Studený

Pohled od penzionu Kamzík přes centrum osady k severu.

Studený je malá rekreační ves, ležící v údolí Studeného potoka pod svahy Studence a Bukoviny, asi 5 km severně od České Kamenice při silnici do Dolní Chřibské. Osada je součástí Kunratic a v roce 2011 měla 84 domů a 18 trvale žijících obyvatel.
Vesnice byla založena asi kolem poloviny 14. století, kdy už byly osídleny snáze přístupné nížiny, a kolonizace se přesunula do horských oblastí. Poprvé je písemně zmiňována v listině z doby kolem roku 1428, kdy Zikmund z Vartenberka získal část pozdějšího kamenického panství. Osada se uváděla jako Kaltenbach a pojmenována byla podle Studeného potoka, jehož pramen se údajně vyznačoval neobvykle nízkou teplotou. České jméno Studený se používá až od roku 1947.

Od svého založení Studený patřil k scharfensteinskému panství a po roce 1535 k nově zřízenému kamenickému panství, jehož součástí zůstal až do správní reformy v roce 1850. V roce 1654 měl 30 domů, z toho bylo 13 selských statků, 3 chalupnické usedlosti a 14 domkářských stavení. Ves měla spolu s Lipnicí vlastní rychtu, jejíž součástí byl také rychtářský šenk. Již v předbělohorské době tu byl také obilní mlýn, který ale zůstal po třicetileté válce pustý a obnoven byl patrně až v roce 1682. Roku 1669 žilo ve Studeném 186 obyvatel, kteří se vedle nevýnosného zemědělství živili hlavně prací v lese, výrobou šindelů, zpracováním lnu a obchodem s obilím. Od konce 17. století si přivydělávali také různými řemesly a podomácku provozovaným předením a tkaním plátna, později se tu rozšířilo také niťařství, běličství a punčochářství. Několik lidí se živilo i zušlechťováním skla.
Za sedmileté války v červenci 1757 probíhaly v okolí krvavé boje mezi pruskými vojsky, ustupujícími po prohrané bitvě u Kolína, a jejich rakouskými pronásledovateli. Po neúspěšném pokusu o průchod sedlem u Lísky se Prusové pokusili projít přes Studený, kde byli navečer 19. července opět napadeni rakouskými jednotkami. Po těžkých bojích, které se protáhly až do rána 21. července, se Prusům nakonec podařilo s velkými oběťmi a ztrátou zavazadel projít. Po bitvě Rakušané napočítali celkem 164 mrtvých a 264 zraněných. Prusové měli 486 padlých, 135 zajatých a 423 zběhů. Mrtví byli následujícího dne pohřbeni v hromadných hrobech, kterým se pak podle majitele pozemků říkalo Čakrtovy hroby (Tschakerts Gräber).

Stará škola č.p. 69 na křižovatce uprostřed vsi.

Budova pozdější školy s věžičkou na střeše.

V letech 1705 a 1710 ve vsi působil všemilský učitel Georg Ulrich a v 70. letech byla škola v domě č.p. 40, který již ale nevyhovoval. Mezi lety 1779-1780 proto obec postavila na návsi novou školní budovu č.p. 69. Ve vsi také přibývalo řemeslníků a roku 1794 tu byli zaznamenáni 2 ševci, 2 krejčí, 4 tesaři, 1 pekař, kovář, kolář, zedník, řezník a mlynář, dále 37 obchodních cestujících a 20 přadláků lnu, jejichž počet později vzrůstal a na začátku 19. století se už předlo prakticky v každém domě. V roce 1828 založil Florian Hübel ve vsi ruční tkalcovnu, kterou ale o 2 roky později přestěhoval do Filipova a roku 1876 ji přeložil jako tovární provoz do České Kamenice.

