Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Vysoká - Ostrý - Kozí hřbety

Strmá pískovcová skála u Ostrého vrchu. V nejvýchodnějším cípu Lužických hor je asi 2 km dlouhý hřbet, po jehož temeni probíhá významné geologické rozhraní, označované většinou jako lužický zlom.
V druhohorách, zhruba před 90 milióny lety, byla celá oblast zaplavena mořem. Na jeho dně se postupně usazovaly mohutné vrstvy sedimentů, jejichž zpevněním vznikly pískovce a slepence s vodorovně uloženými vrstvami. Na začátku třetihor, asi před 60 milióny lety, došlo k obnovení tektonických pohybů, jejichž důsledkem bylo rozlomení původně souvislého bloku zemské kůry na dvě obrovské kry, oddělené navzájem lužickým zlomem. Zároveň s tím došlo k relativnímu vyzdvižení severovýchodní kry vzhledem ke kře jihozápadní, která poklesla. Protisměrný pohyb obou ker na lužickém zlomu způsobil, že původně vodorovně uložené vrstvy pískovců byly v okolí zlomu prohnuty do šikmo ukloněné, místy až téměř svislé polohy. V průběhu dalšího vývoje podlehly pískovce na vyzvednuté severovýchodní kře intenzivní erozi, takže dnes se již nezachovaly a na povrch proto vystupují podložní fylitické břidlice a diabasy ještědského krystalinika. Lužický zlom se proto v současné době projevuje jako ostré rozhraní mezi druhohorními pískovci na jihozápadě a staršími horninami na severovýchodě.

Hřbet začíná u Horního Sedla vrcholem Ostrý (507 m), na jehož jihozápadním svahu jsou u vrstevnicové cesty nevelké pískovcové věže Trojzubec a Poutník. U lesního rozcestí na východní straně vrchu je na stromě upevněný Landvašský kříž, k němuž se vztahuje místní pověst. Jihovýchodně od Ostrého vrchu je menší bezejmenné návrší, z něhož vystupují pískovcové skály s velmi strmě ukloněnými vrstvami. Na jedné z nich je možné vidět i tzv. tektonické zrcadlo - zarovnaný povrch skály, ohlazený třením pískovcových bloků, které se po sobě posouvaly.
Dále k jihovýchodu jsou na temeni Kozí hřbety - pískovcové skály, jejichž jihozápadní stranu tvoří poměrně hladké, šikmo ukloněné vrstevní plochy, zatímco k severovýchodu spadají dolů strmými, až 20 metrů vysokými skalními srázy. Na jejich úpatí, překrytém napadanou sutí, vystupují již přeměněné horniny ještědského krystalinika. Z vrcholků skal jsou místy pěkné výhledy na některé vrcholy Lužických hor a Českolipska, nebo k severu přes údolí Lužické Nisy daleko do Německa.

Pod vrcholem hřbetu je řada starých lomů, v nichž se kvalitní pískovec těžil jako stavební kámen. Kameníci z něj tesali kvádry, dveřní ostění, schody nebo parapety, ale také sochy, ozdobné portály, kamenné vázy a jiné ozdoby. Největšího rozkvětu těžba dosáhla na přelomu 18. a 19. století, kdy se zdejší kámen vozil i na stavby měšťanských domů do Liberce. Lámalo se zde ještě kolem roku 1835, později se ale těžba přestala vyplácet a lomy byly opuštěny.
Kromě pískovců se zde na mnoha místech vyskytují také hrubozrnné slepence s většími valouny a s četnými otisky schránek druhohorních mlžů. Do pískovcové stěny jednoho ze starých lomů je vytesáno jméno Alexandra Humboldta s letopočtem 1851. Ve starých vlastivědách se traduje, že tento významný německý vědec a cestovatel zdejší lomy navštívil, ale žádný věrohodný doklad se o tom nezachoval.

Vrcholky Kozích hřbetů. Skalní srázy na severovýchodní straně Kozích hřbetů.

Na konci hřbetu je vrchol Vysoká (545 m), který však již leží za lužickým zlomem a je tedy tvořen prvohorními břidlicemi a diabasy. Pískovce jsou však na jihozápadním svahu, na jehož úpatí je pozoruhodná skalní skupina Bílé kameny. K jihovýchodu vrch strmě spadá do Jítravského sedla, které odděluje Lužické hory od Ještědského hřbetu. Sedlem prochází hlavní silnice z Děčína do Liberce a v minulosti zde stála oblíbená zájezdní restaurace Na Větrníku (něm. Windschänke), která však byla na začátku 50. let 20. století stržena.

Po temeni hřbetu vede z Jítravy do Horního Sedla část trasy naučné stezky "Lužické a Žitavské hory". Na severovýchodním svahu hřbetu je pásmo lehkých betonových pevnůstek, vybudovaných v letech 1937 - 1938 jako součást pohraničního opevnění. Toto opevnění však nebylo dokončeno, takže již nedošlo ke stavbě těžkých objektů, plánovaných v prostoru Jítravského sedla.
V době tzv. Halštrovského zalednění pronikl od severu až do Jítravského sedla pevninský ledovec. V okolí Jítravy po něm zůstaly ledovcové usazeniny, jejichž materiál částečně pochází ze vzdálených severských oblastí. Na severním okraji Jítravy byla v těchto usazeninách otevřena pískovna, která je však dnes již zarostlá.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.