Vysoká - Ostrý - Kozí hřbety

Pohled na hřbet Vysoké od Jítravy.

V nejvýchodnějším cípu Lužických hor je asi 2 km dlouhý hřbet, po jehož temeni probíhá významné geologické rozhraní, označované většinou jako lužický zlom.
V druhohorách, zhruba před 90 milióny lety, byla celá oblast zaplavena mořem. Na jeho dně se postupně usazovaly mohutné vrstvy sedimentů, jejichž zpevněním vznikly pískovce a slepence s vodorovně uloženými vrstvami. Na začátku třetihor, asi před 60 milióny lety, došlo k obnovení tektonických pohybů, jejichž důsledkem bylo rozlomení původně souvislého bloku zemské kůry na dvě obrovské kry, oddělené navzájem lužickým zlomem. Zároveň s tím došlo k relativnímu vyzdvižení severovýchodní kry vzhledem ke kře jihozápadní, která poklesla. Protisměrný pohyb obou ker na lužickém zlomu způsobil, že původně vodorovně uložené vrstvy pískovců byly v okolí zlomu prohnuty do šikmo ukloněné, místy až téměř svislé polohy. V průběhu dalšího vývoje podlehly pískovce na vyzvednuté severovýchodní kře intenzivní erozi, takže dnes se již nezachovaly a na povrch proto vystupují podložní fylitické břidlice a diabasy ještědského krystalinika. Lužický zlom se proto v současné době projevuje jako ostré rozhraní mezi druhohorními pískovci na jihozápadě a staršími horninami na severovýchodě.

Odpočívadlo u Landvašského kříže.

Hřbet začíná u Horního Sedla vrcholem Ostrý (507 m), na jehož jihozápadním svahu jsou u vrstevnicové cesty nevelké pískovcové věže Trojzubec a Poutník. U lesního rozcestí na východní straně vrchu je na stromě upevněný Landvašský kříž, k němuž se vztahuje místní pověst. Jihovýchodně od Ostrého vrchu je menší bezejmenné návrší, z něhož vystupují pískovcové skály s velmi strmě ukloněnými vrstvami. Na jedné z nich je možné vidět i tzv. tektonické zrcadlo - zarovnaný povrch skály, ohlazený třením pískovcových bloků, které se po sobě posouvaly.
Dále k jihovýchodu jsou na temeni Kozí hřbety - pískovcové skály, jejichž jihozápadní stranu tvoří poměrně hladké, šikmo ukloněné vrstevní plochy, zatímco k severovýchodu spadají dolů strmými, až 20 metrů vysokými skalními srázy. Na jejich úpatí, překrytém napadanou sutí, vystupují již přeměněné horniny ještědského krystalinika. Z vrcholků skal byly místy pěkné výhledy na některé vrcholy Lužických hor a Českolipska, nebo k severu přes údolí Lužické Nisy daleko do Německa. Dnes už ale výhledu brání vzrostlé stromy.

Strmě ukloněná pískovcová skála na temeni Ostrého vrchu.

Skalní srázy na severovýchodní straně Kozích hřbetů.

Vrcholky Kozích hřbetů.

Pod vrcholem hřbetu je řada starých lomů, v nichž se kvalitní pískovec těžil jako stavební kámen. Kameníci z něj tesali kvádry, dveřní ostění, schody nebo parapety, ale také sochy, ozdobné portály, kamenné vázy a jiné ozdoby. Největšího rozkvětu těžba dosáhla na přelomu 18. a 19. století, kdy se zdejší kámen vozil i na stavby měšťanských domů do Liberce. Lámalo se zde ještě kolem roku 1835, později se ale těžba přestala vyplácet a lomy byly opuštěny.
Kromě pískovců se zde na mnoha místech vyskytují také hrubozrnné slepence s většími valouny a s četnými otisky schránek druhohorních mlžů. Do pískovcové stěny jednoho ze starých lomů je vytesáno jméno Alexandra Humboldta s letopočtem 1851. Ve starých vlastivědách se traduje, že tento významný německý vědec a cestovatel zdejší lomy navštívil, ale žádný věrohodný doklad se o tom nezachoval.

Bučina na vrcholku Vysoké.

Na konci hřbetu je vrchol Vysoká (545 m), který však již leží za lužickým zlomem a je tedy tvořen prvohorními břidlicemi a diabasy. Pískovce jsou však na jihozápadním svahu, na jehož úpatí je pozoruhodná skalní skupina Bílé kameny. K jihovýchodu vrch strmě spadá do Jítravského sedla, které odděluje Lužické hory od Ještědského hřbetu. Sedlem prochází hlavní silnice z Děčína do Liberce a v minulosti zde stála oblíbená zájezdní restaurace Na Větrníku (něm. Windschänke), která však byla na začátku 50. let 20. století stržena.

Po temeni hřbetu vede z Jítravy do Horního Sedla část trasy naučné stezky "Lužické a Žitavské hory". Na severovýchodním svahu hřbetu je pásmo lehkých betonových pevnůstek, vybudovaných v letech 1937 - 1938 jako součást pohraničního opevnění. Toto opevnění však nebylo dokončeno, takže již nedošlo ke stavbě těžkých objektů, plánovaných v prostoru Jítravského sedla. Na jižním úpatí Vysoké se dochovaly základy kasáren, postavených v roce 1938 pro vojáky, kteří měli pohraniční opevnění bránit.
V době tzv. Sálského zalednění pronikl od severu až do Jítravského sedla pevninský ledovec. V okolí Jítravy po něm zůstaly ledovcové usazeniny, jejichž materiál částečně pochází ze vzdálených severských oblastí. Na severním okraji Jítravy byla v těchto usazeninách otevřena pískovna, která je však dnes již zarostlá.

Základy kasáren z roku 1938.

Další informace

• Naučná stezka "Lužické a Žitavské hory"
• Pověst o Landvašském kříži