Hörnitz

Vesnice Hörnitz leží asi 3,5 km západně od centra Žitavy při silnici do Waltersdorfu. Administrativně patří k obci Bertsdorf-Hörnitz, která vznikla v rámci územní reformy 1. března 1994 sloučením dosud samostatných obcí Bertsdorf a Hörnitz. K 1. lednu 2026 měla celá obec Bertsdorf-Hörnitz 1978 obyvatel, z nichž asi 1010 žilo v Hörnitz.

Historie

Pohled z úbočí Scheibebergu na vesnický kostel v Hörnitz.

Hörnitz se skládá z částí Alt-Hörnitz a Neu-Hörnitz. Althörnitz byl založen jako lesní lánová ves na místě dříve existující slovanské osady s lánovým uspořádáním polí, zatímco Neuhörnitz vznikl jako lesní pruhová ves. Obě části tvoří politickou obec teprve od roku 1912.
Název Hörnitz pochází ze slovanských dob, kdy se uváděl ve tvarech Hurnicz, Hornicz a lidově Hirntz. Doba vzniku slovanské osady ale není doložena. Ve 13. století byl Hörnitz v držení pánů z Lipé, kteří patřili k mocnému českému rodu Ronovců a vlastnili celé území od Lipé po Žitavu a Rohnau. Hörnitz byl součástí žitavského panství a později přešel do vlastnictví zemských pánů. V roce 1366 se poprvé objevuje název Hörnicz, odvozený pravděpodobně z hornosrbského slova horni = ležící nahoře. V pátek po Nanebevstoupení Páně roku 1366 pronajal císař Karel IV. žitavské zemské fojtství spolu s dvorem „Vorwerke zu Hurnicz“ a dalšími statky za 310 kop grošů pražské měny na dva roky městu Žitavě, přičemž tato nájemní smlouva byla 20. listopadu 1369 prodloužena o tři roky.

Pohled na východní stranu zámku s volutovými štíty.

V roce 1386 je zmíněno rytířské sídlo v Hörnitz, které patřilo Hansi Bechererovi a v roce 1420 purkrabímu Wenzlovi von Dohna. V té době také 4 majitelé pozemků odváděli rentu ve prospěch žitavského špitálu sv. Jakuba. V roce 1497 se jako majitel rytířského panství uváděl Georg von Döbschütz, po němž Hörnitz převzali jeho tři synové Hans Georg, Bernhard a Christoph von Döbschütz, kteří si otcovo dědictví rozdělili. První dva bratři spojili své podíly do Alt-Hornitz a třetí Christoph založil kolem roku 1540 Neu-Hörnitz, který se již v roce 1552 rozrostl o 28 usedlostí a roku 1580 byl prohlášen za svobodný šlechtický statek. Zatímco Alt-Hörnitz zůstal až do roku 1945 ve vlastnictví různých šlechtických rodů, Neu-Hörnitz přešel v 1. polovině 18. století do rukou žitavské rodiny Heringů, neboť Christoph již brzy prodal svou část, později nazývanou Neuhörnitz, Hansi von Uechtritz.

Polnosti Alt-Hörnitz naznačují přibližný rozsah slovanské osady, která se před německým osídlením pravděpodobně nacházela na dolní jižní terase údolí Mandavy. Osada se soustředila kolem vodního hradu s valem a příkopem, který chránil brod přes Mandavu. Zde se rozdělovala stará obchodní stezka, vedoucí z Čech do Braniborska a do oblasti kolem Halle. Takzvaný Val (Wall), čtvercové prostranství o délce strany cca 20 m, obklopené ze tří stran vyschlým příkopem, dodnes připomíná původní areál, a dům uprostřed ostrova z 18. století ukazuje pravděpodobné místo nejstaršího vodního hradu v Hörnitz, který vyhořel v roce 1520.

