Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Krompach

Krompach je převážně rekreační ves, ležící asi 3  km severovýchodně od Mařenic v postranním údolí mezi Plešivcem, Kulichem a mohutnou pohraniční horou Hvozd, která dominuje širokému okolí. Součástí obce jsou také ValyJuliovka, s nimiž měl Krompach k 1. lednu 2017 celkem 152 obyvatel.

Historie

Pohled na střed Krompachu s osadou Valy od jihu.

Vesnice byla založena pravděpodobně kolem poloviny 14. století při kolonizaci řídce osídleného českého pohraničí novými přistěhovalci z Německa. Písemně je poprvé doložena v roce 1391 jako ves s mlýny Krummbach (= Křivý potok) patřící k milštejnskému panství Berků z Dubé, které bylo roku 1532 připojeno k panství zákupskému.
Mlýn byl v obci postaven zřejmě už při jejím založení, ale první písemnou zmínku o něm najdeme až v urbáři zákupského panství z roku 1560. Již před rokem 1547 je ale v Krompachu doložena sklárna, kterou měl založit Georg Schürer, bratr zakladatele falknovské hutě Pavla Schürera. Huť stála na tzv. Hutních loukách (Hüttenwiesen) u cesty z Krompachu přes Čtyřdomí do Mařenic, ale její přesné stanoviště dnes neznáme. Roku 1585 přišel do Krompachu huťmistr Valentin Schürer, jemuž Berkové z Dubé o 4 roky později potvrdili na zdejší huť privilegium. Schürerové zastávali v Krompachu také rychtářský úřad a kromě hutě jim patřil ještě hostinec a mlýn. Roku 1592 byl Valentin Schürer spolu se svými bratranci a synem Martinem povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z Waldheimu“, a když 29. ledna 1602 zemřel, byl pohřben v Mařenicích, kam lidé z Krompachu chodili do kostela. Sklárnu pak převzal jeho stejnojmenný syn a po roce 1637 vnuk Georg.
Za třicetileté války byli vesničané často zatěžováni ubytováváním a zásobováním císařských vojsk i armád nepřátel, ale jestli přitom byl Krompach i vypleněn, nevíme. Po skončení války probíhala rekatolizace a lidé jiného vyznání museli Čechy opustit. Georg Schürer proto jako protestant odešel do Žitavy a krompašské hutě se roku 1652 ujal jeho katolický švagr Johann Härtel z České Kamenice. Od vrchnosti měl prý ale tak špatné podmínky, že huť nejpozději roku 1675 uzavřel. Majitel panství Julius Franz Sasko-Lauenburský nechal v roce 1687 postavit novou sklářskou huť na dolním konci vsi, kde později vznikla osada, pojmenovaná po něm Juliovka. Po jeho smrti roku 1689 ale huť upadala a nejpozději začátkem 18. století zanikla.

Jeden z pěkně udržovaných domů v dolní části obce.

V centru vsi stál už od 16. století tzv. zámek, v němž bylo sídlo hospodářské správy zákupského panství. V jeho sousedství byl nejpozději v roce 1754 také panský pivovar a vinopalna. Ve vsi tehdy žilo 6 sedláků, 24 zahradníků a 86 domkářů, kteří se vedle nevýnosného zemědělství živili hlavně chovem dobytka a prací v lese, ale v 18. a 19. století se tu ve velké míře rozšířilo podomácku provozované tkalcovství a přadláctví. Z řemesel se tu připomínal kovář, pekař, sládek, bednář, šenkýř a řezač skla.
Ve 2. polovině 18. století vesničanům znepříjemňovaly život prusko-rakouské války. Za sedmileté války 17. července 1757 byl Krompach obsazen rakouskými vojsky a roku 1778 vybudovali chorvatští vojáci císařské armády na Valech šance. K bojům tu tehdy nedošlo, ale vesničané se museli postarat o ubytování a zásobování vojáků. V září následujícího roku si opevnění na Valech prohlédl císař Josef II., jehož návštěvu hostince v Juliovce připomíná lidová pověst. V 18. století vznikla na rozparcelovaných pozemcích krompašského poplužního dvora při cestě do Jonsdorfu osada Valy, pojmenovaná podle zdejších šancí.

Střed obce s kostelem Čtrnácti sv. Pomocníků.

