Kunratice u Cvikova

Kunratice leží v rozšířeném údolí Svitávky asi 3 km východně od Cvikova. Jejich součástí jsou také Polní domky, roztroušené v okolí hlavní silnice do Jablonného, dále jižní část osady Třídomí, ležící při staré cestě do Mařenic, směrem k Lindavě stojící skupina domů, zvaná dříve Müllerloch (= Müllerova díra) a osamělý dům na hřbetu Dutého kamene, nazývaný původně podle svého majitele Teifelsburg. K 1. lednu 2015 v Kunraticích žilo 618 obyvatel.

Historie

Budova obecního úřadu s hostincem v centru obce.

Obec vznikla pravděpodobně za přemyslovské kolonizace kolem roku 1278 a poprvé je zmíněna v rejstříku papežských desátků z roku 1352 pod latinským názvem Conradi villa, odvozeným zřejmě od lokátora, který se jmenoval Konrád. V dalších písemných pramenech najdeme také český název Cunraticz a německý Kunradisdorf nebo Kunratesdorf, ale později se ustálilo jméno Kunnersdorf, používané až do roku 1945.
Nejstarším známým majitelem Kunratic byl Hanuš Pancíř za Smojna, jehož vdova Anna tu 28. května 1358 jmenovala faráře Petra ze Swarowicz. Pancířové patrně již tehdy sídlili v tvrzi na Zámeckém vrchu, která je ale poprvé zmiňována až roku 1391. Kunratický statek patřil Pancířům ještě roku 1369, ale v roce 1388 už zřejmě náležel Berkům z Dubé, kteří jej připojili k milštejnskému panství. V roce 1396 připadl tento statek spolu s Heřmanicemi nejstaršímu synu Hynkovi, který na něm zapsal věno své manželce Kateřině z Lemberka. Po její smrti roku 1425 připojili synové Kunratice opět k Milštejnu a zdejší tvrz byla asi opuštěna. Protože v pozdějších letech už není ve vsi zmiňován ani kostel, předpokládá se, že Kunratice byly za husitských válek zničeny, a to nejspíš během tažení na Oybin 28. září 1429.

Při dělení berkovského majetku roku 1502 získal milštejnské panství Václav Berka z Dubé a v roce 1632 je Petr Berka připojil k panství zákupskému, jehož součástí Kunratice zůstaly až do správní reformy v polovině 19. století. Berkové ale panství vlastnili jen do smrti Václava Berky roku 1608 a o 4 roky později bylo prodáno císařskému radovi Janu Novohradskemu z Kolovrat.
V následujících letech kraj těžce poznamenala třicetiletá válka. Zejména v letech 1632 a 1633 se zde zdržovali Švédové, a když je pak vystřídali císařští vojáci, nechovali se k vesničanům o nic lépe. Po válce zůstal kraj zpustlý a trvalo dlouho, než se zde podařilo život opět obnovit. Roku 1658 vypuklo na zákupském panství poddanské povstání, které ale bylo potlačeno a jeho vůdcové potrestáni až několikaletým vězením.

Od husitských válek obec podléhala cvikovské farnosti a zdejší obyvatelé chodili do tamního kostela. V roce 1680 si ale na kunratickém hřbitově postavili kapli sv. Josefa, v níž se konaly bohoslužby alespoň při výjimečných příležitostech. Téhož roku vypuklo v severovýchodních Čechách selské povstání, při němž sice v Kunraticích k vážnějším nepokojům nedošlo, ale na nedalekém Zeleném vrchu se ukrývali vzbouření sedláci ze Cvikova a okolí, k jejichž potlačení museli být povoláni vojáci Picollominiho regimentu. V kraji tehdy řádil také mor, jemuž v Kunraticích a ve Cvikově podlehlo 60 lidí. Kunratické oběti byly pohřbeny na později zaniklém hřbitůvku západně od centra obce. Na ochranu před morem postavil v roce 1697 sedlák Christoph Stolle za svým domem na horním konci vsi Morový sloup.

Bývalý horní mlýn.

