Horní Prysk

Kostel se zvonicí na Školním vrchu.

Horní Prysk je protáhlá vesnice, ležící ve východní části údolí Pryského potoka mezi Šenovským vrchem, Ovčáckým vrchem a Klučkami, asi 2 km severovýchodně od Kamenického Šenova. Poprvé je písemně zmiňován roku 1515 jako "Preska Hoření ves", ale téměř jistě existoval už dříve, protože zdejší kostel se připomíná již v roce 1409. Osada dnes tvoří spolu s Dolním Pryskem a Vesničkou samostatnou obec Prysk.

Horní Prysk nikdy nebyl typickou selskou vesnicí, protože v něm byly jen menší chalupnické usedlosti a domky řemeslníků. V roce 1654 měl 56 domů, z toho 18 chalupnických usedlostí, jejichž obyvatelé se vedle zemědělství živili také řemeslnou výrobou, zejména zušlechťováním skla a obchodem se sklem. Zdejší skláři podléhali cechu sklářů v Kamenickém Šenově, schválenému už roku 1694 hrabětem Václavem Norbertem Oktaviánem Kinským. V roce 1713 se v obci uváděl 1 mlynář, 1 sklenář, 10 výrobců oken, 2 výrobci šroubů, 5 rytců skla, 1 majitel skladu skleněného zboží, 1 obchodník se sklem, 13 podomních obchodníků se sklem a 1 kramář. Několik zdejších sklářských obchodníků později působilo také v zahraničí, zejména v Polsku.

Bývalá fara poblíž kostela.

Kostel v Prysku původně podléhal faře v Kamenickém Šenově, ale od roku 1565 byl luterský a patřil k městské faře sv. Jakuba v České Kamenici, u níž zůstal i v době protireformace. O 10 let později Švédové kostel s několika dalšími domy vypálili a roku 1644 byl místo něj postaven provizorní kostel, který lidem sloužil až do stavby nového kostela v letech 1718-1721. Už v 17. století probíhala v různých soukromých domech v Horním Prysku také výuka dětí. První škola byla postavena mezi kostelem a farou v roce 1702 a roku 1733 ji nahradila nová školní budova. Roku 1833 měl Horní Prysk 119 domů a 731 obyvatel. V obci bylo několik brusíren a sklářských dílen a zdejší obchod se sklem směřoval hlavně do Polska a Ruska. Mimoto zde bylo také několik tkalcoven bavlny a bělidel.
Až do roku 1849 měla ves vlastní rychtu. Při správní reformě v roce 1850 byl k obci připojen Dolní Prysk, ale toto uspořádání se neosvědčilo, takže v roce 1887 se obě osady opět osamostatnily. Od roku 1852 byla v Horním Prysku zřízena samostatná fara a pro rostoucí počet dětí byla v roce 1878 postavena nová škola. V roce 1880 dosáhl Horní Prysk nejvyššího počtu 1047 obyvatel. V té době tu bylo 11 kuličů, 3 rytci a 11 malířů skla, 1 postřibrovač a 1 výrobce zrcadel. Od roku 1886 provozoval Josef Palme v domě č.p. 4 exportní obchod se sklem, který téměř 30 let zaměstnával většinu zdejších sklářů. Po roce 1913 nesl obchod jméno Palmeových zeťů "Weidlich & Fiedler".
V roce 1895 byl v obci zřízen poštovní úřad a v srpnu 1903 byla otevřena místní dráha z Kamenického Šenova do České Lípy se stanicí v Horním Prysku. Ta sloužila obyvatelům až do zrušení tratě 29. září 1979.

Patrový roubený dům v horní části osady.

Před 2. světovou válkou měl Horní Prysk 178 domů a 948 obyvatel. Zemědělstvím se tehdy živili nejen majitelé 11 chalupnických usedlostí, ale přivydělávali si jím i vlastníci menších hospodářství, zaměstnaní v jiných oborech. Většina obyvatel se živila zušlechťováním skla v místních provozech a domácích dílnách. Byly zde 4 rafinerie skla, dále 12 brusíren a 8 kuličství, 11 sklomalířských dílen a několik rytců skla. V obci byl také lom s výrobou střešních tašek, výrobna umělých květin a mlýn. Část obyvatel pracovala ve sklářských obchodech a továrnách v Kamenickém Šenově a České Kamenici, nebo v papírně v Horní Kamenici.
Po 2. světové válce byla většina Němců z obce odsunuta a počet obyvatel výrazně poklesl. V roce 1961 jich tu žilo už jen 236 a mnoho opuštěných domů bylo zbořeno. Ty, které zůstaly stát, začali v 60. letech využívat chalupáři. V roce 1962 byla v Horním Prysku uzavřena škola a děti od té doby musí chodit do Dolního Prysku. Zrušená škola byla v letech 1978-1981 přestavěna na školu v přírodě. Na konci 20. století se začal vzhled osady výrazněji zlepšovat. Řada starých domů byla opravena a v květnu 2002 tu vzniklo občanské sdružení, které se společně s obcí pustilo do opravy zchátralého kostela. Rekonstrukce začala obnovou střechy v roce 2004 a o 5 let později byla dokončena vnější fasáda. Po renovaci interiéru a úpravě okolí byl kostel 21. června 2014 znovu slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Janem Baxantem.