Při správní reformě v roce 1850 byla zrušena vrchnostenská správa panství a Studený se stal samostatnou obcí s voleným starostou, k níž i nadále patřila osada Lipnice. Roku 1857 dosáhl Studený nejvyššího počtu 554 obyvatel. Protože stará škola už přestala rostoucímu počtu dětí stačit, byla nedaleko od ní v letech 1862-1868 postavena nová školní budova č.p. 88. Roku 1867 postavil Vincenz Hieke na dolním konci Studeného mechanickou niťárnu č.p. 89, která byla později přeměněna na pilu. S rozvojem průmyslové textilní výroby začalo domácí tkalcovství postupně upadat a stále více lidí muselo hledat práci v továrnách v České Kamenici nebo Chřibské.
Roku 1880 dosáhl Studený nejvyššího počtu 91 domů, ale počet obyvatel se snížil na 484. Do kostela chodili studenští do České Kamenice, kde využívali také hřbitov. Teprve v letech 1893-1894 si obec mezi Studeným a Lipnicí založila vlastní hřbitov, který se využíval až do roku 1947. Potom zůstal opuštěný a postupně byl zdevastován.

V roce 1930 měl Studený už jen 264 obyvatel. V lednu 1931 byl připojen k elektrické síti a v obci bylo instalováno 10 lamp veřejného osvětlení. Pro svou odlehlost si Studený až do 2. světové války zachoval malozemědělský charakter. Významnějšími podniky v osadě byl jen obilní mlýn, pila a výroba kartáčů a košťat v dnes již zaniklém domě č.p. 67. Z tradičních řemesel se tu udrželo ruční tkalcovství.

Roubený dům u cesty do Pavlínina údolí.

Po 2. světové válce byli původní němečtí obyvatelé nuceně vystěhováni a do obce přicházeli noví osídlenci z vnitrozemí. Brzy sem začali jezdit i rekreanti. V bývalé pile č.p. 89 nebo ve Frindově statku č.p. 35 vznikla podniková rekreační zařízení a v 50. letech se začaly prázdné domky kupovat i k soukromé rekreaci.
Roku 1950 bylo ve Studeném 70 domů a 53 obyvatel. Jednotné zemědělské družstvo se tu ustavilo v roce 1949, ale už o 3 roky později zaniklo a roku 1956 tu zahájil činnost Státní statek.
V roce 1960 byl Studený spolu s Lipnicí připojen k Lísce a o 5 let později byly všechny tři osady přičleněny ke Kunraticím. Lidé odtud ale stále odcházeli do větších sídel a roku 1967 tu byla pro malý počet dětí zrušena škola. Ze Studeného se stala rekreační ves, v níž chalupáři zachránili řadu krásných lidových domů, a na místě zbořených staveb vyrostly později nové chaty. V roce 1971 vystavěli rekreanti z bývalé pily v dolní části vsi koupaliště, které dnes slouží jako požární nádrž. Kolem roku 1979 byl zbořen také výstavný Frindův statek, na jehož základech vyrostla nová budova, upravená později na penzion Kamzík.
Od 1. ledna 1981 byly Kunratice spolu se všemi osadami sloučeny s Českou Kamenicí, ale v lednu 1992 vytvořily Kunratice s Lipnicí a Studeným opět samostatnou obec.

Pomníček padlým v 1. světové válce.

V osadě najdeme několik pěkných lidových roubených domů, upravených většinou jako chalupy. Na křižovatce uprostřed osady stojí bývalá škola a pozdější hostinec č.p. 69 s hrázděným patrem, u níž byl také Školní kříž, vysvěcený asi roku 1798. Po 2. světové válce kříž zchátral a později byl poškozen pádem stromu. Až v roce 2008 byl Janem Pokorným z Děčína zrestaurován a v září téhož roku znovu posvěcen. Po záplavách v červnu 2010 byl přestěhován na bezpečnější místo dál od potoka.
Naproti je malý kamenný pomníček padlým v 1. světové válce, slavnostně odhalený 12. června 1926. Po roce 1945 byla pamětní deska na něm zničena a roku 1967 byla nahrazena novou deskou s věnováním obětem obou světových válek. V roce 2008 zhotovil děčínský kameník Zdeněk Trnka repliku původní desky se jmény 11 padlých a nezvěstných vojáků z 1. světové války a obnovený pomník posvětil 6. září 2008 litoměřický generální vikář Karel Havelka spolu s českokamenickým děkanem Karlem Jordánem Červeným.
Jihozápadně od křižovatky stojí naproti statku č.p. 42 Stelzigův kříž s malovanou siluetou Krista. Ten původně stál na louce pod statkem, odkud byl roku 2009 po renovaci Janem Pokorným přemístěn na nynější místo. Požehnal mu rovněž českokamenický děkan Karel Jordán Červený 5. září 2009.
Kousek nad návsí za potokem stojí pěkná přízemní budova bývalé školy č.p. 88 s věžičkou na střeše, pocházející z roku 1868 a přestavěná v roce 1900.

