Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Pěnkavčí vrch

Celkový pohled na zalesněný masiv Pěnkavčího vrchu od jihovýchodu. Pěnkavčí vrch je mohutná znělcová hora (792 m), ležící asi 3,5 km jižně od Dolního Podluží. Její protáhlý masiv je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor a táhne se v délce asi 2,5 km od Ptačince k jihu. Po temeni kopce probíhá rozvodí mezi Severním a Baltským mořem a také hranice děčínského a českolipského okresu, která sleduje dávné rozmezí zákupského a rumburského panství, vyznačené dodnes místy dochovanými kamennými mezníky z let 1704 a 1750. Jejich velká část je však již zničená nebo vyvrácená.

Temeno kopce je porostlé statným bukovým lesem, který má místy až pralesovitý charakter. Vrcholová plošina je ohraničená suťovými srázy s nevelkými znělcovými skalami, ale z jejího částečně odlesněného okraje jsou jen omezené výhledy k severu. Turisticky byl vrchol zpřístupněn na počátku 20. století značenou stezkou, vedoucí z hlavní hřebenové cesty od Ptačince do Stožeckého sedla. V srpnu 1909 byl dokonce na vrcholu otevřen malý útulek. Dnes už zarostlý vrchol turisty neláká a modře značená cesta jej proto obchází po západním svahu. Jižně od rozcestí pod Ptačincem stojí poblíž cesty osamělá křemencová skála, rozdělená průrvou na dvě nevelké věže. V některých mapách je označena jako Vrabčí kámen, horolezci ji ale nazývají Babice.

Křemencová skála Vrabčí kámen na severním svahu Pěnkavčího vrchu. Po západním úbočí vede také vrstevnicová Pěnkavčí silnička, ze které asi v polovině odbočuje do hlubokého údolí Lesenského potoka stará serpentinová svážní silnice. V jejím okolí jsou četné prameny, napájející vodovody v podhorských obcích. Na březích potoka v údolí pracovala již někdy koncem 13. nebo v polovině 14. století sklářská huť. Pozůstatky další středověké hutě byly nalezeny i vysoko na úbočí kopce.
V okolí Pěnkavčí silničky vyčnívají ze svahu hory tři čedičové kupy, zvané stožce. Asi 250 m severovýchodně od Stožeckého sedla je nevelký homolovitý Smrčec (Smrkový Stožec, 630 m), s omezeným výhledem přes údolí Lesenského potoka k Tolštejnu, asi 750 m severně od něj je nad cestou skalnatý Granát (Granátový Stožec, 680 m), jehož jméno připomíná dávné pověsti o výskytu drahokamů, a o dalších 250 m severněji je pod vrcholkem hory zalesněný Klapáč (Klapavý nebo též Prachový Stožec, 635 m).

Řídce zalesněný vrchol kopce. Zašlé schodiště staré cesty na vrchol.

Pětikostelní kámen, čedičová skála na vyhlídce. Na jihozápadním svahu kopce, asi 0,5 km nad Stožeckým sedlem je ještě jedna nevelká kupa se starým lomem, z jejíhož vrcholku vyčnívá čedičová skalka, zvaná Pětikostelní kámen (689 m). Z úpatí skalky je pěkný výhled přes údolí Lesenského potoka na Jelení kameny, JedlovouTolštejn, do okolí Jiřetína pod Jedlovou a dále směrem k Rumburku. Jméno skály naznačuje, že by odtud měly být vidět věže pěti kostelů nebo kapliček v okolí. Normálně jsou však vidět jen čtyři: ve Studánce, Dolním Podluží, Jiřetíně pod Jedlovou a na Křížové hoře.

Ze severozápadní strany kopce vybíhá k osadě Lesné protáhlý hřbet Čertovy Pláně a nedaleko od něj stojí u Pěnkavčí silničky lovecká chata Na milíři, v jejíž blízkosti je upravený pramen.

Výhled od Pětikostelního kamene k Tolštejnu a Jedlové. Chata Na milíři.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.