Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Dutý kámen - Cvikovský rybník

Vyhlídka na Širokém kameni a okolní skály. Dutý kámen (379 m) je přibližně 600 m dlouhý zalesněný hřbítek, vybíhající jižním směrem od silnice ze Cvikova do Kunratic asi 0,5 km od Drnovce. Hřbet vystupuje asi 20-30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Tato žíla ale nikde nevystupuje až na povrch, takže její existence byla potvrzena teprve při hloubení silničního zářezu v 70. letech 20. století. Dutý kámen je pozoruhodný především sloupkovým rozpadem pískovce. Tento mimořádný geologický jev byl už od roku 1914 chráněn kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy a po 2. světové válce byla jeho ochrana znovu vyhlášena v roce 1955.

Detail pískovcových sloupečků. Vznik pískovcových sloupečků na Dutém kameni způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Tato teplota sice nestačila k roztavení horniny, ale způsobila její zpevnění prokřemeněním. Při následném chladnutí došlo spolu se zmenšováním objemu horniny ke vzniku kontrakčních trhlin a k rozpukání pískovce na tenké svislé desky. V nejbližším okolí puklin, kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde došlo k velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř- až šestiboké pískovcové sloupečky. Proto jsou sloupečky vyvinuté jen v těsné blízkosti puklin a ve větší vzdálenosti rychle přecházejí přes deskovité partie do celistvého pískovce. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce viditelná na několika místech, ale nejlépe je vyvinutá na 2,5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu.
Sloupcové pískovce se vyskytovaly i na jiných místech v širokém okolí, kde však nebyly tak pěkně vyvinuté jako na Dutém kameni. Bylo to například na několika vršcích v okolí Svoru a Rousínova, na Brnišťském vrchu, na Holičce u Velkého Grunova a na Kulichu u Krompachu. Pěkně vyvinuté pískovcové sloupečky můžeme dodnes obdivovat také na chráněných skalních útvarech Orgel (Varhany) nedaleko Jonsdorfu na německé straně Lužických hor.

Dutý kámen byl lidmi využíván již v 19. století, především k těžbě pískovce. Jámy po lámání pískovcových sloupků, používaných hlavně v okrasných zahrádkách, jsou dosud patrné kolem cesty v severní části hřbetu, větší pískovcové kvádry se lámaly zejména v okolí vyhlídky na jižním konci hřbetu. Pískovec se těžil také ve velkém lomu na východním svahu, v jehož hlavní stěně je dobře vidět vztah pískovcových sloupečků k dlouhé vodorovné puklině. Ve zdejších lomech se údajně lámal i kámen na stavbu věže cvikovského kostela sv. Alžběty.

Varhany - skalní pilíř složený z pískovcových sloupečků. Nejvyšší skála, podle níž byl celý hřbet pojmenován.

