Zajímavá místa

Nejzajímavější místaAbecední seznamRegionální přehledTematický přehled

Tolštejn

Tolštejn je nejlépe zachovanou hradní zříceninou v Lužických horách. Stojí asi 2 km jižně od Jiřetína pod Jedlovou na výrazném znělcovém skalním suku (670 m), který je charakteristickou krajinnou dominantou. Jméno hradu (něm. Tollenstein) bylo odvozeno od původního názvu skály Dohlenstein (= Kavčí kámen).

Hrad byl pravděpodobně postaven Vartenberky ve 2. polovině 13. století k ochraně Pražské cesty - významné obchodní cesty, spojující vnitrozemí Čech s Lužicí. Čechy v té době ovládal poručník mladého Václava, Ota Braniborský, proti němuž bojovali tehdejší majitelé Žitavska Ronovci. Válečná situace podpořila na hranicích žitavských držav vznik manských sídel, mezi která patřil i Tolštejn.
První historická zmínka o hradu pochází až z roku 1337, kdy Tolštejn dobylo vojsko hornolužických měst, protože zdejší posádka podnikala loupežné výpady na Žitavsko. Hrad potom získal Vaněk z Vartenberka, který jej přeměnil na centrum panství, náhradou za Krásný Buk, zničený žitavskými v roce 1339. Vartenberkové hrad drželi až do počátku 15. století, kdy jej získal Hynek Berka z Dubé, jeden z nejbohatších pánů v Čechách, jehož rozsáhlé panství sahalo až na saský Hohnstein.

Když v roce 1423 husité poprvé vyrazili do Horní Lužice, vytvořila lužická města s místními šlechtici Zikmundem z Vartenberka a majitelem Tolštejna Janem Berkou z Dubé obranný spolek. Tolštejn pak sloužil jako předsunutý zvědný hrad, podávající varování při několikerém husitském tažení do Lužice a Slezska. Později však Vartenberkové i Berkové uzavřeli s husity smír a přijali jejich posádky, proto byl v roce 1425 na Tolštejnu vězněn i husity zajatý budyšínský hejtman Mikuláš z Ponikau.
Po roce 1426 se pánem Tolštejna stal Janův bratr Hynek a pak Hynkův syn Albrecht. Spory Berků s Lužicí však pokračovaly a v roce 1445 byl hrad výrazněji poškozen Ambrožem Bursariem z Dobrého Lahu, který zde byl vězněn, ale podařilo se mu hrad ovládnout, částečně vypálit a ujet do Zhořelce.
Albrecht jako horlivý katolík byl od počátku odpůrcem krále Jiřího z Poděbrad, který proto nechal v roce 1463 Tolštejn dobýt. Albrecht Berka uprchl do slezské Vratislavi, kde ho papežský legát prohlásil za mučedníka pronásledovaného kacířským českým králem. Roku 1466 se ale králi podařilo Albrechta uvěznit a jeho majetek, panství Tolštejn se Šluknovskem, připadl Janovi z Vartenberka a Jindřichu Berkovi z Dubé, kteří v roce 1463 vedli obléhání hradu.
Jindřich Berka postoupil svůj díl Tolštejna Janu z Vartenberka a po něm se majetku ujal jeho syn Kryštof. Spor o hrad a uznání královské moci Jiřího z Poděbrad však trval dále. Albrechtu Berkovi se v září 1469 podařilo přimět své spojence k napadení hradu, které však skončilo neúspěchem, protože obléhatelé se museli rychle vrátit na pomoc ohrožené Žitavě. V důsledku neustálých válečných sporů se Kryštof z Vartenberka zadlužil a musel proto v roce 1471 panství prodat saským knížatům Arnoštu a Albrechtovi.