V jižní části obecního katastru až k loukám Zschirnwiesen a Leitberg se podle katastrální mapy z roku 1835 zachovalo členění polí na bloky a slovanské názvy polních tratí. Drobně rozparcelované pozemky svědčí o skromném majetku zahradníků a chalupníků, kteří byli povinni vykonávat službu na panství. K blokovému rozložení polí se na západě připojuje několik podlouhlých lesních lánů až za vrch Koitsche. Ty byly dány do dědičného nájmu několika málo sedlákům, kteří se zde usadili ve 13. století - v roce 1777 to bylo 5 „osedlých“.

Novogotická cihlová stavba evangelicko-luterského kostela v Hörnitz.

V 17. a 18. století přibývalo zahradníků, kteří již nedokázali uživit sebe a své rodiny ze skromných výnosů orné půdy. Proto byli navíc odkázáni na námezdní zemědělskou práci nebo řemeslné činnosti. Ještě hůře situovaní chalupníci se museli živit výhradně zemědělskou námezdní prací nebo domácími řemesly. V jednom seznamu z roku 1733 je v Neu-Hörnitz u 22 z celkových 28 mužských obyvatel ve věku 18–32 let uvedeno, že se živili tkaním lnu.

Díky své chráněné a příznivé poloze bylo Hörnitz známé velkým množstvím zahrad, v nichž se v pařeništích a na volných plochách pěstovala zelenina, zejména salát a okurky. Okurkové pole v Neu-Hörnitz je zmíněno již v konšelské knize z roku 1791. Ve vsi se také provozovalo umělecké zahradnictví. Právě v Hörnitz se díky staviteli hradu Christianu von Hartigovi začalo rozvíjet zahradnické umění v rámci celé Žitavské oblasti. První skleníky a pařeniště tu byly vybudovány už v polovině 17. století. Objevila se zde první oranžérie, rozkvetly zde první hyacinty, tulipány, tuberózy a další květiny.

Většina zdejších obyvatel dnes nachází obživu v podnicích v nedaleké Žitavě a v okolních vesnicích. Stále tu existuje několik menších řemeslných dílen a kromě toho zde nabízí turistické služby rekreační apartmány, penzion na Koitsche a zámecký hotel.

Pozoruhodný byl počet gastronomických zařízení v Hörnitz kolem roku 1900, kdy zde byla řada možností k posezení. Za zmínku stojí restaurace „Zum Schweizerhof“ s krásnou verandou a zahradou, hostinec „Zur Hummel“ se stinnou zahradou a tanečním sálem, hostinec „Zur Stadt Zittau“ s velkými verandami, zahradou, koncertním a tanečním sálem a dále „Albertsaal“ s verandou, koncertním a tanečním sálem. Dnes už existují jen restaurace na Koitsche a v zámeckém hotelu.

Pole, ležící mezi Mandavou a potoky Kuxebach a Bertse, obhospodařovalo od roku 1958 zemědělské družstvo „Hand in Hand“ a od roku 1960 další tři družstva. V roce 1967 došlo ke sloučení družstev do většího Kooperačního celku. Dnes zemědělskou půdu obhospodařují malé soukromé farmy.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Pohled na severní stranu zámku Alt-Hörnitz, po straně roste jilm horský.

Současný zámek v Alt-Hörnitz vznikl v blízkosti domu Wallhaus. Žitavský starosta Christian von Hartig svěřil v letech 1651-1654 jeho stavbu „v tehdejším italském stylu“ mistrovi Valentinovi. Jedná se o třípodlažní budovu postavenou na podlouhlém obdélném půdorysu s dekorativními štíty ve stylu německé pozdní renesance. Na obou podélných stranách jsou dvojice volutových štítů, korunovaných vázami; jižní stranu uzavírá široký reprezentativní štít a menší štít pak ukončuje úzkou severní stranu. Vchod s raně barokním ostěním a starými vyřezávanými dubovými dveřmi se nachází uprostřed severní strany. Po stranách je lemován dvěma osmibokými věžemi s cibulovými kopulemi. Původní je ale pouze silnější z obou věží, jejíž nejnižší podlaží je kryté křížovou klenbou. Právě v této místnosti měli Ehrenfried Walther von Tschirnhaus († 1708) a Johann Jakob von Hartig († 1718) provádět alchymistické experimenty, které děsily celé okolí. Jisté je, že v Hörnitz probíhaly důležité diskuse o vývoji míšeňského porcelánu. Užší věž byla přistavěna až v roce 1853, kdy do ní bylo z vnitřku budovy přemístěno točité schodiště. Interiér zámku prošel několika úpravami, naposledy při přestavbě na rekreační dům, který fungoval až do politické změny v letech 1989-1990. V 90. letech 20. století byl zámek přeměněn na luxusní hotel a doplněn o moderní přístavbu. Zámecký hotel je obklopen parkem o rozloze 30 000 m² s vlastním jezírkem.

