Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Informace a aktuality

Stanoviska některých zainteresovaných organizací k obnově rozhledny na Studenci

Převzato z 3. čísla časopisu Jizerské a Lužické hory ze 17. května 1999

Úvod

      Je, nebo to není černá stavba? Komu vlastně patří? Dát přednost přírodní rezervaci, nebo jí? Kolik by stála její oprava? Je její přestěhování tím nejlepším řešením? Kdo o ní vlastně rozhodne? Otázky se vztahují k vysloužilé železné rozhledně, která na Studeném vrchu (Studenci) v Lužických horách severně od České Kamenice přečkala úctyhodných sto jedenáct let! Dnes je však stavba v natolik dezolátním stavu, že výstup na ni je životu nebezpečný Návštěvníky nerespektovaný ostnatý drát zabraňující vstupu proto nemůže být konečným řešením. Co teď s ní? To se vám pokusí naznačit některé zainteresované instituce.

Stanovisko Klubu českých turistů a Amici Decini

      Od března 1997, kdy byla kovová rozhledna na Studenci díky iniciativě Společnosti přátel Děčína (Amici Decini) prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku, uplynulo hodně času a nic podstatného s její opravou se neděje.
      V čem je problém? Od počátku byla otázka zajištění potřebných finančních prostředků rozhodující, nyní stojí v popředí nevyjasněné majetkoprávní vztahy, přičemž oba problémy, finance i vyřešení vlastnictví objektu, jsou spojité nádoby.
      Proč? Aby bylo možno získávat finanční prostředky ze státních fondů, zahraničních grantů či jiných zdrojů, musí mít rozhledna jednoznačného vlastníka. Amici Decini se zpočátku domnívali, že vlastníkem jsou Lesy ČR, na jejichž pozemku rozhledna stojí. Lesy ČR se však k vlastnictví neznaly, doložily, že v jejich inventáři majetku objekt není, a považují ho za černou stavbu! Před Amici Decini vyvstal problém v zájmu věci urychleně najít pravého vlastníka. Po neúspěšném pátrání v katastru nemovitostí, pozemkových knihách, se podařilo v okresním archivu v Děčíně nalézt dokumenty dokládající, že rozhledna, původní majetek německého spolku Gebirgsverein für Böhmische Schweiz, byla jako konfiskát po válce přidělena Klubu českých turistů, který o ni v roce 1947 Fond národní obnovy požádal. Ve víru poúnorových událostí, kdy KČT "vplynul" a zanikl ve sjednocené tělovýchově, se na tento majetek jaksi "zapomnělo". KČT, který obnovil po roce 1989 svou činnost, se k tomuto majetku přihlásil s jasně deklarovanou vůlí dát rozhlednu do pořádku a starat se o ni. V této snaze má na své straně širokou veřejnost, a to nejen turistickou, ale i řadu orgánů veřejné správy. Kromě Lesů ČR a CHKO Lužické hory, ovšem. Obě instituce se od počátku k záchraně rozhledny staví negativně, což patrně vysvětlí ve svých příspěvcích. Jejich úsilí bylo korunováno "úspěchem", neboť Lesy ČR zpochybnily majetkový nárok Klubu českých turistů na rozhlednu s odůvodněním, že jediný doklad, který mohou respektovat, je přídělová listina Fondu národní obnovy. Tuto listinu bohužel KČT nemá a ani pátráním ve Státním ústředním archivu v Praze se tento doklad nepodařilo nalézt.
      Proto bylo jednání o územním rozhodnutí a stavebním povolení přerušeno až do doby vyjasnění majetkoprávních vztahů. S největší pravděpodobností bude v této věci muset rozhodnout soud. Dále je pravděpodobné, že rozhodnutí justice bude chvíli trvat. Mezitím bude rozhledna tiše korodovat dál, a zatímco ostatní, zděné rozhledny v okrese Děčín jsou již opraveny, tato technicky nejcennější možná spadne - k žalosti mnohých, radosti některých, hanbě nás všech.

PhDr. Petr Nádvorník a ing. Vladimír Bažant
členové KČT a Amici Decini

Stanovisko Lesů ČR

      Lesní správa Rumburk plně chápe a podporuje rekreační funkce lesa. V Lužických horách se aktivně podílela na zpřístupnění rozhledny na Jedlové včetně restaurace a přístupové cesty, v oblasti České Kamenice podpořila aktivity města České Kamenice při obnově rozhledny na Zámeckém vrchu.
      Právě sem jsou směřovány organizované turistické a sportovní akce. Dále byla ve spolupráci se starosty regionu vytipována klidová místa sloužící pro individuální turistiku, pro turisty, vyhledávající neporušenou přírodu, s možností obdivovat jak říši rostlinnou, tak i živočišnou. Jedním z takovýchto klidových míst je přírodní rezervace Studený vrch, na ni navazující další přírodní památka Líska s bohatým porostem měsíčnice vytrvalé a Národní přírodní rezervace Zlatý vrch.
      Rozhledna na Studeném vrchu byla sice ministerstvem kultury prohlášena za technickou památku, kovové monstrum však rozhodně oku návštěvníka nikterak nelahodí. Do dnešní doby nejsou vyřešeny majetkové poměry kolem rozhledny a její zpřístupnění by znamenalo nejen vynaložení značných finančních prostředků, ale především odkácení starých bukových porostů, které věž dnes přerůstají, což statut rezervace neumožňuje.
      Lesníci mají oprávněné obavy, že znovuuvedením rozhledny do provozu utrpí rezervace a dosavadní klidové místo, často vyhledávané pravými turisty, se stane cílem autokarových zájezdů, nájezdů divokých turistů v terénních automobilech, kteří se vzdor všem zákazům budou snažit dojet až k vyhlídkové věži. I za majitele panství Kinského byl vstup do oblasti Studeného vrchu možný jen po určitých cestách, a to za doprovodu hajného, u kterého se musel každý návštěvník hlásit. Dnešní turistická trasa umožňuje překrásné pohledy přes "velkou čedičovou suť" do krajiny·a je odměnou pro ty turisty, kteří neváhají zdolat obtížný výstup na Studený vrch.