Krompach dlouho patřil ke cvikovské farnosti a nejbližší kostel byl v Mařenicích. Teprve v letech 1772-1774 byl v obci postaven kostel 14 svatých pomocníků, jehož stavbu financovali místní obyvatelé s přispěním císařsko-královského náboženského fondu. Od roku 1782 byl kostel lokálií s vlastním duchovním a o 2 roky později se stal kostelem farním. Už tehdy prý existovala v domě č.p. 71 ve Valech skromná škola, ve které vyučoval jistý Sauper a po něm další 2 učitelé, ale výstavnou školní budovu se čtyřmi třídami u kostela nechala vrchnost postavit až v roce 1826.
Za napoleonských válek došlo roku 1813 v širším okolí k několika střetům francouzských vojáků s císařskými husary a Francouzi tehdy obnovili a využili i opevnění na Valech. O 30 let později měl Krompach 160 domů, v nichž žilo 1013 obyvatel. Po revolučním roce 1848 proběhla správní reforma, která zrušila vrchnostenská panství, a Krompach se stal samosprávnou obcí. Uvolnění poddanských poměrů umožnilo také volnější pohyb osob. Ve Varnsdorfu a dalších větších obcích se začaly stavět textilní továrny, které postupně nahradily práci domácích tkalců, z nichž se stali tovární dělníci. Do práce chodili pěšky a domů se vraceli obvykle jen na noc, takže řada z nich se později odstěhovala natrvalo. V roce 1852 se Krompach, ValyJuliovka spojily do jedné obce a téhož roku byla před kostelem postavena fara, která se využívala až do 2. světové války. S rozvojem turistiky ve 2. polovině 19. století se Krompach stal oblíbeným letoviskem. V obci i okolí vznikaly nové hostince a v mnoha chalupách se nabízely pokoje pro ubytování hostů.

Roubený dům v centru obce.

Roku 1870 měl Krompach 173 domů s 976 obyvateli a s připojenými osadami měl dohromady 1943 obyvatel. Místní pivovar přešel v roce 1896 do vlastnictví cvikovského pivovaru a pivo se v něm vařilo až do roku 1907, kdy byl zrušen. O 3 roky později získal Krompach s MařenicemiCvikovem pravidelné poštovní spojení, které sloužilo i k přepravě osob. V červnu 1921 byla dokončena výstavba silnice přes Babiččin odpočinek do Heřmanic a následujícího roku byla do obce zavedena elektřina. V té době byla v Juliovce otevřena česká obecná škola, která sloužila dětem z Mařenic, Krompachu a Světlé až do obsazení pohraničí Německem v říjnu 1938.
Ještě roku 1939 měl Krompach s ValyJuliovkou dohromady asi 330 domů a 1246 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina původních německých obyvatel nuceně vysídlena a do jejich domů se stěhovali noví lidé z českého vnitrozemí. Mnozí z nich tu ale dlouho nepobyli, protože jim nevyhovovalo drsné podnebí a životní podmínky. V roce 1949 proto v Krompachu žilo už jen 284 obyvatel a mnoho domů zůstalo opuštěných. V polovině 50. let bylo podél státní hranice zřízeno zakázané hraniční pásmo a všechny domy v něm byly v následujících letech zbořeny. Bouraly se ale i neobydlené domy uvnitř vesnice, která tak přišla asi o polovinu domů. Materiál z nich se používal na dalších stavbách a často se prý vozil až na Slovensko. Roku 1960 byla ke Krompachu připojena Světlá pod Luží, tvořená osadami DolníHorní Světlá, a obecní úřad se přestěhoval do Juliovky. O 5 let později měl Krompach i s připojenými osadami pouhých 107 obydlených domů a 355 obyvatel. Krompašská škola fungovala do roku 1969, kdy byla kvůli nedostatku dětí uzavřena, a její budova byla později přestavěna k bydlení. Řadu typických roubených domů s podstávkou zachránila před zánikem rostoucí obliba chalupářství v 60. letech.

Obec se ale stále vylidňovala, protože v ní nebyly téměř žádné možnosti pracovního uplatnění. V roce 1981 byla proto přičleněna k Mařenicím, ale po změně politických poměrů se Krompach s ValyJuliovkou v září 1990 opět osamostatnil. DolníHorní Světlá už zůstaly součástí Mařenic.
Po roce 1990 byl opět otevřen hraniční přechod z Krompachu přes Valy do Jonsdorfu, ale osobním autům byl průjezd povolen až po dokončení rekonstrukci silnice 4. září 2014.

