Města a obce

Nový Oldřichov

Nový Oldřichov leží ve vysoko položeném údolí horního toku Bystré při silnici z Kamenického Šenova do Kerhartic, asi 4 km jižně od České Kamenice. Na západě souvisí se starší osadou Mistrovice, která je dnes jeho součástí. V roce 2018 měla celá obec 775 obyvatel

Historie

Budova obecního úřadu.
Budova obecního úřadu.

Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a v roce 1543 patřila k dolnímu statku v Markvarticích, v jehož držení se vystřídalo několik majitelů. Kolem roku 1583 se v Mistrovicích jako nájemce nebo leník benešovských Salhausenů objevuje Zikmund z Weissbachu, který tu postavil panské sídlo a roku 1585 založil poplužní dvůr.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich, který dostal jméno na počest kmotra a majitele kamenického panství knížete Františka Oldřicha Kinského. Někdy před rokem 1758 rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům. Založil tak novou ves, které se v místním nářečí zpočátku říkalo "Brache" (= úhor) a později byla pojmenována Oldřichov. V roce 1762 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům.

Budova bývalé sklárny Clemens Rasch.
Budova bývalé sklárny Clemens Rasch.

Oldřichov se stal samostatnou obcí s vlastní rychtou a brzy v něm byla otevřena také škola. V roce 1787 měl již 75 domů, jejichž obyvatelé se živili hlavně zušlechťováním skla. Zejména v 19. století zde působila řada schopných řezáčů a brusičů. V roce 1830 tu bratři Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť, rozšířenou roku 1910 o druhou pec. V roce 1881 už bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů, 31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen. Část zdejších sklářů pracovala také pro lustrařskou firmu Eliase Palmeho v Kamenickém Šenově.
V roce 1833 měl Oldřichov 89 domů, v nichž žilo 613 obyvatel. Při správní reformě v roce 1850 byl připojen k Mistrovicím, ale již v roce 1878 se opět osamostatnil. Obec byla spolu s Mistrovicemi přifařena k Volfarticím a v letech 1843-1844 byl v Mistrovicích postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže. Po roce 1872 tu vznikla také významná starokatolická obec, která si v letech 1896-1897 postavila v horní části Mistrovic vlastní kostel, podléhající faře v ArnultovicíchNového Boru.

Díky své horské poloze mezi lesy se obě obce na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávaným výletním místem a v roce 1903 byla na blízkém návrší Scheibe postavena dřevěná rozhledna Scheibenwarte. K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z Kamenického Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský továrník Clemens Rasch. S výstavbou začala pražská firma ing. Chierci a Pícha 2. května 1902 a celá trať byla slavnostně otevřena 25. srpna 1903. Pravidelný provoz na ní byl zahájen o 4 dny později a trať pak sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.

Škola, postavená v letech 1931 - 1932.
Škola, postavená v letech 1931 - 1932.

V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššího počtu 898 obyvatel a poté se už dále nerozrůstal. Ještě před 1. světovou válkou si Mistrovice s Oldřichovem postavily vodovod a získaly napojení na městskou elektrárnu v Kamenickém Šenově. Elektřina napájela veřejné osvětlení a některé firmy, ale celkový výkon byl slabý a po válce byly obě obce připojeny k rozvodné síti Severočeských energetických závodů v Podmoklech. Sklářská výroba začala opět pozvolna růst a kvůli nedostatku pracovních sil se do obce přistěhovala řada českých dělníků z Vysočiny nebo z Poděbradska. V září 1919 byla v oldřichovské škole zahájena česká výuka dětí a od února 1922 byla česká třída i v mistrovické škole. V roce 1931 byla v Oldřichově postavena nová česká škola č.p. 86, slavnostně otevřená 5. června 1932. Sklářství těžce poznamenala hospodářská krize, kvůli níž musela většina provozů zastavit výrobu, a některé úplně zanikly. Koncem 30. let byla nejvýznamnějším oldřichovským podnikem sklářská huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele a jako jedna z prvních v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto zde byly ještě čtyři větší a několik menších rafinerií a asi 40 rodin se věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách broušením nebo malováním. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.

Bývalá pošta v centru obce.
Bývalá pošta v centru obce.