Ota Buršík
zástupce lesního správce Lesní správy Rumburk

Stanovisko Správy CHKO Lužické hory

      Plně v souladu se Státním programem ochrany přírody a krajiny ČR se Správa Chráněné krajinné oblasti Lužické hory snaží v maximální možné míře zpřístupnit území CHKO návštěvníkům při zachování základních ochranných podmínek CHKO tak, aby nedocházelo k poškozování a zhoršování stavu přírodního prostředí. Jedním ze způsobů tohoto zpřístupňování je také navrhování vhodných turistických a cyklistických stezek na území CHKO, kde by se návštěvníci měli seznámit s dochovanými přírodními a kulturními hodnotami oblasti. Mezi ně jednoznačně patří také rozhledny. Po roce 1989 byla zachráněna a zrekonstruována například rozhledna na vrcholu Jedlové. Další stavbou hodnou pozornosti je rozhledna na vrcholu Studence, na území přírodní rezervace Studený vrch, která byla prohlášena za technickou památku. Rekonstrukce je v tomto případě podstatně složitější, než tomu bylo u rozhledny na Jedlové, kde se jednalo o zděnou stavbu, dobře přístupnou po komunikaci, s výborným rozhledem po Lužických horách a Šluknovském výběžku, stojící na lokalitě, jež je z přírodovědeckého hlediska méně zranitelná.
      V případě Studence se stavba nachází ve velmi cenné vrcholové partii přírodní rezervace, v níž se dochovaly pozůstatky přírodě blízkých listnatých lesů s výskytem mnoha chráněných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Stavba je kovová, nýtovaná a příjezd po stávající staré cestě je vyloučen pro její možné poškození při průjezdu motorových vozidel. Navíc technologie nýtovaných staveb vyžaduje pro opravu práci s otevřeným ohněm. Z důvodu nebezpečí požáru je tedy mimo období se souvislou sněhovou pokrývkou oprava rozhledny vyloučena. Práce by musely probíhat v zimních měsících také proto, že na jaře a v časném létě by bylo rušeno rozmnožování živočichů a výchova mláďat. Další, dle našeho mínění velmi důležitá skutečnost je ta, že v současné době není z vrcholu rozhledny vzhledem k okolním porostům téměř žádný výhled a jakékoliv odlesnění nepřichází v úvahu.
      Je tedy třeba zvážit, jak na základě výše uvedených skutečností dále postupovat. Pokud je stavba ještě opravitelná a skutečně tak cenná, bylo by asi nejvhodnější ji vcelku demontovat a vrtulníkem přepravit na místo, kde by se opravila, a posléze ji nainstalovat na nějakou náhradní lokalitu.

Ing. Tomáš Besta
vedoucí Správy CHKO Lužické hory

Stanovisko Projektové, konzultační a inženýrské kanceláře

      Rozhledna na Studenci je zajímavou technickou památkou, již datum jejího vzniku - 1888 - dává tušit, že se nejedná o běžnou železnou konstrukci. Věž postavená dva roky před rozhlednou na Petříně je dílem stejného výrobce, vzhledem k rozměrům však pochopitelně jednodušším a méně zdobným. Zajímavé je užití litiny pro schodiště a odvození geometrie jehlancové věže od geometrie schodiště. Železné profily jsou velmi štíhlé, řešení detailů s důsledným nýtováním je kvalitní. Stav konstrukce není příliš dobrý, stavbě schází již více než padesát let údržba. Přesto je její rekonstrukce možná a při odborné údržbě se dá dosáhnout i dalšího zachování stavby.
      Lze předpokládat, že bude rozebráno celé schodiště a budou vyrobeny některé litinové stupně, drobné profily budou nahrazeny·novými a věž bude překotvena. Tyto zásahy jsou nutné z hlediska bezpečnosti a další životnosti. Autentičnost stavby by však měla být zachována i pro další generace. Otázka přenesení je problematická, konstrukce by musela být rozebrána a patrně by došlo ke snížení vypovídací hodnoty stavby. Rovněž nalezení nového místa tak, aby konstrukce měla i technickou a výtvarnou logiku, by nebylo jednoduché.

Ing. Václav Jandáček
autorizovaný inženýr v oboru
pozemní stavby, statika a dynamika staveb
(kancelář se zabývá rekonstrukcemi
technických památek a dějinami stavitelství)

Další informace:

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.