Rynoltice

Rynoltice leží pod jižními svahy Lužických hor v horní části údolí Panenského potoka asi 5 km severovýchodně od Jablonného v Podještědí při hlavní silnici do Liberce. Součástí obce jsou také osady Nová Starost, Polesí, Černá Louže a Jítrava, s nimiž měla k 1. lednu 2018 celkem 765 obyvatel.

Historie

Střed obce s kostelem sv. Barbory.

Ves byla pravděpodobně založena německými osadníky při kolonizaci zdejší krajiny ve 13. století, ale písemně se poprvé připomíná až roku 1369, kdy už v ní byl farní kostel. Ve starých pramenech je nazývána Raynoldshain, Reinoldshein nebo Reinoldi Villa a pojmenována byla zřejmě podle lokátora Reinholda. V pozdějších dobách se ustálilo německé jméno Ringelshain, doložené poprvé roku 1632.
Během husitských válek byla vesnice zcela vypleněna a ještě v roce 1518 se uvádí jako pustá. Teprve ve 2. polovině 16. století byla znovu osídlena německými sedláky. Podle některých vlastivědných prací o tom měl svědčit zápis v rynoltické pozemkové knize z roku 1563, kdy lemberské panství držel Vilém z Illburka, ale v obecní kronice se osídlení vsi připisuje až jeho nástupci Heinrichu Kurzbachovi z Trachenbergu. Když v roce 1581 kupoval Kurzbachovo panství Jindřich Berka z Dubé, uváděly se Rynoltice už jako znovu vystavěné.
V roce 1599 prodali Berkové panství Donínům, jejichž majetek byl ale po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován a roku 1623 jej koupil Albrecht z Valdštejna. Během třicetileté války obyvatele trápily časté průtahy saských a švédských vojsk, která rekvírovala dobytek, seno, potraviny i jiné životní potřeby, a někdy docházelo i k drancování. Zároveň probíhala v Čechách rekatolizace, kvůli níž musela řada lidí odejít do Saska. Po Valdštejnově zavraždění v roce 1634 panství získali Bredové, kteří se snažili válkou zničené panství obnovit a Kryštof Rudolf Breda nechal roku 1669 v Rynolticích postavit novou kapli sv. Barbory, přestavěnou v letech 1745-1748 na kostel. Hodně prostředků věnoval také na úpravy zámku Lemberka. Stavební práce ale vyžadovaly mnoho peněz, které získával zvyšováním roboty a dalších poddanských povinností. V roce 1679 navíc vypukl mor, kvůli němuž se z Vídně do Prahy přestěhoval i císař Leopold I. Nespokojení vesničané k němu vyslali 6. ledna 1680 deputaci, která však byla na popud hraběte Bredy zatčena. Sedláci se proto vzbouřili, ale jejich vzpoura byla brzy potlačena vojáky hraběte Piccolominiho. Rynoltický učitel Sebastian Finke, který se tehdy vrchnosti zastával, byl místními sedláky málem zabit a hraběnka Benedikta z Bredova mu proto v roce 1683 povolila postavit dům v odlehlém lese, kde zanedlouho vyrostla osada, pojmenovaná po něm Finkendorf (dnešní Polesí).

Budova obecního úřadu a sousoší sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého na návsi.

Obyvatelé Rynoltic se živili hlavně zemědělstvím nebo povoznictvím a v 17. století se mezi nimi začala kromě běžných řemesel rozšiřovat také domácí výroba příze a plátna. V 18. století do jejich života zasáhly prusko-rakouské války. V listopadu 1744 vpadl do Rynoltic baron Trenck s pověstnými Pandury, kteří zde loupili a zapalovali stodoly, a také za sedmileté války museli vesničané procházející vojáky zásobit potravinami a krmivem pro koně. V březnu 1757 se ve zdejším hostinci u sedláka Bürgera na 3 dny ubytoval známý generál Ernst Gideon Laudon.
Roku 1766 projíždel vesnicí při jedné ze svých inspekčních cest pozdější císař Josef II., na něhož pak lidé dlouho vzpomínali. V té době už si většina obyvatel přivydělávala podomácku provozovanou textilní výrobou a na počátku 19. století se tu rozmohlo také pašování. Ve vsi vznikla dokonce pašerácká "kompanie", která je organizovala ve velkém. Přes hranice se pašoval hlavně tabák, doutníky, cukr, káva, koření, příze, bavlněné tkaniny a hedvábí. Teprve po zřízení finanční stráže roku 1843 se většina pašeráků přeorientovala na podomní obchod se střižním zbožím, ale k občasným potyčkám financů s pašeráky docházelo v okolních lesích i později.