V roce 1943 byl Oldřichov s Mistrovicemi spojen do jedné obce, nazvané Nový Oldřichov. Po skončení 2. světové války byla většina původních německých obyvatel nuceně vystěhována a do obce se vrátili Češi, kteří odtud museli před válkou odejít. Zároveň sem přicházeli noví osídlenci z různých částí Čech, ale jen část z nich se tu usadila natrvalo. Zatímco v roce 1945 žilo v celé obci 2076 obyvatel, do roku 1947 jejich počet klesl na 914. Po komunistickém převratu v únoru 1948 navíc zanikly všechny živnosti i malé brusírny a většina obyvatel pak musela dojíždět za prací do Kamenického Šenova, Nového Boru nebo České Lípy. V září 1949 tu bylo založeno JZD, jehož hospodářské výsledky ale nebyly dobré a 1. ledna 1966 je proto převzal Státní statek Nový Bor. Sklářská huť Clemens Rasch se stala součástí Jabloneckých skláren a pracovala až do roku 1966, kdy byla uzavřena. Její objekty pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem 80. let byly z větší části zbořeny. V letech 1957 - 1962 byl bývalý mistrovický hostinec č.p. 91 přestavěn na Kulturní dům a stará škola č.p. 177 byla přebudována na hasičskou zbrojnici.

V roce 1970 bylo v obci 268 domů a 926 obyvatel. O 6 let později byl zbořen nevyužívaný starokatolický kostel a koncem září 1979 byla zrušena železniční trať z Kamenického Šenova do České Lípy. V červnu téhož roku zřídili hasiči v upravené budově č.p. 105 v Mistrovicích "Síň tradic", ve které postupně vznikla rozsáhlá sbírka nejrůznější hasičské techniky, výstroje i dobových fotografií. Po dokončení druhé budovy v listopadu 1989 tu bylo otevřeno hasičské muzeum a od roku 1991 se zde konají každoroční hasičské poutě, jejichž vyvrcholením je fontána z hasičských stříkaček.
V roce 1989 měla obec už jen 634 obyvatel, ale po změně politické situace jich začalo opět pomalu přibývat. Na staré železniční trati byla v letech 2008-2013 vybudována cyklostezka Varhany a bývalý kulturní dům v Mistrovicích byl rekonstruován na Centrum pro vzdělávání a kulturu, využívané k pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí. Budova s restaurací a ubytováním byla slavnostně otevřena v červnu 2015.

Hasičské muzeum.
Hasičské muzeum.
Centrum pro vzdělávání a kulturu.
Centrum pro vzdělávání a kulturu.

Památky a zajímavosti

Kostel Povýšení sv. Kříže v Mistrovicích.
Kostel Povýšení sv. Kříže v Mistrovicích.

Na návrší v dolní části obce stojí prostý barokní kostel Povýšení sv. Kříže, jehož základní kámen byl položen 7. června 1843. Následujícího roku byl dokončen a 24. listopadu 1845 vysvěcen. Obdélná jednolodní stavba s polokruhovým kněžištěm má na západní straně štítové průčelí se vstupním portálem a velkým polokruhovým oknem, nad nímž vystupuje hranolová věž se zvonovou helmicí a osmibokou jehlanovou střechou. Ve věži je zvon z roku 1716 od Johana Balthasara Crommeliho z Ústí nad Labem, který se sem zřejmě dostal po 2. světové válce. Na hřebeni střechy nad presbytářem je malá sankrusníková věžička a k severní zdi je přistavěná čtvercová sakristie. Vnitřek kostela osvětlují velká obdélná okna a na západní straně je vestavěná zvlněná kruchta, podepřená dvěma pilíři. Na ní jsou varhany, postavené v letech 1874-1875 Antonem Fellerem z Libouchce.
Zařízení kostela pochází převážně z 19. století. Nízký hlavní oltář ve tvaru antického sloupového chrámu nese velký kříž s Kristem, obklopený po stranách dvojicí andělů a malým Ježíškem nesoucím kříž s trnovou korunou, boční oltář sv. Anny je z 1. poloviny 19. století, naproti němu je pozdně barokní dřevěná kazatelna a kamenná křtitelnice. Na stěnách visí obrazy Křížové cesty.

Socha sv. Jana Nepomuckého u oldřichovského hřbitova.
Socha sv. Jana Nepomuckého u oldřichovského hřbitova.

