Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Slavíček - Bílá paní

Čedičová skála na vrcholu Slavíčku. Slavíček je výrazný čedičový vrch (535 m), strmě vystupující z nižší pískovcové plošiny asi 1,5 km jihovýchodně od Sloupu. Jeho jméno bylo podle místní tradice odvozeno od hvízdání větru ve skalních slujích na úpatí, které prý připomínalo zpěv slavíka. Vrcholový kužel kopce je porostlý převážně bukovým lesem a po jeho temeni probíhá čedičová žíla, tvořící asi 200 m dlouhý skalnatý hřbítek s patrným rozpadem horniny do vodorovných nebo vějířovitě uspořádaných sloupců. Na západním konci hřbítku je u sestupové cesty do Sloupu skála s pěkným vějířem čedičových sloupců, připomínajícím ocas ležícího ještěra. Také na severním svahu kopce vyčnívá několik čedičových ostrohů, mezi nimiž je asi 15 m vysoká kuželovitá skalní věž, zvaná Bílá paní. Je tvořena vodorovně uspořádanými čedičovými sloupky a uprostřed má zaškrcení, díky němuž připomíná ženskou postavu. Kdysi prý byla skála natřena vápnem k zesílení strašidelného vzhledu.

Skála s vějířovitým uspořádáním čedičových sloupců. Čedičová skalní věž Bílá paní.

Podloží čedičového vrcholu Slavíčku tvoří pískovcová plošina, ukončená na severní straně strmými skalnatými srázy s několika krátkými roklemi. Je zde řada zajímavých skalních útvarů a horolezeckých věží, které se někdy souhrnně označují jako Sloupské skály. K nejzajímavějším útvarům patří Švédská stěna a Švédská díra, úzký skalnatý hřbet s Liščí dírou nebo skalní ostroh se Samuelovou jeskyní. Dále k západu vyčnívá vysoký skalní masiv s vyhlídkou Na Stráži, v jehož blízkosti je upravené lesní divadlo. Také na jižní straně Slavíčku je několik zajímavých strží a skal, z nichž si zaslouží pozornost hlavně skalnatý Bukový důl, pískovcový lom Střelnice a jeskyně Psí kostel. Na východě Slavíček souvisí s Tisovým vrchem a ze sedla mezi oběma kopci sestupuje k jihu strmá stezka do romantické pískovcové rokle Modlivého dolu.

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.