V roce 1840 se dopravní spojení do Rynoltic zlepšilo díky výstavbě nové říšské silnice z Jablonného do Chrastavy. O 10 let později proběhla správní reforma, která zrušila vrchnostenská panství, a Rynoltice se staly samosprávnou obcí s voleným starostou. Uvolnění poměrů ve 2. polovině 19. století usnadnilo stěhování lidí a rozvoj průmyslové výroby. Domácké předení a tkaní začalo postupně upadat a zdejší tkalci lidé museli hledat práci v textilních továrnách v okolních městech. Přímo v Rynolticích se rozvinula výroba mýdla a svíček, kterou tu v roce 1848 zahájil Georg Schicht a výrazně ji rozšířil po prusko-rakouské válce roku 1866. Jeho syn Johann pak v roce 1883 založil velkou olejářskou továrnu v Ústí nad Labem.

Severní část návsi.

Roku 1870 byla ve vsi otevřena pošta a v letech 1875-1876 tu byla postavena nová škola. Už od poloviny 19. století se uvažovalo o zřízení nového hřbitova, ale jeho výstavba se zdržela a nakonec byl otevřen až 5. listopadu 1879. S rozvojem turistiky před koncem 19. století se Rynoltice staly oblíbeným letoviskem a k jejich rozvoji výrazně přispěla také výstavba železnice z České Lípy do Liberce, na níž byl zahájen provoz 16. září 1900. V té době měla obec 195 domů a 950 obyvatel. Hned následujícího roku postavil Wilhelm Schicht u nádraží rafinerii kokosového oleje, z něhož se vyráběl ztužený pokrmový tuk Ceres, a v roce 1907 tu byla otevřena družstevní mlékárna.
Další rozvoj ale překazila 1. světová válka, na jejíchž frontách padlo 45 rynoltických mužů. Krátké období poválečné konjunktury ukončila na přelomu 20. a 30. let hospodářská krize a v roce 1939 vypukla 2. světová válka. Ještě na jejím začátku měla obec 918 obyvatel, ale po skončení války byla většina původních německých obyvatel nuceně vysídlena a lidí tu výrazně ubylo. Do obce sice přicházeli noví osídlenci, ale protože jich bylo málo, velká část průmyslu a živností tu zanikla. Schichtova továrna byla zestátněna a později byla začleněna do Severočeských tukových závodů. Po zahájení těžby uranu v okolí Stráže pod Ralskem vznikl v Rynolticích jeden z provozů Uranového průmyslu. V 60. a 70. letech sem začali ve větší míře jezdit chalupáři, kteří zachránili řadu původních roubených domů před zánikem. Po změně politické situace v listopadu 1989 se začal vzhled obce měnit k lepšímu. Její centrum bylo pěkně upraveno, řada domů se dočkala opravy a rekonstruován byl i značně zchátralý kostel.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Kostel sv. Barbory s bývalým hřbitovem.

