Města a obce

Mistrovice

Pohled na hlavní obecní silnici od kostela.
Pohled na hlavní obecní silnici od kostela.

Mistrovice leží na horním toku Bystré při silnici z Kamenického Šenova do Kerhartic, asi 4 km jižně od České Kamenice. Osada je součástí Nového Oldřichova, s nímž dnes již zcela splynula. Vznikla jako lánová ves ve 14. století, kdy již nebyla k dispozici lepší stanoviště a nové obce se proto zakládaly i na chudých horských půdách. Obec se jako "Meysterdorff" poprvé uvádí roku 1412 v kamenické městské knize a od počátku měla vlastního rychtáře. Její jméno bylo patrně odvozeno od osobního jména Meister, které nejspíš patřilo lokátorovi, i když podle staré lidové tradice mělo připomínat zdejší kovářské mistry, známé v širokém okolí výrobou kos a srpů.
Není jasné, zda byly Mistrovice původně součástí scharfensteinského panství, ale v roce 1543 už patřily k dolnímu statku v Markvarticích, jehož majiteli byli od konce 15. století Šenfeldové ze Šenfeldu. Ti statek roku 1576 prodali Litoltovi Kelblovi z Geisingu, od něhož jej o 4 roky později koupil majitel benešovského panství Volf ze Salhausenu. Kolem roku 1583 se v Mistrovicích jako nájemce nebo leník objevuje Zikmund z Weissbachu, který si tu zřejrně postavil panské sídlo a roku 1585 koupil od vdovy rychtáře Simona Knöchtela největší statek, z něhož vytvořil poplužní dvůr. Po Zikmundovi převzal mistrovický statek Hanuš z Weissbachu, který jej roku 1589 od Salhausenů odkoupil.

Rybníček uprostřed osady s památkově cennou usedlostí v pozadí.
Rybníček uprostřed osady s památkově cennou usedlostí v pozadí.

Mistrovice byly původně selskou vsí, v níž po třicetileté válce roku 1654 žilo 8 sedláků, 17 zahradníků a 14 domkářů. Protože pole byla málo úrodná, živili se hlavně chovem dobytka a pěstováním lnu. Z řemeslníků se tu uváděli 3 bečváři, 2 sklenáři, kovář a výrobce dřevěných talířů. Ve vsi byl také hostinec a někteří sedláci se věnovali povoznictví. V 1. polovině 18. století se tu rozšířilo domácké předení a plátenictví, ale v pozdější době Mistrovice proslavili především brusiči skla a sklářští obchodníci. Umělecké broušení skla tu zavedli bratři Christian a Kilian Wanderové, kteří sem přišli na počátku 18. století z Mšena u Jablonce nad Nisou. Z mistrovické větve této rodiny vynikl hlavně rytec skleněných erbů Florian Wander (1738-1809).
V roce 1710 koupila mistrovický statek Anna Ludmila Františka z Wallbrunnu. Z kupní smlouvy se dozvídáme, že jeho součástí byla vesnice, panské sídlo, hospodářský dvůr s pivovarem a vinopalnou, malý mlýn v Mistrovicích a větší ve Skalici. Téhož roku byla ve vsi otevřena také škola. O 3 roky později tu stálo 99 domů, v nichž žilo 31 hospodářů a 63 domkařů. Mezi řemeslníky se uváděl také jeden rytec a dva brusiči skla, ale v roce 1753 už tu bylo 9 rytců a 19 brusičů. Dále tu byli ještě 2 ševci, 1 krejčí, pekař, perníkář a kovář.
Roku 1751 se Petrovi Kryštofovi z Wallbrunnu narodil syn Oldřich (Ullrich), který dostal jméno na počest kmotra a majitele České Kamenice Františka Oldřicha Kinského. Petr Kryštof pak rozparceloval část pozemků mistrovického dvora a založil na nich novou osadu, nazývanou zpočátku v místním nářečí „Brache“ (= úhor) a později pojmenovanou Oldřichov (Ullrichsthal). V roce 1762 Mistrovice koupil František Oldřich Kinský, který je připojil ke kamenickému panství. Zdejší zámeček tak ztratil význam a časem zanikl. Kinský zrušil i poplužní dvůr a jeho rozparcelované pozemky pronajal dalším osadníkům. Mistrovice s Oldřichovem pak existovaly vedle sebe jako samostatné vsi, sdílející stejné osudy. Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov na čas k Mistrovicím připojen, ale v roce 1878 se opět osamostatnil.