Hřbitov u kostela sloužil mistrovickým obyvatelům až do 16. října 1892, kdy jej nahradil nový hřbitov, vystavěný asi o 200 m jižněji u cesty do Volfartic. Oldřichovský hřbitov u silnice do Kamenického Šenova je doložený nejméně od roku 1883. V jeho sousedství stojí památkově chráněná barokní socha sv. Jana Nepomuckého, vytvořená mezi lety 1710-1764, která bývala spolu se sochou Ecce homo v areálu mistrovického zámečku. Od jeho zániku stála až do 1. světové války na rozhraní Oldřichova a Mistrovic, odkud byla v roce 1916 přenesena ke hřbitovu. Socha Ecce homo z doby kolem roku 1780 byla postavena u cesty ke kostelu, ale po 2. světové válce se ztratila.
U hřbitova je také žulový pomník 39 oldřichovským obětem 1. světové války, zhotovený Franzem Maiem z Litvínova. Poblíž odbočky ke kostelu stojí další pomník od W. Hanela, věnovaný mistrovickým padlým. Po 2. světové válce byl čtyřboký žulový sloup poničen a při pozdější úpravě byl opatřen čelní deskou s věnováním obětem obou světových válek. Na bočních stěnách jsou desky s 36 jmény padlých z 1. světové války.

Pomník padlých u Oldřichovského hřbitova.
Pomník padlých u Oldřichovského hřbitova.
Pomník padlých v Mistrovicích.
Pomník padlých v Mistrovicích.

V listopadu 1989 bylo v severozápadní části obce otevřeno hasičské muzeum, jehož základem se stala „Síň tradic“, zřízená 9. června 1979 v rekonstruované budově č.p. 105, postavené po roce 1926 na místě vyhořelé brusírny skla Brandtner. Místní hasiči v ní postupně vytvořili rozsáhlou sbírku s více než 400 exponáty hasičských vozů a stříkaček, výstroje i dobových fotografií. V letech 1987-1989 byla postavena ještě druhá budova, slavnostně otevřená 4. listopadu 1989. Vedle muzea je symbolický parčík s pamětním kamenem Jana Masaryka.

Památkově chráněný patrový roubený dům e.č. 14 se zdobenou podstávkou.
Památkově chráněný patrový roubený dům e.č. 14 se zdobenou podstávkou.

V obci se dodnes dochovalo několik zajímavých domů. Snad nejstarším z nich je v západní části vsi stojící patrový roubený dům s podstávkou e.č. 64, jehož roubení s rybinovými spoji naznačuje původ snad už v počátcích výstavby Oldřichova kolem roku 1750. V téměř nezměněné podobě se za hasičským muzeem zachoval přízemní roubený dům e.č. 119 se zdobenou podstávkou a prkenným obložením stěn, a v horní části Oldřichova u silnice do Kamenického Šenova stojí pěkný patrový roubený dům e.č. 14 s bohatě zdobenou podstávkou a dřevěným obložením stěn, zděným chlévem a kamenným vstupním portálem, pocházející pravděpodobně z 2. poloviny 18. století.

Roubený dům e.č. 119.
Roubený dům e.č. 119.
Výstavný faktorský dům e.č. 77.
Výstavný faktorský dům e.č. 77.

Ze zděných domů je zajímavá patrová budova obecního úřadu se středním rizalitem, pocházející z přelomu 19. a 20. století, a vedle ní stojící domek e.č. 54 se slepými arkádami a kamenným portálem, datovaný do roku 1836. Z novější doby je přízemní budova bývalé pošty č.p. 158, stojící o 400 m výše u odbočky k hasičskému muzeu, a přibližně uprostřed mezi ní a úřadem stojí výstavný faktorský dům e.č. 77 se zděným přízemím, roubeným patrem a mansardovou střechou, pocházející pravděpodobně z 18. nebo 19. století. K domu vede kamenné schodiště a zdobený vstupní portál nese symbol kotvy, odkazující na zámořské obchodní aktivity bývalé firmy Knötsch & Kittel. Uvnitř domu se dochovaly trámové stropy a stará malba roubených stěn v patře.

Dřevěný kříž u silnice do kamenického Šenova.
Dřevěný kříž u silnice do kamenického Šenova.

V obci je také několik křížů, z nichž většina byla ale po 2. světové válce zničena a teprve po roce 2000 byly postupně zrenovovány. Kříž před obecním úřadem byl nově sestaven v roce 2008 z poškozeného podstavce ztracené sochy Ecce homo, doplněného novou hlavicí, do níž byl vsazen kovový kříž s korpusem Krista, vyrobený místními kováři. V místě křížení šenovské silnice s cyklostezkou stojí velký dřevěný kříž s malovaným korpusem Krista, vztyčený už někdy kolem roku 1700 a později obnovovaný až do dnešní doby.