Na mírném návrší uprostřed obce stojí barokní kostel sv. Barbory, který vznikl v letech 1745-1748 přestavbou starší kaple z roku 1669. Obdélná stavba s půlkruhově ukončeným presbytářem má na severní straně hranolovou věž s hodinami, pocházejícími z roku 1855. V jižní části kostelní lodi jsou 4 okna, zdobená vitrážemi z roku 1921, renovovanými v roce 2018, a uvnitř lodi je vestavěná tříramenná dřevěná kruchta, na níž jsou varhany od pražského varhanáře Heinricha Schiffnera z roku 1896. Klenutý strop zdobí tři fresky od neznámého autora, oslavující patronku kostela sv. Barboru. V okrouhlém medailonu nad hlavním oltářem je freska, zobrazující stětí sv. Barbory, v lodi se nachází malba Apoteózy sv. Barbory a třetí freska znázorňuje sv. Barboru u lože umírajícího.
Pozoruhodná byla výzdoba hlavního oltáře a kazatelny z roku 1746. Obraz sv. Barbory vytvořil v roce 1829 pražský malíř Josef Quaisser, pocházející z nedalekých Žibřidic. Dříve oltář zdobily ještě sochy sv. Markéty, sv. Kateřiny a sedících evangelistů, které ale byly po válce zničeny a stejný osud postihl i pískovcovou křtitelnici z roku 1678. Na bočních oltářích Panny Marie Karlovské a sv. Jana Nepomuckého byly kopie obrazů od Johanna Georga Heinsche.
Ve věži byly tři zvony, z nichž dva největší, zasvěcené sv. Barboře a sv. Floriánovi, byly 16. září 1916 zrekvírovány pro válečné účely. Později byl zrekvírován i zvonek ze hřbitovní kaple a 21. února 1918 došlo také na píšťaly kostelních varhan. V roce 1922 byly ze sbírek občanů pořízeny tři nové zvony sv. Barbory, sv. Františka a sv. Josefa, a malý zvonek Petra a Pavla, který jako jediný válku přečkal, byl věnován do zvonice v Polesí. Zvony, které přežily rekvizice za 2. světové války, byly z kostela odvezeny v 60. letech 20. století.
Od války neudržovaný kostel byl po roce 2000 v havarijním stavu a po nejnutnějších opravách byl 6. prosince 2014 opět otevřen veřejnosti. Jeho opravy však stále pokračují.

Kaple manželů Prokopových na novém hřbitově.

U kostela byl dříve hřbitov, ohrazený zdí a kovaným plotem s bránou. V jeho jihovýchodním rohu stojí čtvercová barokní márnice z roku 1732 s křížovou klenbou a kamenným portálem, a kousek nad ní je pomník obětem 1. světové války, postavený v roce 1929 zdejším spolkem válečných veteránů. Štíhlý kamenný obelisk byl po 2. světové válce rozvalen, ale v roce 2012 byl znovu sestaven a zrestaurován. Středem hřbitova vedla ke kostelu lipová alej, vysázená roku 1850, která však musela být pokácena a 26. října 2018 byly na jejím místě vysázeny nové lípy.
V roce 1879 byl starý hřbitov uzavřen a u silnice do Jablonného asi 400 m západně od obce byl zřízen nový hřbitov, otevřený 5. listopadu 1879. Jeho dominantou je novogotická kaple manželů Prokopových, stojící na skále na západní straně hřbitova. V letech 1881-1882 ji postavil stavitelský polír Weickert z Jítravy a vysvěcena byla 27. července 1884. V pískovcové skále pod kaplí byla upravena rodinná hrobka. Na hřbitově se natáčely některé scény z filmu Rok ďábla od Petra Zelenky.

Pomník padlým z 1. světové války na starém hřbitově.

Sousoší sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého v centru obce.

Na parkově upravené návsi mezi kostelem a obecním úřadem stojí zajímavá socha z roku 1735, představující z jedné strany sv. Václava a z druhé sv. Jana Nepomuckého. Na jejím kamenném podstavci jsou reliéfy, znázorňující vpředu zavraždění sv. Václava, po stranách sv. Kryštofa a pouť sv. Jana Nepomuckého do Staré Boleslavi a na zadní straně sv. Jana Nepomuckého ve vlnách Vltavy. Socha původně stála jinde a na dnešní místo byla přemístěna až po renovaci roku 1847. V minulosti na návsi stál také barokní morový sloup ze 17. století, na jehož tříhranném podstavci bylo sousoší opata Vendelína, biskupa Valentina a sv. Floriána. Ten ale po 2. světové válce zanikl.