V roce 1485 získal Tolštejn se Šluknovskem rod Šlejniců, pocházející ze saské strany Krušných hor. Jindřich ze Šlejnic na počátku 16. století hrad opravil a rozšířil o severní bašty, které z něj znovu učinily pevnost, využívající již dělostřelectva. Za autora přestavby je pokládán zhořelecký stavitel Wendel Rosskopf, který se patrně inspiroval přestavbou hradu Rabí. V roce 1528 převzal panství Jiří ze Šlejnic, který podporoval v okolí těžbu stříbra a dalších kovů a pro pozvané saské horníky založil roku 1554 městečko Jiřetín pod Jedlovou. Sám ale v roce 1555 přesídlil z Tolštejna na pohodlnější zámek v Rumburku a podhradí nevyužívaného hradu bylo roku 1570 rozděleno na selské usedlosti. Šlejnicové se zde však už hospodářsky neudrželi a jejich panství bylo rozprodáváno. Po roce 1587 se v jeho držení střídali různí majitelé, mezi nimiž byl i Vilém Vchynský, zavražděný roku 1634 s Valdštejnem v Chebu.
Roku 1607 již hrad nesloužil svému účelu, ale ještě před třicetiletou válkou jej Radslav Vchynský znovu opravil. V roce 1642 byl hrad obsazen rakouským vojskem, které se odtud snažilo uzavřít cestu do nitra Čech Švédům. Ti však hrad oblehli, ohnivými střelami zapálili a dobyli. Zcela vyhořelý hrad pak již nebyl obnoven. Od roku 1681 patřil hrad i s panstvím Lichtensteinům. Za Josefa Václava z Lichtensteina (1718-1771) se prý ve zříceninách hradu ukrývalo několik loupežníků, kteří se pokoušeli obnovit zašlou slávu středověkých loupeživých rytířů. Naposledy byl hrad vojensky využit rakouskou armádou v červenci 1757 při pronásledování ustupujících Prusů; v podhradí se bojovalo také v jedné ze šarvátek prusko-rakouské vojny roku 1778. V následujícím roce proto hrad při své inspekční cestě po severních Čechách navštívil i císař Josef II.

Zřícenina pak byla vyhledávána místními obyvateli, kteří z ní brali stavební kámen, i hledači pokladů, kteří kopáním ve sklepích a bouráním zdí přispívali k její zkáze. Kolem poloviny 19. století si vedle zříceniny postavil chatrč poustevník. S rozvojem turistiky v 19. století se Tolštejn stal oblíbeným cílem mnoha návštěvníků. V létě roku 1865 zřídil jiřetínský obchodník Johann Josef Münzberg v polygonální baště hradu jednoduché občerstvení a v následujícím roce postavil se svolením knížete Jana z Lichtensteina na sousedním svahu dřevěný hostinec ve švýcarském stylu. Protože návštěvníků přibývalo, byl hostinec postupně rozšiřován. Uvnitř vznikla sbírka starožitností a kuriozit, ve které byly kromě předmětů, vykopaných na hradě (gotické i renesanční kachle, hroty šípů, podkovy, ostruhy, zámky a klíče) i staré nádoby, obrazy a zbraně, které tu prý v 17. století zanechali Švédové. Kolem roku 1890 byla zřízena další atrakce - "rytíř v žaláři" - figurína rytíře v brnění, umístěná v kamenném přístavku u hradby. Tyto atrakce, ale především vzorná obsluha, dobrá kuchyně a přijatelné ceny přispěly k velké oblibě restaurace.
Tolštejn navštívila také řada významných osobností, mezi nimiž byl například arcivévoda Ferdinand Habsburský, saský korunní princ a pozdější král Friedrich August a hrabě Nikolaus Desfours - Walderode. Roku 1892 navštívil hrad tehdy sedmnáctiletý a později slavný českoněmecký básník Rainer Maria Rilke (1875-1926), který do pamětní knihy restaurace vepsal romantickou báseň Feber (Únor). Až do roku 1923, kdy se vlastníkem zříceniny stal Československý stát, býval v restauraci častým hostem i majitel panství kníže Johann Lichtenstein.
S rodinou Münzbergů je spojena i první snaha o opravu hradeb, na kterou ve 30. letech použili téměř veškerý zisk z živnosti. Široko daleko proslavenou restauraci vedli Münzbergové až do konce druhé světové války. Poté se zde vystřídalo několik národních správců a roku 1952 se opět stal vedoucím vnuk zakladatele Johann Karl Münzberg, který zůstal hostinským až do roku 1962. Ten před odchodem do důchodu předal část hradní sbírky Městskému muzeu v Rumburku, převážná část sbírek byla ale po 2. světové válce rozkradena.
Na konci listopadu 1977 byla zchátralá chata uzavřena. V roce 1985 ji získala tělovýchovná jednota Nohyb Praha, která ji využívala pro rekreaci svých členů. Neudržované zříceniny dále chátraly až do roku 1995, kdy byl hrad s bývalou restaurací přepsán do vlastnictví obce Jiřetín. Poté byly zahájeny úpravy objektu do stavu, ve kterém by mohl sloužit návštěvníkům. Ze zřícenin byly postupně odstraněny náletové dřeviny, vyklizen nepořádek na nádvoří a provedeny nejnutnější opravy hradeb. Záměrem obce je vytvořit na hradě prostor k pořádání různých kulturních akcí.

