Horní Kamenice

Domky u břehu říčky Kamenice.
Domky u břehu říčky Kamenice.

Horní Kamenice plynule navazuje na východní okraj České Kamenice. Vznikla z okrajové částí původní vsi Kamenice, jejíž střední část byla ve 2. polovině 13. století povýšena na město. Horní Kamenice se poprvé výslovně uvádí až v roce 1416, ale pravděpodobně se k ní vztahuje již zmínka "oben in dem Dorfe" (= nahoře ve vsi), uvedená roku 1393 v kamenické městské knize. Osada zpočátku patřila k městu a v roce 1648 byla přičleněna k vesnické rychtě v Dolní Kamenici. V té době měla jen 17 domů a výrazněji se rozrostla teprve ve 2. polovině 18. století. Roku 1785 měla Horní Kamenice už 79 domů a v roce 1849 se stala samostatnou obcí, k níž byla navíc připojena místní část Fabeldörfel a osada Vesnička, která však byla v roce 1899 přičleněna k Dolnímu Prysku.
Jako Fabeldörfel se označovala skupina domů, která vznikla kolem roku 1840 u hlavní silnice do Nového Boru na rozhraní Horní Kamenice a Kamenického Šenova. Pojmenována byla podle blízkého návrší a její část, ležící na šenovském katastru se později lidově nazývala Nový Svět nebo Nová Amerika.

Patrový dům č.p. 55 s mansardovou střechou, stojící u silnice do Chřibské.
Patrový dům č.p. 55 s mansardovou střechou, stojící u silnice do Chřibské.

V Horní Kamenici bylo dříve rozšířené povoznictví a řada obyvatel se živila předením a tkaním látek nebo zušlechťování skla. Kolem poloviny 18. století se věnovali také výrobě nití, plátenictví, punčochářství a bělení příze a nití, k němuž se až do roku 1819 využívaly okolní louky. V 19. století začaly v obci vznikat první továrny. V letech 1834-1835 tu Johann Georg Asten vystavěl novou budovu pro sklářskou rafinerii, v níž byla ale ještě před rokem 1840 otevřena velká papírna. Její pozdější majitel Robert Fuchs (1854-1925) byl v roce 1915 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem "von Robettin". V roce 1840 byla ve vsi založena koželužna Raimunda Schiffnera a zhruba ve stejné době tu Wenzel Böhm zřídil přádelnu bavlny, kterou později přemístil do Dolní Kamenice. Horní mlýn, ve kterém v letech 1856-1857 pobýval pozdější hudební skladatel Antonín Dvořák, byl již v roce 1845 přestavěn na přádelnu umělé vlny a další výrobna umělé vlny z roku 1847 byla později přebudovaná na přádelnu. Dále zde byla ještě punčochářská valcha. V roce 1870 byl Horní mlýn zrušen a Franz Preidl na jeho místě postavil svou čtvrtou přádelnu bavlny. V roce 1875 ve vsi pracovalo také 41 kuličů, rytců a brusičů skla.
Od roku 1894 byla vesnice napojena na českokamenický vodovod. S rozvojem průmyslu se Horní Kamenice postupně zvětšovala a roku 1910 dosáhla nejvyššího počtu 1197 obyvatel. V roce 1943 byla spolu s Dolní Kamenicí připojena k České Kamenici. K 1. lednu 2011 žilo v Horní Kamenici 617 obyvatel.

V centru osady při hlavní silnici do Chřibské stojí dva památkově chráněné domy. Hodnotný je zejména pozdně barokní faktorský dům č.p. 55 se zděným přízemím, roubeným patrem a polomansardovou střechou, jehož kamenný vstupní portál nese domovní znamení s iniciálami F B a letopočtem 1810. V sousedství stojí patrový poloroubený dům č.p. 54 s podstávkou a bedněnou pavlačí, jehož původní ráz byl bohužel narušen úpravami ve 2. polovině 20. století.
Na jižním okraji osady je v těsné blízkosti železniční trati zajímavá pískovcová skála Hrnčíř, vedle níž stojí ze skály vytesaná výklenková kaplička. V údolí nad osadou se dochovaly zbytky starého náhonu s akvaduktem z roku 1872, který měl přivádět vodu do zdejší továrny Christiana Kreibicha na výrobu umělé vlny. Jednoobloukový kamenný akvadukt, překonávající tok říčky Kamenice, je od 18. srpna 2018 chráněnou kulturní památkou.

Ze skály vytesaná kaplička na jižním okraji osady.
Ze skály vytesaná kaplička na jižním okraji osady.
Akvadukt na starém vodním náhonu.
Akvadukt na starém vodním náhonu.

Další informace