Roku 1713 v obci žilo 39 sedláků, 17 chalupníků a 43 domkářů. Stál tu také Dolní mlýn, doložený už v roce 1608, a roku 1727 byl postaven ještě Horní mlýn. Obyvatelé se vedle zemědělství živili také předením lnu, tkaním a bělením příze i plátna, nebo obchodem se lnem. Předení prožívalo zlaté časy už v 17. století, kdy tu německé obchodní domy prostřednictvím faktorů nakupovaly plátno a vozily je až do Benátek, Španělska, Holandska a Anglie.
V roce 1769 byla v Kunraticích postavena první obecní škola, ale v různých soukromých domech se tu učilo už o 100 let dříve. Roku 1770 bylo v obci očíslováno všech 172 domů a v následujících letech se začaly na odlehlých polích mezi Kamenáčem a Jezevčím vrchem stavět Polní domky. V té době ves postihl velký požár, když při bouřce 28. července 1774 blesk zapálil Dolní mlýn a spolu s ním vyhořelo dalších 7 obytných domů a 5 stodol. V roce 1787 byla ve vsi zřízena fara.

Do života obyvatel čas od času zasáhly války. V sedmileté válce roku 1757 se v okolí utábořily regimenty uherské pěchoty, které tu zrekvírovaly téměř všechny potraviny a dobytek. Další rekvizice přinesla prusko-rakouská válka v roce 1778, během níž Prusové tábořili mezi Svorem a Cvikovem. Následujícího roku podnikl císař Josef II. inspekční cestu po severočeských bojištích a 18. září 1779 se zastavil i v Kunraticích. Za napoleonských válek v srpnu 1813 zase v okolí řádily oddíly polského knížete Poniatowského, hned po nich přišli Rakušané a v září se tu na nějaký čas ubytovali i Rusové.
Ve stejné době byla v obci dokončena nová školní budova se dvěma třídami, ale vyučovat se v ní začalo až o rok později. Protože stará hřbitovní kaple zdejším lidem už dávno nestačila, byl místo ní v letech 1831 - 1833 vybudován nový kostel. V letech 1843-1846 se tudy také stavěla nová silnice z Liberce do Cvikova a dále na Rumburk.
Po revolučním roce 1848 proběhla správní reforma, která zrušila vrchnostenská panství a roku 1850 se Kunratice staly samosprávnou obcí s voleným starostou a 2 radními. Nedlouho poté, roku 1857, dosáhla obec nejvyššího počtu 2309 obyvatel.

Za prusko-rakouské války v červnu 1866 Kunraticemi opět procházela vojska, která požadovala potraviny, krmivo pro koně, dřevo a další zásoby. Koncem června sem dorazilo asi 45 tisíc vojáků, kteří si postavili tábory na polích, kde zničili velkou část úrody. Po nich se zde ubytovalo ještě asi 18 000 husarů, a protože už ve vsi nezbyly žádné potraviny, obstarávali si je v okolí, zejména v Lindavě.
Kolem roku 1866 bylo spřádání lnu nahrazeno zpracováním bavlny a o 10 let později už v Kunraticích pracovalo asi 800 domáckých tkalců bavlny, kteří později našli práci v mechanických tkalcovnách ve Cvikově. V Kunraticích byla tehdy kromě 2 mlýnů ještě papírna Franze Paula, provozovaná v letech 1862-1899, pila z roku 1864, a cihelna, rozšířená v roce 1879 o novou kruhovou pec. Obec se stále pozvolna rozrůstala a v roce 1871 se začaly stavět domy i na odlehlých polích pod Kovářským vrchem, kde byla později otevřena oblíbená hospoda U severního pólu. O rok později byla ve vsi zřízena pobočka pošty a roku 1875 Kunratice získaly právo konat výroční a dobytčí trhy. V roce 1877 musela být zdejší škola kvůli prodloužení povinné školní docházky rozšířena o další dvě třídy a nedlouho poté se stala pětitřídní.

Parčík se sochou císaře Josefa II. u školy.

