Pihel

Domky u silnice do Skalice.

Osada Pihel leží u hlavní silnice asi 5 km severně od České Lípy a 3 km jižně od Nového Boru, k němuž dnes administrativně patří. Vesnice má dvě části, lidově označované Horní a Dolní Pihel. Domky horní části jsou rozptýlené v okolí hlavní silnice, zatímco starší dolní část je asi 1,5 km východně od ní na úpatí Pihelského vrchu. Vesnice vznikla na staré lipské cestě, vedoucí z České Lípy přes Cvikov do Žitavy, a kdysi byla střediskem pihelského panství, k němuž patřily ještě Chotovice, Chomouty a část Skalice. Sídlem tohoto panství byl hrad na Pihelském vrchu, zničený v roce 1423. Pihel je poprvé zmiňován roku 1363 a jeho jméno zřejmě vzniklo z německého slova Bühel, označujícího zarostlý vršek. Po zániku hradu se stal součástí lipského panství a při dělení berkovského majetku roku 1502 připadl k panství sloupskému, jehož součástí zůstal až do reformy státní správy v roce 1848.
Už v 15. století stál pod hradem panský dvůr, u něhož je v roce 1604 doložený pivovar a roku 1676 panský mlýn. V letech 1683 - 1759 tu sloupská vrchnost měla také ovčín a koncem 80. let 17. století zřídila ještě bažantnici. V letech 1714 - 1723 se zde uvádí i panské bělidlo. Přesto měla osada dlouhou dobu jen 7 popisných čísel.

Zájezdní hostinec U Zlatého buřtu.

V polovině 18. století hrabě Johann Josef Maxmilian Kinský nevýnosný panský dvůr v Pihelu zrušil a jeho rozsáhlé pozemky rozdělil na parcely, které nabídnul bezzemkům. Prvním z nich byl hostinský Franz Müller, který u tehdy vyměřované císařské silnice z České Lípy na Rumburk postavil roku 1755 později proslulý zájezdní hostinec U zlaté jitrnice. Při jeho otevření nechyběl ani hrabě Kinský, který prý za tradiční jitrnici zaplatil zlatým kremnickým dukátem, což dodnes připomíná název hostince. Müller se později stal rychtářem nově vzniklé osady „Pihelská staveniště“, jejíž domky postupně vyrostly na polích kolem císařské silnice, dokončené na přelomu 18. a 19. století.
Po zrušení panského dvora zřídil hrabě Kinský ve staré vsi pod Pihelským vrchem kloboučnickou manufakturu a později tu nechal postavit brusírnu zrcadel.
Za napoleonských válek se v okolí pohybovaly vojenské hlídky a 20. srpna 1813 došlo poblíž Červeného rybníka ke střetnutí, v němž přišel o život Jean Henri de Valmont, pohřbený na Chotovickém vrchu.

Při reformě státní správy v roce 1850 se Pihel s Pihelskými staveništi stal samosprávnou obcí, která v té době dosáhla nejvyššího počtu 1360 obyvatel. Za tereziánských reforem byla v pronajatých místnostech bývalého panského dvora otevřena škola, rozšířená roku 1832 o druhou třídu a roku 1871 o třídu třetí. Zpočátku ji využívala jen asi polovina pihelských dětí, protože obecní část „Víska“ na jižním úpatí Lipovce patřila ke škole v Chotovicích a děti z dalších 33 domů v části „Za příkopem“ chodily do Častolovic. V roce 1877 byla pihelská škola umístěna v úřednickém domě zrušené kartounky a od roku 1883 se v ní už učily všechny pihelské děti. V církevních záležitostech podléhali pihelští obyvatelé faráři ve Sloupu, jenom domky "Za příkopem" patřily k farnosti českolipského kostela Panny Marie. V říjnu 1887 byl v blízkosti Červeného rybníka zřízen hřbitov.

Průmyslové objekty v Dolním Pihelu.

Ještě v roce 1900 měla dolní část Pihelu jen 7 domů a 32 obyvatel, ale Pihelská staveniště se rozrostla na 213 domů s 924 obyvateli. Roku 1906 se obě osady spojily do jedné obce, nazvané Pihel. V té době zde žilo několik řemeslníků a domáckých malířů, brusičů a kuličů skla, zatímco domácké tkalcovství po zavedení strojové výroby látek zaniklo. Zdejší tkalce pak zaměstnávala kartounka Vincence Schimmera, kterou roku 1871 odkoupili Eduard Bloch a Emanuel Grünfeld a po 5 letech ji přemístili do České Lípy. Po roce 1898 začal Bruno Werner v prostorách bývalé kartounky vyrábět pletené zboží a rukavice, které odebírala i rakousko-uherská armáda. V bývalé brusírně zrcadel vznikla roku 1873 slévárna železa a starý pivovar Kinští roku 1905 nejprve pronajali českolipskému "Měšťanskému pivovaru" a po 6 letech ho prodali nově založené společnosti hostinských, která jej provozovala až do roku 1926. Mimoto byl v obci ještě obilní mlýn, nově postavený po požáru v roce 1908. Téhož roku byly v obci slavnostně zasazeny dva Císařské duby, připomínající 60 let vlády císaře Františka Josefa I. Od roku 1902 měl Pihel také poštovní úřad a v letech 1922 a 1929 byla obec elektrifikována.

Po 2. světové válce byla většina německých obyvatel odsunuta, a protože nových přistěhovalců bylo málo, snížil se počet obyvatel na 528. V obci zůstalo několik řemeslných dílen a bývalá pletárna, kterou provozovala Severka Cvikov až do počátku 90. let. V roce 1950 vzniklo v Pihelu zemědělské družstvo, začleněné později do Státního statku Nový Bor. V roce 1960 byly některé opuštěné usedlosti zbořeny a z dalších domků se později staly rekreační chalupy. V roce 1971 byly k Pihelu připojeny sousední Bukovany a k 1. lednu 1981 byly obě osady sloučeny s Novým Borem, jehož součástí jsou dodnes.

Kaple Panny Marie Sněžné.

V horní části osady u hlavní silnice z České Lípy do Nového Boru stojí kaple Panny Marie Sněžné s mansardovou střechou z roku 1775, renovovaná v roce 1870 a nově opravená po roce 2010. Další kaple sv. Maří Magdalény, stojící u silnice do Sloupu, patří k Chomoutům. Na kamenném mostě u bývalého panského dvora stála socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1803 od sloupského sochaře Antonína Maxe. Ve 2. polovině 20. století byla ale poškozena, roku 1995 prodána soukromníkovi a odvezena. Na severním okraji osady je Červený rybník, využívaný v létě ke koupání, a asi 400 m jihovýchodně od něj stojí památkově chráněný patrový roubený dům e.č. 15.

V Pihelu se narodil sochař Franz Johann Melzer (1714 - 1801) a kustod vídeňské dvorní knihovny Anton Schmid (1787 - 1857), který napsal řadu odborných pojednání z dějin hudby. Z Pihelských stavenišť pocházel hudebník Franz Tischler, který se živil stavbou a opravami varhan. Z jeho synů se nejlépe prosadil Wilhelm Tischler (1822 - 1891) jako kapelník a skladatel řady pochodů a tanečních skladeb. Pocházel odtud také sklářský obchodník Heinrich Tschernich (1843-1903) a dlouholetý městský lékař v Boru Anton Tschernich (*1828).

Další informace

• Možnosti ubytování v Novém Boru