který byl v Neapoli jmenován biskupem sienským a jako papežský nuncius se zúčastnil i pražské korunovace Leopolda II. v roce 1791. Antonín Weiss (1801-1851) byl úspěšným litografem a malířem květin, jehož práce se rozšířily v Holandsku, Belgii, Německu, ale i ve Francii a Anglii. Z Falknova pocházel také Johann Leopold Riedel (1726-1800), který později založil sklářskou huť v Kristiánově v Jizerských horách a položil základy dodnes významné sklářské rodiny Riedelů.