Roku 1890 měla obec už 379 domů, ve kterých žilo 2018 obyvatel. Téhož roku byla dokončena stavba okresní silnice z Lindavy do Mařenic, která nahradila starou vozovou cestu, vedoucí v horní části vsi po východním okraji zástavby směrem na Třídomí. Na jihovýchodním úpatí Klobouku byl 22. září 1901 otevřen nový hřbitov a o 10 let později byl v obci vybudován vodovod, napájený z několika pramenů na Jezevčím a Kovářském vrchu.
V roce 1905 byla postavena železniční trať ze Cvikova do Jablonného, na níž byl 7. října 1905 zahájen provoz. Kunratické nádraží bylo asi 700 m západně od obce u silnice do Cvikova. Rozvíjející se turistiku podpořilo 30. ledna 1908 také založení místní pobočky Horského spolku pro nejsevernější Čechy, jejíž členové vyznačili a zpřístupnili řadu zajímavých míst v okolí. Roku 1910 vytvořili například reliéf na Skále smrti a o 3 roky později upravili a zpřístupnili Dutý kámen.
Následující léta poznamenala 1. světová válka a s ní související nedostatek potravin i dalších životních potřeb. Z válečné vřavy se nevrátilo téměř sto kunratických mužů, jimž byl později u kostela postaven pomník. V roce 1915 si majitelé několika domů uprostřed vsi zřídili elektrické osvětlení, napájené z Dolního mlýna a o 4 roky později vznikla podobná skupina domů v okolí dřevozpracující továrny Franze Klemta, založené 6. září 1906 na místě bývalé papírny v místní části Müllerloch. V letech 1923 - 1925 byla vesnice připojena na veřejnou elektrickou síť a pouliční osvětlení se tu poprvé rozsvítilo 24. prosince 1930.

V červnu 1934 bylo v údolí pod Kamenáčem asi 500 m východně od vsi zřízeno koupaliště a 10. listopadu následujícího roku byla v domě č.p. 391 otevřena česká menšinová škola, která fungovala až do září 1938. Ještě v roce 1939 v obci žilo 1535 obyvatel, ale po skončení 2. světové války byli téměř všichni němečtí obyvatelé vysídleni a obec se vylidnila, protože nových osídlenců bylo málo. V provozu tu po válce zůstala jen továrna na nábytek a 2 mlýny, které ale byly uzavřeny už v 50. letech. V květnu 1973 byla na zdejší železnici zastavena osobní doprava. Nákladní vlaky z Jablonného do Cvikova po ní jezdily až do 30. května 1986, kdy byla trať definitivně zrušena. V roce 1981 byly Kunratice připojeny ke Cvikovu, ale po změně politických poměrů se obec v 90. letech 20. století opět osamostatnila.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Kostel Povýšení sv. Kříže s pomníkem padlých v popředí.

Uprostřed obce stojí klasicistní kostel Povýšení sv. Kříže, postavený na náklady c.k. náboženského fondu v těsné blízkosti starší hřbitovní kaple sv. Josefa z roku 1680. Jeho základní kámen byl položen 8. května 1831 a 20. října 1833 byl kostel slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Bartolomějem Hüllem. Jednoduchá obdélná stavba s 28 m vysokou hranolovou věží má nad vstupním portálem velké polokruhové okno. Uvnitř je trojstranná zděná kruchta a nad vchodem kůr s varhanami, postavenými Johannem Fellerem z Libouchce v červenci 1836. Také vnitřní zařízení pocházelo převážně z 2. třetiny 19. století. Hlavní oltář se sochami sv. Petra a Pavla a s obrazem Povýšení svatého kříže od Franze Wernera z Chotovic je z roku 1862, postranní oltáře Panny Marie a sv. Josefa jsou z roku 1834 a obrazy na ně namaloval Johann Gruss z Litoměřic. Čtvrtý oltář se sochami Neposkvrněného početí, sv. Mikuláše a sv. Vincence Paulánského sem byl přemístěn v říjnu 1928 ze zrušené kaple dětské léčebny ve Cvikově. Kazatelna je z roku 1862. Stěny kostela zdobily obrazy Křížové cesty od Ignaze Müllera z roku 1864 a 6 velkých obrazů z roku 1866, představujících Srdce Ježíšovo, Srdce Panny Marie, sv. Aloise, sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána a sv. Filomenu. Vedle postranních oltářů visely ještě obrazy Panny Marie Pomocné a sv. Anny.
Ve věži byly původně dva zvony Nejsvětější Trojice a Panny Marie, které nechali v roce 1666 odlít bratři Christoph a Johann Stolleovi, a menší umíráček z roku 1846. Válečné sbírky kovů ale přežil jen prostřední zvon Panny Marie.
V roce 2020 byla v nevyužitém kostele vytvořena unikátní galerie moderního skla, slavnostně zpřístupněná veřejnosti 12. června téhož roku jako Křišťálový chrám. Uvnitř jsou instalovány křišťálové lustry a množství nejrůznějších skleněných objektů od uměleckého skláře Jiřího Pačinka, inspirovaných faunou, flórou i sakrálními motivy. Výzdobu doplňují různobarevné vázy, poháry, mísy i velkorozměrné plastiky.
Na jaře 2022 se součástí výzdoby stal také pozoruhodný Boží hrob, vytvořený asi ze tří tisíc broušených skleněných perel, sestavených do průsvitné mozaiky. Ta představuje hrob s ležícím Kristem, nad nímž stojí na dřevěné arše úmluvy velký kříž, obklopený klečícími anděly. Vzácná památka byla vyrobena ve 2. polovině 19. století ve sklářské dílně rodiny Zbitků v Olomouci a do kunratického kostela se dostala někdy kolem roku 1900.

