Města a obce

Slunečná

Slunečná je nevelká převážně rekreační ves, ležící asi 5 km jihozápadně od Nového Boru a 2,5 km západně od Skalice na jihovýchodním svahu výrazného zalesněného hřebene s několika vrcholky, z nichž nejvyšší je Kameník.

Historie

O založení obce nemáme žádné zprávy. Poprvé se připomíná až v roce 1606 a o 50 let později měla 12 domů, jejichž obyvatelé se živili hlavně prací v lese a pálením dřevěného uhlí. Obec byla pojmenována podle své polohy na osluněné straně horského hřbetu. Měla vlastního rychtáře, doloženého poprvé kolem roku 1670, a zřejmě již od počátku byla rozdělena na dvě části, příslušející k různým panstvím.
Jižnější Dolní Slunečná patřila k panství Horní Libchava, jehož majitelem byl do roku 1611 Jan z Vartenberka, potom jeho neteř Dorota Berková a o tři roky později je koupil Jindřich Penzig z Penzigu. Jeho majetek byl ale po bitvě na Bílé Hoře zkonfiskován a 9. dubna 1626 panství získal Vilém Vratislav z Mitrovic, pozdější velkopřevor řádu maltézských rytířů. Vilém roku 1633 panství odkázal svému bratrovi, ale řád, z jehož peněz bylo panství zakoupeno, se proti tomu odvolal a roku 1653 bylo libchavské panství definitivně přiřknuto maltézskému řádu, v jehož majetku zůstalo až do roku 1926.
Severněji ležící Horní Slunečná byla spolu se sousední Okrouhlou součástí malé enklávy, náležející k novozámeckému panství (dnešní Zahrádky) Jana Jiřího z Vartenberka. Také jeho majetek byl ale po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován a novozámecké panství pak koupil Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 bylo ponecháno vdově Isabelle Kateřině rozené Harrachové, která je dala věnem své dceři Marii Alžbětě z Valdštejna, provdané roku 1654 za Rudolfa Kounice. Kounicové pak panství vlastnili až do roku 1897.

V roce 1757 měla Slunečná 57 domů, z nichž 28 patřilo k panství novozámackému a 29 k libchavskému. Obyvatelé se už v té době vedle zamědělství a lesnictví živili především zušlechťováním skla a někteří se sklem také obchodovali.
Kolem poloviny 18. století založil majitel libchavského panství a velkopřevor řádu maltézských rytířů hrabě Emanuel z Kolovrat asi 3 km severně od dolní části Slunečné novou osadu, která po něm dostala jméno Emanuelsberg. Osada ležela v těsném sousedství Práchně a poprvé je doložena v roce 1787, kdy měla teprve 4 domy.
V roce 1847 dosáhla Slunečná nejvyššího počtu 653 obyvatel a při správní reformě v roce 1850 se stala samostatnou obcí, k níž byl připojen i Emanuelsberg s 75 obyvateli. Zatímco Emanuelsberg se ale až do počátku 20. století dále zvětšoval, ve Slunečné obyvatel postupně ubývalo. Když byl Emanuelsberg v roce 1930 přičleněn k Práchni, žilo ve Slunečné už jen 393 obyvatel.

Až do poloviny 19. století museli zdejší obyvatelé chodit do kostelů v Horní Libchavě nebo ve Skalici. Teprve v letech 1846 - 1850 byl ve Slunečné postaven kostel, který zpočátku podléhal faře v Horní Libchavě a o 30 let později zde byla zřízena samostatná fara, spravovaná řádem maltézských rytířů. K nově vytvořené farnosti patřilo také 7 domů ze Svobodné Vsi. V roce 1833 se v obci poprvé uvádí škola, přestěhovaná roku 1864 do nové budovy č.p. 49. O čtvrt století později byla z odkazu zdejšího sklářského obchodníka Josefa Jirschika vystavěna nová škola a původní budova byla upravena jako starobinec.

V roce 1900 měla Slunečná 104 domy, ve kterých žilo 509 obyvatel. Zemědělstvím a chovem dobytka se ale živil jen jeden sedlák a 13 zahradníků. Velký význam mělo pěstování ovoce, zvláště třešní, jablek a hrušek, kterým se na osluněných svazích dobře dařilo. Většina obyvatel se ale věnovala domáckému zušlechťování skla, především kuličství, brusičství a malbě na skle. V roce 1908 vznikla v obci družstevní dílna, která zaměstnávala 26 sklářských dělníků.
Na počátku 20. století se Slunečná stala oblíbeným letoviskem. V řadě domů se nabízelo ubytování pro hosty a v hájovně bylo možné najmout průvodce k výletu na některý z vyhlídkových vrcholů nad obcí. Koncem roku 1909 otevřel zdejší Okrášlovací spolek u kamenickošenovské silnice 3,5 km dlouhou sáňkařskou dráhu.