Kamenná lavice Karolínina odpočinku. V jižní části hřbetu jsou četné pískovcové skály, mezi nimiž bylo v letech 1913-1914 péčí kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy upraveno výletní místo, nazývané od té doby Körnerova výšina (Körnerhöhe). Od hlavní silnice k němu dodnes vede upravená cesta se zbytky vytesaných schodů. Zpočátku prochází mezi starými lesem zarostlými těžebními jámami, pak vystupuje na nevelkou zarovnanou plošinu, míjí velký lom na východním svahu a poté zvolna sestupuje k upraveným skalám. Na jejich začátku je vytesaná plošinka Karolínina odpočinku s kamennou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s výrazným, ale dnes již téměř nečitelným názvem "Karolinenruh". Kdysi odtud býval pěkný výhled ke Kunraticím, který je však dnes již zcela zakrytý vzrostlým lesem. V sousední skále je vyhloubena nevelká jeskyňka a hned za odpočívadlem vyčnívá vzhůru nejvýznamnější skalní suk, nazývaný někdy podle svého tvaru Vějíř, nebo Varhany podle původního německého názvu "Orgelpfeifenstein" (= Varhanní píšťaly). Tento 2,5 m vysoký skalní útvar je složený z drobných čtyř- až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2-5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozevírají. Ze schodů pod skálou je možné na západním svahu spatřit štíhlou horolezeckou věž s malou dutinou na úpatí, nazývanou Sloupská jehla.
Reliéf Theodora Körnera. Hřebenová cesta dále pokračuje na malé prostranství mezi skalami, vytvořené lámáním pískovcových bloků. Do jedné z jeho svislých stěn je vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. V roce 1913 jej vytesali dva místní umělci a členové kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, řídící učitel Karl Beckert a četnický strážmistr Karl Bundesmann, jako upomínku stého výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera (1791-1813). Körner pocházel z Drážďan, studoval filosofii a přírodní vědy, ale kvůli nedovolenému souboji musel opustit svou vlast. Odešel proto do Vídně, kde psal veršované divadelní hry v Schillerově stylu. V březnu 1813 vstoupil k dobrovolníkům, bojujícím proti Napoleonovi za osvobození Německa, a přitom psal verše, které se mezi lidmi rychle šířily. Již v prvním boji v červnu byl vážně raněn, po zotavení se vrátil zpět k oddílu, ale v srpnu 1813 v další bitvě u Gadebusch padl, ve věku pouhých 22 let. Jeho bojovná lyrika vyšla posmrtně roku 1814 ve sbírce Lyra a meč. Oba tyto symboly jsou také znázorněny ve věnci kolem Körnerova reliéfu. V dubnu 2005 byla na skalní stěně s reliéfem slavnostně odhalena malá pamětní deska.
Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště s 38 kamennými stupni, vystupující na ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Na stole byla kdysi astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny, z nichž se však dodnes dochovaly už jen nepatrné zbytky. Na východní straně stolu je vytesaný eliptický medailon s datem zhotovení 19.7.1914, iniciálami kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy a jménem jejího tehdejšího předsedy, učitele Franze Řeháka. Na dalších stranách stolu najdeme údaje o místní odchylce od středoevropského času (-1 min. 22 s) a o zeměpisné poloze místa: 50°46'13" severní šířky a 14°39'35" východní délky, což odpovídá 32°19'20"F (zeměpisná délka, měřená od Ferra na Kanárských ostrovech). Z vyhlídky je vidět k severu na Zelený vrch s osadou Drnovec na úpatí, západním směrem leží město Cvikov s výraznou dominantou Klíče a na jihu vyčnívá zaoblený vrch Ortel.

V sousedství vyhlídky je několik skal, z nichž ta nejvyšší je u paty poměrně úzká, směrem vzhůru se rozšiřuje a v horní části má zajímavou dutinu. Lidská fantazie jí dala v minulosti řadu jmen, jako například Zvon, jehla, Jezdec, Rytíř nebo Soví hlava, nejčastěji se však nazývala Dutý kámen a její jméno postupně přešlo na celý hřbet.

Jeskyně Ševcovská díra. Skály jsou také v severní části hřbetu na strmém svahu směrem k Drnovci. Větší z nich dříve využívali i horolezci, kteří je nazvali Krásná a Žlutá stěna, Kužel, Spárová stěna a Půlený kámen. V jejich blízkosti je také asi 20 metrů dlouhá, nízká a částečně zasypaná puklinová jeskyně, zvaná Ševcovská díra (Schusterloch). Její hlavní chodba se směrem do hloubky zužuje, asi po 7 metrech se větví na dvě nízké a úzké chodbičky, z nichž levá ústí do nevelké rozšířené prostory, vysoké až 2 metry. O jeskyni se traduje, že v ní kolem roku 1905 žil jeden z barabů, pracujících na stavbě dnes již zrušené železnice ze Cvikova do Jablonného.
Na temeni hřbetu u dnešní hlavní silnice stávala budova s vysokým komínem, která byla postavena jako továrna na barvy, ale nikdy tomuto účelu nesloužila. Dům se později podle majitele nazýval "Teifelsburg" a byl obklopen velkou pěstovanou zahradou s rybníčkem a včelínem. U cesty vedoucí po svahu vzhůru rostou dodnes jedlé kaštany.

Pod východním úpatím Dutého kamene je protáhlý Cvikovský rybník, který se někdy podle okolních obcí označuje také jako Kunratický nebo Lindavský. Rybník o rozloze kolem 9 ha leží na nevelkém levobřežním přítoku Boberského potoka a vznikl na dříve zamokřených loukách teprve v roce 1950.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.