Interiér kostela Povýšení svatého Kříže upravený jako galerie moderního skla.

Skleněnými perlami zdobený Boží hrob v interiéru kostela.

Pomník padlým v 1. světové válce.

Na prostranství před kostelem byl 6. července 1930 slavnostně odhalen pomník padlým. Jehlanovitý obelisk s křížem a sochou klečícího vojáka na podstavci obklopují po stranách desky se jmény 96 kunratických obětí 1. světové války.
V okolí kostela býval původně hřbitov, na němž byla v roce 1664 zřízena první hřbitovní kaple a roku 1673 dřevěná zvonice. V roce 1680 tu byla postavena kamenná hřbitovní kaple sv. Josefa, zbořená až po dokončení kostela roku 1833. O 11 let později byl za kostelem zřízen další hřbitov, rozšířený roku 1893, a v září 1901 byl na jihovýchodní straně Klobouku založen nový hřbitov, využívaný dodnes.

V sousedství kostela býval areál strojní a traktorové stanice, který Jiří Pačinek v roce 2015 přestavěl na sklářskou huť s brusírnou a prodejní galerií, u níž vznikla o 5 let později volně přístupná Skleněná zahrada s desítkami skleněných rostlin a dalších objektů, instalovaných mezi živými rostlinami.

Sklářská huť Jiřího Pačinka v sousedství kostela.

Skleněná zahrada u sklářské hutě.

Naproti kostelu vyčnívá nad údolím Svitávky nevýrazný Zámecký vrch (431 m), na němž stála tvrz, poprvé zmiňovaná roku 1391 a zničená patrně za husitských válek v září 1429. Z větší části byla zřejmě dřevěná a dochované kameny byly údajně použity na stavbu první hřbitovní kaple roku 1664. Později tvrz připomínala už jen 20 m hluboká Rytířská studna, zasypaná po dokončení vodovodu v roce 1911. Dnes na hradním vršku stojí soukromé domy č.p. 268 a 298.

Socha sv. Jana Nepomuckého na mostě přes Svitávku.

Pomník císaře Josefa II.

Na kamenném mostě uprostřed vsi stojí socha sv. Jana Nepomuckého, kterou nechal v roce 1802 postavit řezník Josef Liehr. Socha původně stála na starém mostě za jeho domem, odkud byla v roce 1845 přenesena na nově postavený most. V roce 1993 byl most se sochou zrestaurován.
V parčíku u školy stojí pomník s litinovou sochou císaře Josefa II., původně odhalený 18. června 1882. Po vzniku Československa byla ale socha nejprve zakrytá dřevěným bedněním a 14. května 1923 musela být odstraněna a uložena v domě č.p. 146. Tam byla po 2. světové válce nalezena a jako kuriozita postavena u vjezdu do Státního statku. V roce 1980 odtud byla odvezena do muzea v České Lípě, ale 30. března 1992 byla převezena k později zrušenému motorestu u bývalého kunratického nádraží a roku 1996 se vrátila ke škole v centru obce.

Morový sloup z roku 1697.