Skalní kaple Panny Marie Pomocné v dolní části osady.

V dolní části osady u cesty do Pavlínina údolí je do skály vytesaná Johnova kaple, zřízená pravděpodobně Christophem Johannem Vatterem roku 1760. Pojmenovaná je ale podle majitelů protějšího domu č.p. 55, kteří ji kolem roku 1844 nechali zrenovovat. Na skalní stěně je vytesaný výklenek s malovaným obrazem Panny Marie Pomocné, obklopeným po stranách obrazy sv. Antonína s Ježíškem a sv. Floriána. Ve dvou menších oválech mezi obrazy jsou malby monstrance a kalicha a ve výklenku pod hlavním obrazem je vymalován sv. Jan Nepomucký ve vlnách Vltavy. Kaple chráněná stříškou a dřevěným plůtkem byla naposledy renovována v srpnu 2006.
Vedle kaple stojí dřevěný Polírův kříž s malovanou siluetou Krista, který původně stál na návrší za vsí při cestě do Chřibské. V roce 1938 jej obnovil polír Franz Stelzig, který učinil slib, že vyřeže nový kříž, pokud do konce roku nevypukne válka. Když jej o Velikonocích 1939 se sousedem stavěl, netušil, že do zahájení války zbývá jenom pár měsíců. V letech 2001-2003 byl zničený kříž zrenovován a přemístěn na bezpečnější místo u Johnovy kaple. Nynější obraz Ukřižování namaloval v roce 2008 Miroslav Hejný z Varnsdorfu.
Asi 500 m pod osadou je v údolí Studeného potoka hrubě tesaný kamenný Stübelův kříž.

Polírův kříž vedle skalní kaple stával dříve na louce za vsí.

Stelzigův kříž.

Kamenné pomníky, připomínající prusko-rakouskou bitvu v roce 1757.

Za osadou u silnice do Lipnice je upravená studánka a asi o 300 m jižněji stojí dvojice kamenných pomníků, připomínajících prusko-rakouské střetnutí ze sedmileté války v roce 1757. Pravý z nich je zdobený zkříženými šavlemi, ověnčenými dubem a vavřínem, a nápis na jeho soklu uvádí, že jej 23. srpna 1903 nechal postavit vysloužilý důstojník Eduard Lehmann z Chřibské. Levý pomník postavený 19. července 1906 má tvar štíhlého komolého jehlanu s nápisem, připomínajícím padlé vojáky obou stran. Oba pomníky původně stály u polní cesty vedle Čakrtových hrobů, odkud byly roku 1912 přemístěny k silnici do České Kamenice. Po 2. světové válce byly rozvaleny a v září 1967 znovu sestaveny, ale v pozdějších letech byly zničeny a postaveny ještě dvakrát. V listopadu 1997 musel být poničený kamenný jehlan na levém pomníku nahrazen novou replikou, vytvořenou Janem Pokorným z Děčína.
Jihozápadně odtud je uprostřed pole malý lesík se zničeným hřbitovem, který sloužil osadám Lipnice a Studený v 1. polovině 20. století.

Ve Studeném se narodil akademický malíř Emil Simchen, který se proslavil různými miniaturami a malbami na skle a slonovině.

Vyhledávání

Studený

Další informace