K Tolštejnu se vztahuje řada pověstí o bílé paní, loupežnících a velkých pokladech, ukrytých ve zříceninách. Pověsti vyprávějí také o Vlaších, kteří v okolí hledali drahé kamení, nebo o tajné chodbě, která údajně vedla z hradu do jeskyně v Míšeňském dole. Pověst o mečovém tanci, která byla dodatečně přiřazena k dobytí Tolštejna v roce 1337, najdete na stránce pověstí.

Hrad Tolštejn byl vybudován na strmém skalnatém vršku s dvojicí vypreparovaných znělcových sopouchů. Přístupová cesta do hradu je chráněná mohutnou 15 m vysokou štítovou zdí s poloválcovou baštou, v jejímž přízemí bylo vězení. Na dolní nádvoří se vjíždělo vysokou vstupní věží se zaklenutým průchodem. Věž údajně stála ještě v polovině 19. století, ale po zřícení její části v roce 1861 byla zbořena, takže dnes z ní zůstaly pouze základy. Ve zdi věže byl do kamene vytesaný erb Berků z Dubé z 15. století, který je nyní uložen v rumburském muzeu.
Z původního horního hradu, který stával na severním úpatí vrcholových skal, se dochovaly jen nepatrné zbytky zdiva nad bývalou restaurací. K nejstarší části gotického hradu patří zbytky hradeb na západním okraji mezi severní věží a vrcholovými skalami, které byly spojeny zdí a lávkou a sloužily jako pozorovací hláska. Místy jsou ještě patrné stupně schodiště (tzv. jezdecké schody) vedoucí od bývalé restaurace k jihovýchodu. K rozsáhlejší přestavbě hradu došlo za Šlejniců (asi po  roce 1500): na vnitřní straně východní obranné zdi, v níž je zachována klíčová střílna z té doby, bylo postaveno obdélné stavení a severní část nádvoří byla znovu opevněna hradbami. V nich byla postavena velká věžová polygonální bašta se silnými zdmi, v nichž jsou proraženy tři komorové střílny pro děla. V jejím patře měla údajně být kaple, ale dnešní sdružená okna byla do zdí vsazena až roku 1865 při zřizování dočasné restaurace. Na vnější straně bašty byl nad středním oknem zazděn erb s rodovým znakem Šlejniců. Dále k západu bylo k hradební zdi připojeno obdélné stavení a v severozápadním rohu byla ke starší zdi přistavěna okrouhlá severní věž, přístupná z nádvoří. V jejím prvním patře býval rytířský sál, v přízemí střílny a ve sklepě vězení (pod podlahou už téměř zasypaný klenutý prostor s otvorem v klenbě).

Z vrcholových skalisek, přístupných po železném schodišti se zábradlím, je pěkný výhled na okolní vrcholy Lužických hor a do údolí na Jiřetín, Horní a Dolní Podluží a Varnsdorf, za nimiž jsou na obzoru vrchy Šluknovské pahorkatiny a Lužice. Na svazích pod hradem jsou rekreační osady Rozhled a Lesné, patřící k Jiřetínu pod Jedlovou, v Míšeňském dole jihovýchodně pod hradem se za Šlejniců v 16. století pokusně dobývaly stříbrné a měděné rudy. Jihozápadně pod hradní skálou je zarůstající rybníček s lekníny a kousek dál pod mohutnými stromy je studánka.

Další informace

• Historické obrázky Tolštejna
• Pověst: Tanec mečů na Tolštejně