Památky a zajímavosti

Kostel Čtrnácti sv. Pomocníků.

Uprostřed obce stojí pozdně barokní kostel Čtrnácti sv. Pomocníků, postavený svépomocí místních obyvatel a za přispění císařsko-královského náboženského fondu v letech 1772-1774. Obdélná jednolodní stavba s trojboce ukončeným presbytářem a čtvercovou sakristií má na západní straně jednoduché průčelí s trojúhelníkovým štítem a na střeše malou sanktusníkovou věžičku. Vitrážová okna v presbytáři zobrazují sv. Basilia a sv. Kateřinu. Nad vchodem je vestavěná kamenná kruchta s pozdější dřevěnou přístavbou a na ní jsou varhany, zhotovené kutnohorskou firmou Jana Tučka v roce 1903. Plochý strop zdobí velký štukový rámec s malovanými ornamenty a okrouhlými medailonky Panny Marie a čtyř evangelistů. V interiéru byl dříve pozdně barokní hlavní oltář a dřevěné boční oltáře Ježíše Krista a Panny Marie z konce 18. století. Dnes je v presbytáři jen oltářní stůl a obraz Čtrnácti sv. Pomocníků, po stranách triumfálního oblouku jsou dvě sochy a na bočních stěnách lodi visí malované obrázky Křížové cesty. Dále je tu původní kamenná křtitelnice, datovaná do roku 1787, jejíž dřevěné víko zdobí plastika Křtu Páně.
V roce 2011 byl kostel poškozen úderem blesku a o 3 roky později musel být kvůli havarijnímu stavu uzavřen, ale po rekonstrukci krovů, střechy a stropu byl 2. prosince 2017 opět slavnostně otevřen.

Památkově chráněný roubený dům č.p. 126.

Před kostelem kdysi stála fara a hostinec U města Žitavy s kapličkou, na jejichž místě je dnes volné prostranství s upraveným posezením. Za kostelem stojí patrová budova bývalé školy z roku 1826, která sloužila svému účelu až do roku 1969, kdy byla zrušena. Koncem 20. století byla rekonstruována na byty a dnes v ní sídlí také obecní úřad. Přibližně naproti ní stojí památkově chráněný patrový roubený dům č.p. 126 s mansardovou střechou, datovaný do roku 1787 a v 1. polovině 19. století rozšířený o hospodářskou přístavbu.

Jižní křídlo bývalého panského drora s rybníkem.

Asi 100 m severovýchodně od kostela je rozlehlý trojkřídlý panský dvůr, označovaný obvykle jako zámek. Usuzuje se, že jej někdy po roce 1585 založil huťmistr Valentin Schürer a později jej využívala správa zákupského panství. Z jeho původního vzhledu se ale do dnešní doby dochovalo jen málo, protože severní křídlo bylo nahrazeno novostavbou a ostatní budovy prošly několika přestavbami. Od roku 1965 tu sídlí dětský domov se základní a mateřskou školou. Ještě před 1. světovou válkou byl součástí dvora také pivovar, po němž tu dnes zůstal jen rybník. V roce 1896 přešel do majetku cvikovského pivovaru a pivo se v něm vařilo až do roku 1907, kdy byl zrušen.
K zámku zřejmě patřila i protější budova hostince U Zámku, o níž se soudí, že kdysi mohla být panskou rezidencí. V roce 1885 hostinec vyhořel, ale byl opět postaven a svému účelu sloužil až do začátku 21. století. Zbytky renesančních sgrafit na zadní straně budovy naznačovaly, že její základ pochází minimálně z 16. století, a z téže doby jsou zřejmě i mohutné opěrné pilíře na jižním štítu. V noci z 11. na 12. listopadu 2012 byla budova opět vypálena.
Za hostincem stojí malá věžová stavba, označovaná někdy jako kaple, v níž byla původně trafostanice a dnes je upravená jako rekreační chata.

Bývalý hostinec U Zámku zničený požárem v roce 2012. Stará trafostanice.

Pomník T.G. Masaryka v parčíku naproti kostelu.