Rodáci a osobnosti

V obci dříve působila řada významných rytců skla. Z Oldřichova pocházel kulič skla a praotec slavné kamenickošenovské rytecké rodiny Ignaz Pietsch (1790-1842), rytec skla Ludwig Bienert (1820-1896) a Franz Krause (1872-1959), který se specializoval na ryté lovecké scény. V Mistrovicích byli nejznámějšími uměleckými rytci August Böhm (1812-1890), Franz Anton Pelikan (1786-1858) a jeho synové Josef (1828-1920) a Eduard (1822-1919). Významnými rytci byli také synové Ignaze Fritscheho (1823-1909) Josef (1856-1909) a Wilhelm (1854-1924), dále August Helzel (1851-1908), jeho stejnojmenný syn (*1877) a vnuk Ernst (1908-1969) nebo Emil Helzel (1886-1922), který sklo také maloval. Josef May, Wilhelm Kittel a Hermann Storch se kolem roku 1900 rovněž specializovali na rytí loveckých scén. O sto let dříve zde působil malíř erbů Josef Löhnert.
K významným mistrovickým řezáčům skla patřil v 1. polovině 19. století Florian August Gürtler (*1793) a August Hegenbarth, jehož řezba "Přistání Kolumbovo", vytvořená podle předlohy pražského malíře Christiana Rubena, získala vysoké ocenění na světové výstavě v Paříži roku 1855.
Z Oldřichova pocházel také sochař Ernst Hegenbarth (1867-1944), který byl prezidentem vídeňského společenství umělců, a specialista na tuberkulózu Wilhelm Neumann (1877-1919), působící jako profesor na univerzitě ve Vídni.

Zajímavosti v okolí

Nový Oldřichov leží pod svahy zalesněné Krásné hory mezi dvěma táhlými horskými hřbety. Na východě je lesnatý hřbet s nejvyšším vrchem Kameníkem a s vyhlídkou na České skále, na jehož odvráceném svahu leží rekreační obec Slunečná. Na severozápadě se zvedá hřbet SmrčníkuBažantnice, na němž kdysi stála rozhledna Scheibenwarte s výletním hostincem. Další hostinec s vyhlídkou stával na skalnatém ostrohu Rozsochy, vystupujícím z plochého sedla mezi Smrčníkem a Kameníkem. V údolí severovýchodně od Oldřichova se rozkládá sklářské město Kamenický Šenov, na jehož okraji u Práchně vyčnívá proslulá Panská skála, připomínající kamenné varhany.
V údolí Bystré západně od obce leží osada Kerhartice, která patří k nedaleké České Kamenici. Toto malebné městečko se zachovaným historickým jádrem zdobí dva zajímavé kostely a jeho okolí dominuje Zámecký vrch se zříceninou Kamenického hradu. Jihovýchodně od obce leží v údolí Libchavy směrem k České Lípě Volfartice s Novou Vsí a Horní Libchava.

Přehledná mapka okolí Nového Oldřichova.

Další informace

Janská Rabštejnské údolí Rabštejnské údolí Kamenická Nová Víska Strážný vrch Strážný vrch Veselé Markvartice Hana Hana Huníkovský rybník Huníkov Sedlo Sedlo Kamenický hrad Zámecký vrch Ptačí vrch Česká Kamenice Dolní Kamenice Jehla Horní Kamenice Fredevald Pustý zámek Herdstein Střední vrch Střední vrch Francouzské doliny Tetřeví vrch Tetřeví vrch Ovčácký vrch Ovčácký vrch Horní Prysk Riedelova jeskyně Dolní Prysk Břidličný vrch Břidličný vrch Vesnička Stráž Lipka Lipka Šenovský vrch Šenovský vrch studánka Žába Kamenický Šenov Obrázek Obrázek Vyhlídka Panská skála Prácheň Panská skála Česká skála Česká skála Kameník Kameník Čachnov Čachnov Krásná hora Krásná hora Nový Oldřichov Mistrovice Rozsocha Rozsocha Smrčník Smrčník Bažantnice Bažantnice Scheibe Kerhartice Hůrka Hůrka Veselka Veselka Veselíčko V porostlém V porostlém Skřivánčí vrch Skřivánčí vrch Malá Bukovina Velká Bukovina Karlovka Rozmezí Rozmezí Velký rybník Výsluní Výsluní Špičák Špičák Černý rybník Holý vrch Holý vrch Nová Ves Hladový kopec Hladový kopec Volfartice Poustevna Poustevna Kozlí Kozlí Slunečná Farská louka Svobodná Ves