Horní Sedlo

Horní Sedlo je nevelká rekreační osada, ležící na stráni pod horským sedlem mezi HřebenyOstrým vrchem, asi 3,5 km jižně od Hrádku nad Nisou. Původně se nazývala jen Sedlo (Pass) a jako Horní se začala označovat až po 2. světové válce, kdy byl níže ležící Spittelgrund přejmenován na Dolní Sedlo. Dnes jsou obě osady součástí Hrádku nad Nisou.

Doba založení osady není známá, první písemná zmínka pochází až z roku 1628, kdy náležela ke grabštejnskému panství. První domky v sedle u staré cesty od JablonnéhoHrádku nad Nisou postavili pravděpodobně dřevorubci. Když zde grabštejnští páni v roce 1727 postavili hospodu, stálo zde jen 6 domů a do roku 1788 jejich počet stoupl na devět. Teprve na počátku 19. století se obec rozrostla, takže roku 1834 měla již 23 chalup. Jejich obyvatelé se živili především lesnictvím, prodejem dřeva a v 19. století si často přilepšovali i pašováním zboží přes hranice.
Už ve středověku se v okolních lesích ukrývali také lupiči, kteří zde řádili ještě v 1. polovině 19. století, kdy byla jejich hlavním sídlem zdejší hospoda.

Cesta přes Horní Sedlo byla využívána i ve válečných dobách. V roce 1766 zde Prusové zřídili šance a znovu se zde zakopávali roku 1778. O strategickém významu sedla svědčí i to, že je při svých inspekčních cestách severními Čechami v letech 1766, 1778 a 1789 navštívil císař Josef II. V roce 1866 tudy Prusové táhli znovu a sedlo využily i polské oddíly knížete Poniatowského za napoleonských válek v červnu 1813.

V roce 1909 byl v osadě zaveden vodovod a v únoru 1923 elektřina. Kolem roku 1919 byla naproti kapličce postavena hospoda U Krásné vyhlídky. Další rozvoj osady ale ukončila hospodářská krize a 2. světová válka. Ještě před jejím začátkem v letech 1937-1938 byly v okolí vybudovány betonové pevnůstky pohraničního opevnění, lidově nazývané "řopíky". Po podepsání Mnichovské dohody v září 1938 ale toto opevnění ztratilo smysl a nebylo nikdy využito. Po druhé světové válce byla většina původních německých obyvatel vystěhována a osada se vylidnila. Dnes slouží hlavně rekreaci a často sem jezdí také horolezci, kteří navštěvují blízké Horní a Vraní skály, přístupné romantickou Stezkou horolezců.

V sedle u silnice stojí nevelká čtvercová kaplička, postavená kolem roku 1739 nákladem rodiny Anderschů z Dolního Sedla. Střešní věžička se zvonkem byla doplněna při rekonstrukci kapličky v roce 1890. Pak byla kaple opravena v roce 1931 a po druhé světové válce už jen chátrala, takže z jejího vnitřního vybavení nezbylo téměř nic. Teprve v roce 2003 byla zahájena rekonstrukce kapličky, která vyvrcholila jejím slavnostním posvěcením 15. prosince 2006. U kapličky donedávna rostla mohutná lípa, vysazená roku 1832, a za ní stojí betonová pevnůstka pohraničního opevnění z roku 1938.
Nejvýstavnější budovou obce bývala panská myslivna z roku 1900, která stála u odbočky lesní cesty k Dolní Suché. Další významnou budovou byl panský hostinec, postavený v letech 1726-1727. Grabštejnští páni jej později prodali a nový hostinský s ním získal i četné výsady. Mohl například volně porážet dobytek, péci chleba a čepovat pivo, které dostával zdarma z hraběcího pivovaru, dále si mohl z panských lesů vzít ročně 12 sáhů dřeva na topení a k dispozici měl pole a louku na seno. Hostinec dobře prosperoval až do počátku 19. století, kdy se v něm na čas usadili lupiči, ale na konci 19. století se stal opět hojně navštěvovaným místem. Přispěl k tomu nejen rozvoj turistiky a atraktivní poloha hostince, ale i pověsti o pašerácích a loupežnících. Po druhé světové válce byl hostinec uzavřen a později zbořen. Druhý hostinec U krásné vyhlídky ještě stojí, ale už dávno neslouží svému účelu.
Z horního okraje osady na svahu Hřebenů je daleký výhled k severu do údolí Lužické Nisy s Hrádkem nad Nisou, Grabštejnem a německou Žitavou, na vzdálené vrchy horní Lužice a polské uhelné doly s elektrárnou Turów.

Další informace