Na křižovatce mezi zámkem a hostincem je malý kamenný pomníček z roku 1946, postavený na památku 1. výročí konce 2. světové války. Na jižní straně hostince U Zámku byla po válce vysazena Lípa svobody a vedle ní byl 25. září 1948 postaven a 28. října slavnostně odhalen zřejmě poslední tehdejší pomník T. G. Masaryka v Čechách. Na betonovém hranolu byla Masarykova busta od akademického sochaře Josefa Fojtíka, který měl chalupu v Juliovce. Busta ale byla brzy odstraněna a na místě zůstal stát jen prázdný sloup. Nově byl pomník T. G. Masaryka slavnostně odhalen 28. října 2017 v parčíku naproti kostelu. Bustu zhotovenou podle jiného dochovaného Fojtíkova modelu obci věnovali jeho potomci Eva Suková a Jiří Knotek.

Ve vsi se dochovalo také několik drobných památek. Asi 500 m západně od kostela poblíž domu č.p. 60 stojí památkově chráněná sloupová Boží muka s vrcholovou kaplicí, na jejichž dříku je nápis s letopočty postavení 1694 a následných renovací v letech 1776 a 1892. O kus dál naproti domku č.p. 89 s břidlicí obloženým štítem je v nízké skalce vytesaný prázdný výklenek.
V horní části obce asi 500 m od zámku stojí u postranní cesty pod dvěma lípami 2,5 m vysoký kamenný sloup Ecce homo s neobvykle ztvárněnou sochou zbičovaného Krista na vrcholu. Sloup dal údajně postavit Josef Knobloch roku 1745 a tento letopočet najdeme i na podstavci sloupu, ale podle některých názorů by samotná socha mohla pocházet snad už z 15. nebo 16. století. Naposledy byl sloup restaurován Janem Fedorčákem v roce 2017.

Boží muka z roku 1694. Sloup se sovhou Ecce homo. Nejstarší z trojice památných krompašských tisů.

Osaměle stojící památný tis za domem č.p. 25.

Poblíž sloupu rostou dva ze tří krompašských památných tisů červených. Nejmladší z nich je asi 250letý, 11 m vysoký s širokou korunou a obvodem kmene okolo 250 cm, na dohled od něj je v nízké dřevěné ohrádce u domu č.p. 184 druhý tis, jehož stáří se odhaduje na 450 let. S výškou přes 12 m a obvodem kmene kolem 460 cm je zřejmě nejmohutnějším tisem v Čechách, ale starší je patrně Vilémovický tis u Ledče nad Sázavou, jehož věk se odhaduje na 1500 let. Asi 250 m východně od obou stromů roste na louce za domem č.p. 25 ještě třetí tis s výškou 11 m a obvodem kmene asi 330 cm, jehož stáří se odhaduje na 400 let.

Zajímavý je starý hřbitov, vybudovaný na strmém svahu u silnice do Heřmanic, a asi 300 m za ním stála na návrší u staré Kostelní cesty do Mařenic socha sv. Jana Nepomuckého, ze které dnes zůstal už jenom kamenný podstavec. Podle částečně dochovaného nápisu ji nechal 14. června 1801 znovu postavit zdejší sládek Josef Tichatshek.

Starý hřbitov. Sokl bývalé sochy sv. Jana Nepomuckého na návrší za hřbitovem.