Barokní kostel sv. Petra a Pavla.

Na Školním vrchu uprostřed osady stál už od 14. století dřevěný kostel, který roku 1640 vypálili Švédové. O 4 roky později byl na jeho místě postaven prozatímní kostelík a dnešní kostel sv. Petra a Pavla tu v letech 1718 - 1721 vystavěl roudnický stavitel Petr Pavel Columbani. Základní kámen byl položen 30. června 1718 a v následujícím roce byla stavba zastřešena. Pak se kvůli nedostatku peněz pokračovalo až v létě 1720 a slavnostní vysvěcení kostela proběhlo 29. září 1721. Konečnou podobu kostel získal úpravami v roce 1789 a v 19. století. Jednolodní stavba s mírně prohnutými bočními stěnami je krásnou ukázkou barokního umění. Západní průčelí s rozeklaným štítem zdobí niky se sochami Krista a patronů kostela sv. Petra a Pavla, nad vchodem je umístěn kamenný erb rodu Kinských a na střeše kostela je věžička, ve které býval zvon.
Uvnitř je kostel bohatě vyzdoben. Rokokový hlavní oltář zhotovil roku 1752 pražský sochař Jan Lampel a o 3 roky později jej přepracoval Antonín Max ze Sloupu. Oltářní obraz sv. Petra a Pavla je od malíře Thomase Eyselta z Jablonného a na postranních brankách jsou sochy sv. Václava a sv. Ludmily od Antonína Maxe. Z 18. století pochází také boční oltáře sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého a menší oltář Panny Marie. Mistrovským dílem pozdního baroka je kazatelna z roku 1763 se sochami evangelistů, Mojžíše a Krista od Antonína Maxe. Naproti kazatelně visí vyřezávaný dřevěný kříž, věnovaný rychtářem Füllerem 29. září 1721, a pod ním je kamenná křtitelnice se skupinou Kristova křtu z 2. čtvrtiny 18. století. Na kruchtě jsou barokní varhany z roku 1745 a sochy archanděla Michaela a Anděla strážce, dvě sochy sv. Leopolda a sv. Zikmunda zdobí také její pilíře. Do zdi sakristie na jižní straně kostela je vsazen klasicistní náhrobník z roku 1792 a po levé straně bočního vchodu byla 16. srpna 1908 umístěna pamětní deska nadporučíka Plaschkowitze, který padl při potyčce s Prusy 20. července 1756. Desku věnoval Eduard Lehmann z Chřibské.

Interiér kostela sv. Petra a Pavla.

Zvonice s přistavěnou márnicí.

Skála Kalich na svahu za kostelem.

Kostel je obklopen hřbitovem, v jehož kamenné obvodové zdi stojí 23 metrů vysoká barokní zvonice s klenutým průchodem z roku 1680, k níž byla v roce 1722 přistavěna márnice, zdobená na jižní straně reliéfem madony. Na věži jsou hodiny, zhotovené roku 1791 šluknovským hodinářem Christophem Frödem, a bývala zde i trojice zvonů, z nichž jeden byl ukraden, a zbylé dva byly v srpnu 1966 převezeny do Kamenického Šenova. V roce 2006 se sem jeden ze zvonů vrátil a v letech 2009 - 2011 byla celá zvonice rekonstruována. Na terase před zvonicí stojí památník padlým z 1. světové války. Na svahu za hřbitovem je pískovcová skalka Kalich s výklenkem z roku 1719, ve kterém býval obraz Korunovace Panny Marie. Nad výklenkem vytesaný kalich připomínal ztrátu stříbrného kalicha při zničení kostela v roce 1640.

Pomník padlým z 1. světové války.

Socha sv. Jana Nepomuckého pod bývalou školou.

Skalní výklenek se zašlým lidovým obrázkem sv. Jiří.

Památkově chráněný roubený dům č.p. 55.

V sousedství kostela je bývalá škola z roku 1878, k níž byla na počátku 80. let 20. století přistavěna velká dvoupatrová budova školy v přírodě. Ta se ale od 90. let nevyužívala a v roce 2017 byla proto zbořena. Zachována zůstala jen původní škola, vedle níž stojí patrová dřevěná budova bývalé fary, pocházející z roku 1785. V osadě se také dochovala řada typických lidových roubených domů s podstávkou, z nichž je památkově chráněný dům č.p. 55, stojící asi 200 m od křižovatky v centru nad silnicí do České Kamenice.
Je zde také několik křížů, z nichž nejvýraznější je Mlynářův kříž u domu č.p. 110, postavený roku 1845 Franzem a Theresií Hellerovými. U silnice pod farou byla v červnu 2014 umístěna renovovaná socha sv. Jana Nepomuckého a na kraji hřiště vedle domu č.p. 90 je nízká skála s výklenkem, ve kterém je dnes už velmi zašlý obrázek sv. Jiří, namalovaný 19. srpna 1996.

V lese na východním svahu Šenovského vrchu jsou zajímavé pískovcové lomy a severozápadně od osady je výrazný Střední vrch s krásným kruhovým výhledem do širokého okolí.

Vyhledávání

Horní Prysk

Další informace