V horní části obce u odbočky polní cesty do Drnovce je na malém prostranství s lavičkou asi 70 cm vysoký kamenný kříž s chybějícím horním ramenem. Kříž kdysi stál na polích mezi Polními domky pod Jezevčím vrchem a podle pověsti označoval místo, kde se měli kvůli sporu o prodej telete vzájemně probodat dva řezničtí učedníci. Při stavbě silnice ze Cvikova do Jablonného v letech 1840 - 1846 byl kříž přemístěn blíže k silnici a někdy po 2. světové válce byl povalen. Roku 2006 byl nalezen v zarostlém zářezu bývalé železniční tratě u odbočky k Polním domkům, odkud byl později odvezen a po opravě byl v srpnu 2011 postaven na nynější místo ve vsi.
Na zahradě domu č.p. 17 u bývalé cesty do Třídomí stojí morový sloup, připomínající mor v roce 1680. Christoph Stolle jej postavil 19. října 1697 u svého později zaniklého hospodářství č.p. 19. Po 2. světové válce byl sloup povalen a teprve v roce 2004 byly jeho dochované části renovovány a sloup byl znovu postaven na zahradě domu č.p. 17. Na hranolovém podstavci stojí štíhlý válcový sloup s čtyřbokou kaplicí, vyzdobenou keramickými deskami, znázorňujícími ukřižovaného Spasitele, bičování Krista, Ježíše na Olivetské hoře a modlícího se kajícníka. Obnovený sloup byl slavnostně vysvěcen 15. října 2005 cvikovským farářem Petrem Kubíčkem.
Na severním konci obce vpravo od silnice do Mařeniček kvetou na jaře v hojném počtu prstnatce.

Smírčí kříž v horní části obce.

Kvetoucí prstnatce na louce u silnice do Mařeniček.

Na začátek

Rodáci a osobnosti

Z Kunratic pocházel například virtuoz ve hře na pozoun Gotthard Anton Stolle (1739-1814) nebo obchodník Josef Bundesmann (1829-1892), který byl zároveň sekretářem na německém konzulátu v Havaně. Narodil se tu také kanovník a archivář Franz Sitte (1850-1912), který se stal katedrálním kapitulářem biskupské konsistoře v Litoměřicích, a ředitel cvikovské dívčí měšťanské školy a významný vlastivědný badatel Josef Friedrich (1851-1919).
O zkrášlení okolí se významně zasloužili kunratický kronikář, vlastivědný badatel a četnický strážmistr Karl Bundesmann (1859-1933) a řídící učitel Karl Beckert (1871-1950), pocházející z Tisé u Děčína.
Na místním hřbitově je hrob velitele partyzánské skupiny Waltro Waltera Hofmanna (1923-1947), který byl v listopadu 1945 vyznamenán Československým válečným křížem za zásluhy v boji o osvobození.

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Kunratice leží východně od Cvikova, jehož okolí dominuje Zelený vrch s Křížovým vrchem. Na jihovýchodní straně Zeleného vrchu je nad Drnovcem upravený vyhlídkový altán a v lesích mezi Drnovcem a Kunraticemi jsou Kunratické skály se skalní kapličkou, několika vyhlídkami a jeskynním úkrytem ilegální skupiny Waltro. Jižně od Drnovce vybíhá zalesněný hřbet Dutého kamene, pod nímž je Cvikovský rybník. Severně od Kunratic leží dvojice Kunratických rybníků, využívaných v létě ke koupání, a kolem nich vede silnice přes Mařeničky do Mařenic. Při starší vozové cestě jsou nedaleko Třídomí krásné skalní oltáře, poblíž Mařeniček je chráněné rašeliniště a nad jižním okrajem Mařenic vyčnívá Kalvárie s obnovenou kapličkou. Východně od Mařenic je Zámecký vrch s nepatrnými zbytky neznámého hrádku a na jeho úpatí u silnice je mokřadní rezervace U Rozmoklé žáby. V údolí Hamerského potoka západně od Mařenic najdeme pozůstatky starých vodních děl u Antonínova Údolí a Hamru, nad rekreační osadou Naděje vyčnívá štíhlá Křížová věž, a výše v lesích je ukrytý skalní ostroh se zbytky hradu Milštejna. K východu vede z Kunratic hlavní silnice do Jablonného v Podještědí s chrámem sv. Vavřince a sv. Zdislavy a k nedalekému zámku Lemberk. Severně od této silnice se zvedá mohutný Jezevčí vrch, zatímco na jihu je zvlněný lesnatý kraj se Skřivánčím vrchem, Kamenáčem a Kovářským vrchem. V tiché zátočině Svitávky na jižním konci Kunratic je Skála smrti s reliéfem, znázorňujícím výjev z místní pověsti, a dále k jihu odtud vede silnice do Lindavy, nad níž se vypíná mohutná kupa Ortelu.

Kunratice na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3qdm9

Na začátek

Další informace

• Historické obrázky Kunratic u Cvikova
• Vybrané drobné památky na území obce
• Možnosti ubytování v Kunraticích u Cvikova

• Oficiální stránky Kunratic u Cvikova