Zajímavosti v okolí

Krompach leží v úzkém údolí, sevřeném mezi lesnatými svahy Plešivce, Kulichu a Sovího vrchu, nad nímž na východě vystupuje mohutná hraniční hora Hvozd s rozhlednou, dominující širokému okolí. Severně od obce je osada Valy, kterou prochází silnice do německého Jonsdorfu s turisticky atraktivní skalní skupinou Nonnenfelsen a Jonsdorfským skalním městem se starými lomy Mühlsteinbrüche. V sedle na Valech odbočuje k východu cesta kolem geologicky zajímavých Janských kamenů přes Hain do malebného letoviska Oybin, jehož ozdobou je mohutný skalní suk se zříceninou stejnojmenného hradu a kláštera. V blízkém okolí je ještě řada dalších turisticky zajímavých míst, z nichž můžeme jmenovat například vrchy Töpfer a Ameisenberg, vyhlídkové skalisko Scharfenstein nebo skalní soutěsku Grosse Felsengasse. V údolí Svitávky pod Krompachem leží osada Juliovka a na severu na ni navazuje Dolní Světlá, z níž pokračují cesty kolem Krkavčích kamenů do Jonsdorfu a přes sedlo Wache do Waltersdorfu. Z hraničního hřebene nad Waltersdorfem vyčnívá nejvyšší hora Luž, na jejímž jihovýchodním úpatí je osada Myslivny a níže pod ČihadlemKopřivnicí leží Horní Světlá. V údolí Hamerského potoka jihozápadně od Juliovky je osada Hamr a o něco výše proti proudu je mezi KamennýmSuchým vrchem nevelká přehrada Naděje. Na severním svahu Suchého vrchu je zajímavá Ledová jeskyně a na jeho jižní straně je skalní ostroh se zbytky hradu Milštejna. Jižně od Juliovky leží Mařenice s krásným barokním kostelem a kaplí na Kalvárii. Údolní silnice dále pokračuje přes Mařeničky s chráněným rašeliništěm kolem Kunratických rybníků do Kunratic a souběžně s ní vede stará cesta kolem skalních reliéfů u Třídomí. Při silnici z Mařenic do Cvikova jsou rekreační osady Trávník, Naděje a samota Antonínovo Údolí, v jejímž okolí se dochovaly staré do skal tesané vodní náhony. Jižním směrem vede z Krompachu silnice přes Babiččin odpočinek mezi Hvozdem a Malým Ovčím vrchem do Heřmanic a dále do Jablonného v Podještědí. Pod Zámeckým vrchem mezi MařenicemiHeřmanicemi je malá osada Paseka a přírodní rezervace U Rozmoklé žáby, další přírodní rezervace je jižně odtud na Jezevčím vrchu. V lesích na jihovýchodním úpatí Hvozdu je ukrytá samota Na šestce a východně od ní směrem k Petrovicím vyčnívá vrch Sokol se zbytky Starého Falkenburku.

Přehledná mapka okolí Krompachu.

Další informace

Waltersdorf Neu Sorge Butterberg Butterberg Buchberg Buchberg Sonnenberg Sonnenberg Nonnenfelsen Nonnenfelsen Mühlsteinbrüche Mühlsteinbrüche Jonsdorfer Felsenstadt Jonsdorfer Felsenstadt Orgel Orgel Kurort Jonsdorf Kurort Jonsdorf Luž - Lausche Myslivny Čihadlo Čihadlo Horní Světlá Kopřivnice Kopřivnice Brazilka Krkavčí kameny Krkavčí kameny Plešivec Plešivec Dolní Světlá Juliovka Kamenný vrch Kamenný vrch přehrada Naděje Ledová jeskyně Suchý vrch Suchý vrch Milštejn Křížová věž Trávnický vrch Trávnický vrch Naděje Hamr Lesní vrch Antonínovo Údolí Mařenice památná borovice památný buk Kalvárie Bota Mařeničky Trávník Křížový vrch Křížový vrch Cvikov Schillerova vyhlídka Zelený vrch Zelený vrch Kunratické rybníky Třídomí Třídomí - skalní oltáře Rašeliniště Mařeničky Jelení vrch Panenský kámen Panenský kámen Jezevčí vrch Jezevčí vrch U Rozmoklé žáby U Rozmoklé žáby Paseka Heřmanice v Podještědí Kamenný vrch Kamenný vrch Petrovické Domky návrší u Petrovic Petrovice Starý Falkenburk Starý Falkenburk Sokol Kočičí studánka Vápenka u Petrovic Špičák Na Šestce Na Šestce - studánka Kančí vrch Kančí vrch Babiččin odpočinek Zámecký vrch Zámecký vrch Malý Ovčí vrch Malý Ovčí vrch Čtyřdomí Soví vrch Kulich Kulich Krompach Krompašské tisy Krompašské tisy Valy Janské kameny Janské kameny Háječek Hvozd - Hochwald Hvozd - Hochwald Hvozd - Hochwald Hain Jonsberg Jonsberg Weisser Stein Weisser Stein Luther-Eiche Luther-Eiche Olbersdorf Ameisenberg Ameisenberg Pferdeberg Pferdeberg Oybin Kurort Oybin Töpfer Töpfer Böhmisch Aussicht Böhmisch Aussicht Scharfenstein Scharfenstein Brandhöhe Brandhöhe Luftkurort Lückendorf

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2018.