Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Popova skála

Pohled na vrcholovou skálu s vyhlídkou od jihu. Popova skála (565 m) je mohutné pískovcové skalisko, stojící na vrcholu mírně protáhlého zalesněného kopce mezi Krásným dolem a údolím Bílého potoka asi 4 km jihozápadně od Hrádku nad Nisou. Kopec je na severní straně spojen mělkým sedlem se Sedleckým Špičákem a na jihozápadě souvisí s Podkovou. Na jeho temeni je poměrně velká skupina rozeklaných skal, tvořená tektonicky porušenými a silně prokřemenělými křídovými pískovci a slepenci. Původně vodorovně uložené vrstvy sedimentů byly v blízkosti lužické poruchy vychýlené do různě ukloněných poloh a postupným zvětráváním po puklinách se skály rozpadly do mohutných bloků a balvanů, mezi nimiž vznikly četné dutiny nebo jeskyně. Na povrchu některých skal se také vyvinuly nepravidelné prohlubně a oválné skalní mísy.
Vrcholové skalisko Popovy skály je dominantou celé východní části Lužických hor. Tvoří je několik mohutných, o sebe opřených pískovcových bloků, mezi nimiž je poměrně široká svislá puklina. Mezi balvany, nakupenými na severní straně skály, vznikla malá skalní brána a několik menších jeskyní. Největší z nich se dříve nazývala "Backofen" (= Pekařská pec) a v 19. století ji prý využívali jako úkryt pašeráci. Další jeskyni se říkalo "Pferdestall" (= Konírna).
Na jihovýchodní straně Popovy skály se kdysi lámal zpevněný pískovec, ale podstatně větší a známější byly lomy na sousedním Sedleckém Špičáku. Na jihozápadním svahu Popovy skály je také několik starých železnorudných dobývek, vázaných na čedičovou žílu, která sem zasahuje ze sousedního hřbetu Podkovy.

Pohled zdola na vrcholový skalní ostroh. Mezi nakupenými balvany vznikly různé dutiny a menší jeskyně.

Schodiště na vyhlídku. Vrchol Popovy skály byl až do počátku 20. století přístupný jen horolezcům. O jeho turistické zpřístupnění se zasloužil inženýr Hugo Lubisch z Lückendorfu, který se na podzim roku 1904 rozhodl na vlastní náklady vybudovat pod vrcholem roubenou chatku a nejvyšší skálu zpřístupnit železným schodištěm se zábradlím. Správa Clam-Gallasova panství s úpravami souhlasila, ale realizace se zdržela, protože Hugo Lubisch náhle zemřel. Vdova Sofie Lubischová pak nechala postavit pod vrcholovou skálou chatku, slavnostně otevřenou 3. srpna 1905. Na památku zemřelého se jí začalo říkat "Hugohütte". Žebříky se zábradlím, umožňující výstup na vrchol, zpřístupnil Horský spolek z Lückendorfu až 26. května 1907. Vyhlídka pak sloužila turistům až do začátku roku 1934, kdy se nejvyšší vrchol skály náhle uvolnil a hrozil zřícením. Vyhlídka musela být proto uzavřena a turisté z hrádecké a dolnosedelské sekce Horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory na jaře 1934 zvětralou skálu otesali a podezdili pískovcovými kvádry, čímž bylo nebezpečí zažehnáno. Zároveň byl opraven žebřík a ochranné zábradlí na vyhlídce. Po 2. světové válce byla dřevěná Hugova chatka zničena, ale vyhlídka zůstala přístupná a je dodnes udržovaná.

Z vrcholu je krásný kruhový výhled do širokého okolí. Na severu je přes Sedlecký Špičák vidět do horní Lužice s Žitavou a na nedaleký Hrádek nad Nisou, za nímž v dálce vyniká polská elektrárna Turów. Na východě vystupují Jizerské hory a Ještědský hřbet s Velkým Vápenným, zatímco v popředí je Vysoká, Pískový vrch a další kopce nad Krásným dolem. V dálce na jihu zahlédneme dvojici Jeleních vrchů, výrazné Ralsko nebo Tlustec, na jihozápadě se za Loupežnickým vrchemPodkovou rozprostírá kopcovitá krajina Českolipska a Lužické hory s Jezevčím vrchem, Sokolem, vzdálenějším Klíčem, protáhlým HvozdemLuží. V popředí je lesnaté údolí Bílého potokaStrassberg se skalními masivy Mönchsteinfelsen a Uhusteine, za nímž vyčnívají další kopce Žitavských hor s Jonsbergem a Töpferem.

Vyhlídková plošina na vrcholu skály. Pohled do údolí Lužické Nisy a k Jizerským horám.

Popova skála byla v minulosti opředena četnými pověstmi. V nitru skály měl být ukrytý poklad loupežníků a v okolí se vyprávělo o malém šedém mužíčkovi, který žije ve skalních trhlinách pod vrcholem a pronikavým pískáním ohlašuje neblahé události a neštěstí. Je možné, že tuto pověst šířili samotní pašeráci, aby tím chránili své skalní skrýše před prozrazením. Nářeční výraz pro pískání "Pfaff" byl prý také základem pro starší lidové pojmenování skály Pfaffstein.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.