   













|
|
Města a obce
Kerhartice
Kerhartice jsou protáhlá ves, ležící v údolí potoka Bystré
asi 3 km jižně od České Kamenice,
jejíž je místní částí. Poprvé je zmiňována roku 1382 a její původní jméno Gersdorf
bylo zřejmě odvozeno od lokátora Gerharda. Podle místní tradice stála kdysi
uprostřed vsi tvrz Assenburg, jejíž stopy prý byly patrné ještě v polovině
19. století. Je možné, že tvrz patřila Luticům, kteří sídlili v nedalekých Markvarticích
a od poloviny 15. století měli majetek i v dolní části Kerhartic. S úpadkem
Luticů v 17. století byla tato část vsi připojena ke kamenickému panství Kinských
a k Markvarticím poté patřil už jen jediný dvůr.
Kerhartice zůstaly až do 2. světové války převážně selskou vsí. Vedle zemědělství
si obyvatelé přivydělávali povoznictvím, punčochářstvím, výrobou nití, barvením
látek a bělením příze. Bylo zde také několik domáckých zušlechťovatelů skla,
kteří pracovali pro sklárny v Kamenickém Šenově, Mistrovicích
a Oldřichově. V roce 1860 obec dosáhla počtu 1060
obyvatel.
Na malém návrší v osadě stojí barokní kostel sv. Marie Magdaleny, postavený
v letech 1775-1778 za účasti architekta J. V. Kosche na místě staršího kostelíka
z 15. století. Je to jednolodní, obdélná stavba s polokruhově ukončeným presbytářem
a hranolovou věží na západní straně. Po stranách je přistavěna obdélná kaple
a sakristie, na jejíž venkovní stěně jsou sluneční hodiny.
Z vnitřního vybavení původního kostela se zachoval křídlový oltář z roku 1507,
který byl v roce 1887 převezen do litoměřického diecezního muzea. Kromě něj
zde byl ještě rokokový oltář Panny Marie z poslední třetiny 18. století se soškou
Panny Marie Kamenické a raně barokní oltář Seslání sv. Ducha z 2. poloviny
17. století.
V 60. letech 20. století byl kostel zdevastován a nakonec z něj zůstaly jen
obvodové zdi. Díky rekonstrukci v 90. letech byl ale kostel zachráněn
a 19. září 1998 znovu slavnostně vysvěcen. Renovováno bylo také několik náhrobníků
z 1. poloviny 19. století, stojících u vnější zdi kostela.
Vedle kostela stojí pěkně zachovaná dřevěná patrová budova bývalé fary s mansardovou
střechou, u silnice pod ní je pomník padlých z 1. světové války. Ve vsi je také
několik typických přízemních a patrových roubených domů s podstávkou. U silnice
k Huníkovu stojí čtvercová barokní kaple z 1. třetiny
18. století, v jejíž nice kdysi bývala socha sv. Jiří. V roce 1998 byla kaple
opravena a 19. září znovu vysvěcena. V okolí se dochovalo také několik křížů.
Další informace
|