Roubený statek č.p. 3.

Na jižní straně návsi je výstavný roubený statek č.p. 3, pocházející pravděpodobně z konce 18. nebo počátku 19. století. Tvoří jej velký patrový roubený dům s podstávkou a břidlicí zdobeným štítem, k němuž je kolmo přistavěná o něco nižší hospodářská budova. Na její zdi se dochovala poškozená mramorová deska, připomínající zdejšího učitele, kronikáře a vlastivědného badatele Josefa Bürgera (1845-1887), který se ve statku narodil, a pobyt známého vojevůdce Ernsta Gideona Laudona v březnu 1757. Oplocený dvůr před domem je uzavřen nízkými vraty se dvěma klasicistními kamennými sloupky. Před statkem stojí bohatě zdobená pískovcová Boží muka s křížem a obrazem Piety, postavená roku 1848 statkářem Johannem Josefem Wenzelem Bürgerem. Nynější obrázek namalovala v roce 2011 Iva Kaplická.

Boží muka s obrazem Piety před statkem č.p. 3.

Bývalá fara na jihovýchodním rohu návsi.

V obci se dochovala také řada památkově chráněných přízemních nebo patrových roubených domů z konce 18. a z 1. poloviny 19. století. Jedním z nejkrásnějších je bývalá fara e.č. 75 na jihovýchodní straně návsi. Patrový roubený dům s podstávkou a mansardovou střechou má na kamenném vstupním portálu kartuši s iniciálami J. B. a letopočtem postavení 1775, a na klenáku nese pekařský znak s původním domovním číslem 91. Uvnitř domu se dochovala křížová klenba a točité pískovcové schodiště.

Jeden z památkově chráněných poloroubených domů na jižním konci obce.

Asi o 70 m jižněji stojí menší zděný dům č.p. 10 z roku 1841 a dům č.p. 11 s roubenou světnicí z 19. století, jehož novější zděná část se středním rizalitem je datovaná do roku 1921. Za železniční tratí u silnice do Janovic stojí poloroubený dům č.p. 22 s podstávkou a zděným rizalitem, pocházející z 2. poloviny 19. století, a nedaleko od něj je stranou od silnice patrová roubená usedlost s podstávkou č.p. 64 z konce 18. století, jejíž roubené patro je překryté dekorativním dřevěným bedněním. Vedle domu se dochovala také dřevěná stodola. Na jižním konci obce jsou ještě tři menší památkově chráněné domky e.č. 89, 90 a 92.
Na severozápadní straně návsi stojí chráněný roubený dům č.p. 213 s podstávkou, zděným středním rizalitem a břidlicí obloženými štíty a severně od něj je za hlavní silnicí patrový roubený dům č.p. 166 s podstávkou a uzavřenou pavlačí, jehož stěny kryje dřevěné bednění a jižní štít je zdobený břidlicovým obkladem. V horní části vsi stojí roubený dům e.č. 71 z počátku 19. století a usedlost č.p. 124, tvořená obytnou budovou z přelomu 18. a 19. století s mladší hospodářskou stavbou. V její blízkosti stojí ještě patrový poloroubený dům č.p. 187 s podstávkou a břidlicí obloženými štíty a dva menší roubené domy č.p. 145 a e.č. 57.

Památkově chráněný roubený dům s podstávkou a uzavřenou pavlačí.

Nádraží.

Zajímavý soubor budov z roku 1899 se dochoval na rynoltickém nádraží, které bylo roku 2013 vyhlášeno nejkrásnějším nádražím v České republice. Patrová staniční budova se středním rizalitem má stěny z neomítaných červených cihel s pískovcovými okenními otvory a nízké dřevěné podkroví. V její blízkosti stojí roubené skladiště a na západní straně je zděná lokomotivní remíza, cihlová vodárna s kotelnou a malý strážní domek. Vedle nádraží je také výstavná budova bývalé Schichtovy továrny z roku 1901, která se dochovala téměř v původním stavu.