Před 2. světovou válkou žilo ve Slunečné 323 obyvatel, mezi nimiž bylo 30 kuličů, 7 brusičů, 6 pasířů a 1 malíř skla, kteří v domácích dílnách zušlechťovali sklo z hutí ve Skalici a v Novém Boru.
Po válce ale počet obyvatel výrazně poklesl. Dnes jich zde žije jen asi 60 a obec má převážně rekreační charakter.

Památky a zajímavosti

V jižní části obce stojí u silnice do Kamenického Šenova klasicistní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jednolodní obdélná stavba s obdélným presbytářem a hranolovou věží nad průčelím byla postavena v letech 1846-1850 z prostředků zdejšího rodáka a sklářského obchodníka Johanna Georga Jirschika, který ve své poslední vůli z roku 1832 věnoval na tento účel 100 000 piastrů. Na vnitřní výzdobu významně přispěl další zdejší rodák, pražský obchodník Wendelin Breitschneider, který kostelu věnoval oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od A. Lhoty a další bohoslužebné předměty. Kostel byl vysvěcen 15. srpna 1850 a zpočátku patřil k faře v Horní Libchavě. Teprve roku 1880 byla ve Slunečné zřízena samostatná fara, kterou spravoval řád maltézských rytířů. Její patrová zděná budova s maltézským křížem ve štítě stojí přímo naproti kostelu. V bývalé farské zahradě u kostela roste šafrán bělokvětý, jehož výskyt je chráněný jako přírodní památka Farská louka. Dříve se šafrány vyskytovaly ve větším množství i na další louce v blízkosti hřbitova, založeného roku 1880 z prostředků, darovaných zdejším rodákem a sklářským obchodníkem Josefem Jirschikem. Z jeho odkazu byla v roce 1889 postavena také zdaleka viditelná patrová budova školy v maurském slohu, stojící uprostřed obce.

V obci se dodnes dochovalo několik pěkných přízemních nebo patrových lidových roubených domů s podstávkou. U silnice nad kostelem stojí mezi dvěma z nich kamenný pomník Josefa Jirschika, postavený 24. září 1893 zdejším Nemocenským podpůrným a pohřebním spolkem sv. Josefa. Jeho pamětní deska byla také na zdejším hřbitově.
V horní části obce stojí mezi dvěma vzrostlými tújemi kamenný památník obětem 1. světové války.

Rodáci a osobnosti

Nejvýznamnějšími rodáky byli sklářští obchodníci Jirschikové, kteří se významně zasloužili o rozvoj obce. Johann Georg Jirschik založil sklářský obchod ve španělském Bilbau a část získaného majetku věnoval na stavbu kostela ve Slunečné. Josef Jirschik (1815-1884) začínal u svého strýce Johanna Georga ve Španělsku a později po něm prosperující obchod převzal. Slunečná mu vděčí mimo jiné za založení školy, postavení fary, hřbitova a za řadu dalších dobrodiní.
Ze Slunečné také pocházel učitel a hudební skladatel Gustav Pollak (*1870) a profesor Franz Wischohlid (1852 - po 1901), který působil v učitelském ústavu v Litoměřicích a později byl okresním školním inspektorem v Rumburku.
Ve Slunečné odpočívá herec Vlastimil Brodský (1920-2002), který si toto místo oblíbil a prožil zde poslední léta svého života.

Zajímavosti v okolí

Slunečná leží na svahu zalesněného hřbetu, jehož nejvyšším vrcholem je Kameník, ale turisticky nejzajímavější je vyhlídková Česká skála. Přímo v obci u kostela je pozoruhodná přírodní památka Farská louka, k východu se otevírá krásný výhled do údolí Sporky na Skalici se Svobodnou Vsí, Okrouhlou a vzdálenější město Nový Bor, které je významným sklářským střediskem. Za údolím vystupují výrazné kužely Skalického a Chotovického vrchu. Za horským hřbetem západně od Slunečné leží Nový Oldřichov se zajímavým hasičským muzeem, severně odtud je významné sklářské město Kamenický Šenov, na jehož východním okraji u Práchně vyčnívá unikátní Panská skála, připomínající kamenné varhany.

Další informace

• Historické obrázky Slunečné
• Vybrané drobné památky na území obce

• Oficiální stránky Slunečné