Kostel Povýšení sv. Kříže.
Kostel Povýšení sv. Kříže.

V roce 1833 měly Mistrovice 117 domů a 854 obyvatel, z nichž velkou část tvořili sklářští dělníci a obchodníci. Roku 1841 bylo v osadě 13 rafinerií skla a významný sklad skleněného zboží Ignaze Pelikana.
Už od svého založení byly Mistrovice přifařeny k Volfarticím a v letech 1843-1844 v nich byl postaven katolický filiální kostel Povýšení sv. Kříže, slavnostně vysvěcený 24. listopadu 1845. V roce 1872 v obou vsích vznikla také významná starokatolická obec, které od roku 1897 sloužil novorenesanční starokatolický kostel, postavený v horní části Mistrovic a podléhající faře v ArnultovicíchNového Boru. Jeho základní kámen byl položen 26. dubna 1896 a slavnostní vysvěcení se konalo 23. května 1897. Po 2. světové válce ale nevyužívaný kostel zchátral a v roce 1976 byl zbořen. Dnes na jeho místě stojí dům č.p. 67.
V roce 1872 byla ve vsi vystavěna nová škola č.p. 177, která nahradila již nevyhovující starou budovu z roku 1793. V roce 1883 byla rozšířena o druhou třídu a od roku 1903 byla dokonce čtyřtřídní. V roce 1881 se v obou vsích uvádělo 32 sklomalířských dílen, 31 brusičských ryteckých dílen a šest dílen pasířských. Část zdejších sklářů pracovala také pro lustrařskou firmu Eliase Palmeho v Kamenickém Šenově. Obec se v té době rychle rozrůstala a v roce 1890 dosáhla nejvyššího počtu 1387 obyvatel. Pro rozvoj průmyslu a obchodu byla důležitá výstavba železniční tratě z České Lípy do Kamenického Šenova, slavnostně otevřené 25. srpna 1903. Zahájení pravidelného provozu o 4 dny později ale nebylo moc šťastné, protože lokomotiva prvního vlaku kvůli sesuvu náspu u mistrovického nádraží vykolejila.

Vila č.p. 74.
Vila č.p. 74.
Bývalé nádraží místní dráhy z České Lípy do Kamenického Šenova.
Bývalé nádraží místní dráhy z České Lípy do Kamenického Šenova.

Díky své horské poloze mezi lesy se Mistrovice na počátku 20. století staly vyhledávaným výletním místem a roku 1903 byla na blízkém návrší postavena dřevěná rozhledna "Scheibenwarte", která však dlouho nevydržela. Vedle rozhledny vznikl také hostinec, znovu postavený po požáru roku 1930. Již před 1. světovou válkou si Mistrovice s Oldřichovem postavily vodovod a získaly napojení na městskou elektrárnu v Kamenickém Šenově. Její výkon byl ale malý a proto byly obce později připojeny k rozvodné síti Severočeských energetických závodů v Podmoklech.
V roce 1939 měly Mistrovice 963 obyvatel. Vedle 10 větších statků tu bylo ještě několik menších usedlostí, které sloužily jako vedlejší zdroj příjmů zdejším řemeslníkům. Hlavním zdrojem obživy bylo ale zušlechťování skla. Přímo v obci bylo 10 rafinerií skla, 16 ryteckých a 16 malířských dílen, 4 dílny na vyvrtávání skla, 8 kuličství a 2 pasířské dílny. Další obyvatelé pracovali ve sklárnách v Práchni, OldřichověKamenickém Šenově.
Od roku 1943 byly Mistrovice sloučeny s Oldřichovem, a takto vytvořená obec dostala jméno Nový Oldřichov.

Další informace