Za nádražím po levé straně silničky do Nové Starosti stojí na pískovcovém podstavci se třemi reliéfy krásná socha Piety, zřízená roku 1735 Antonem Teubnerem. Zajímavá je také lidová socha sv. Jana Nepomuckého, stojící u mostu na silnici do Janovic v Podještědí nebo kamenná Boží muka z roku 1931 s malovaným obrázkem sv. Václava u silničky do Polesí.

Socha Piety za nádražím.

Boží muka u cesty do Polesí.

Na začátek

Rodáci a osobnosti

V Rynolticích se narodil dominikánský převor Johann Dittrich (*1702), místní učitel, kronikář a vlastivědný badatel Josef Bürger (1845-1887) nebo politik a dlouholetý poslanec Českého zemského sněmu Wenzel Teubner (1834-1893). Pochází odtud také významná podnikatelská rodina Schichtů, z níž je nejznámější Georg Schicht (1820-1887), který tu roku 1848 zahájil výrobu mýdla, a jeho syn Johann Schicht (1855-1907), zakladatel velkého olejářského závodu v Ústí nad Labem, z něhož po 2. světové válce vznikly Severočeské tukové závody.
Krátký pobyt známého vojevůdce Ernsta Gideona Laudona (1717-1790) za sedmileté války v březnu 1757 připomíná pamětní deska na statku č.p. 3.

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Rynolticemi prochází hlavní silnice z Děčína do Liberce, u níž jihozápadně odtud leží jedno z nejstarších severočeských měst Jablonné v Podještědí s velkým chrámem sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Nedaleko od něj je nad Lvovou zámek Lemberk, který je centrem krajinné památkové zóny Lembersko. Východně od Rynoltic silnice pokračuje kolem Jítravy do Jítravského sedla, oddělujícího výrazný masiv Velkého Vápenného od nižšího hřbertu Vysoké, na jehož úpatí jsou zajímavé Bílé kameny. Nad centrem Jítravy se vypíná Kostelní vrch a v údolí za rynoltickým hřbitovem je nenápadná Panenská skála.
Severně od Rynoltic vystupují lesnaté kopce východní části Lužických hor, mezi nimiž je nejznámější vyhlídková Popova skála. Na jejich jižním úpatí leží rekreační osady Polesí a Černá Louže, kolem nichž vede silnice přes Horní a Dolní Sedlo do Hrádku nad Nisou. V okolí Horního Sedla jsou lezecky vyhledávané Horní a Vraní skály a za nimi hluboký Krásný důl, který se větví do několika bočních strží, z nichž je asi nejznámější Skalní divadlo. Údolí obklopují nevýrazné vršky Černý vrch a Rolleberg, na hřbet Popovy skály navazující Podkova a západněji ležící Loupežnický vrch, v jehož blízkosti je významné rozcestí u Tobiášovy borovice. Nedaleká státní hranice prochází údolím Bílého potoka, za nímž je zalesněný vrch Strassberg s vyhlídkou Fuchskanzel a skalními útvary Uhusteine. Na jeho severní straně jsou zbytky hradu Karlsfriedu, který kdysi střežil zemskou stezku, vedoucí z Jablonného v Podještědí přes Petrovice a Lückendorf do Žitavy.
Jižně od Rynoltic je osada Nová Starost a Janovice v Podještědí, v jejichž sousedství je rozlehlý Janovický les s Bukovou a Pískovým návrším. Přímo nad rybníkem v Janovicích vyčnívá Svatá skála a poblíž silnice do Dubnice jsou zajímavé Janovické poustevny.

Rynoltice na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3qdok

Na začátek

Další informace

• Historické obrázky Rynoltic
• Možnosti ubytování v Rynolticích

• Oficiální stránky Rynoltic