U hlavní silnice asi 300 m od zámku stojí novogotický cihlový kostel s výraznou 50 m vysokou špičatou věží, postavený mezi lety 1900 a 1901 podle projektu Theodora Quentina z Pirny. Kostel byl vysvěcen 30. září 1901. Dříve patřil Hörnitz církevně k Žitavě. Oltář kostela se skupinou Ukřižování je dílem míšeňského sochaře Konrada Hentschela, dřevěnou kazatelnu vytvořil sochař Wilhelm Engelmann z Pirny. Náklady na stavbu, kromě darů, zvonů a stavebního pozemku činily 98 400 marek.

Pohled na průčelí hörnitzkého kostela.

Interiér hörnitzkého kostela.

Před kostelem stojí památník padlých z 1. světové války. Asi 450 m západně od kostela stojí zámeček v Neu-Hörnitz, existující teprve od roku 1751. Úzká dvoupodlažní barokní budova je krytá mansardovou střechou. Její střední část v podobě rizalitu prolamuje linii okapu do střešního nástavce, což zdůrazňuje vertikální členění fasády. Zámek nechal postavit žitavský obchodník Gottfried Hering, který vlastnil Neu-Hörnitz v letech 1745–1752. V roce 1820 přešel do vlastnictví města Žitavy, které nechalo pozemky rozparcelovat a zámek přenechalo k využití měšťanům. V roce 1867 zde byl zřízen pivovar, k němuž patřila také hospoda. V důsledku rekonstrukcí ale ztratil interiér mnoho ze své krásy. Současný majitel v budově provádí rozsáhlé sanační práce, ale o jejím budoucím využití zatím není nic známo.
V Neu-Hörnitz je dodnes řada pěkně zachovaných podstávkových domů s hrázděným patrem a umělecky zdobenými vstupními portály. Na podstávkovém domě v ulici Straße der Jugend č. 23 visí malý pestře malovaný Křepelčí domek, který v zimě 1931/1932 vyrobil nezaměstnaný tesař Wagner z Hörnitz podle popisu z roku 1833. Domeček připomíná období od počátku 19. století do 2. světové války, kdy se zde křepelky velmi často chovaly.

Křepelčí domek v ulici Straße der Jugend.

V Hörnitz rostou tři mohutné lípy velkolisté, chráněné jako přírodní památky. Jedna z nich stojí u polní cesty, vedoucí z centra obce na Koitsche, další asi 150 let stará lípa se nachází v blízkosti křižovatky na severovýchodním úpatí Koitsche a třetí lípa, vysazená v roce 1895, roste v ulici Straße der Jugend poblíž Tělocvičny. V bývalém parku, který se dnes nachází na křižovatce ulic Straße der Jugend a Goethe Straße, byl Spolkem pro vědeckou zábavu 9. května 1905 vysazen „Schillerův dub“. Před zámkem Alt-Hörnitz stojí asi 29 m vysoký jilm horský, jehož stáří se odhaduje na 170 let a obvod jeho kmene dosahuje impozantního 5,5 metru.

Na začátek

Rodáci a osobnosti

V Hörnitz se narodil Erich Georg Hirte (17.5.1904-24.5.1996). Jeho rodiče se s ním z pracovních důvodů přestěhovali do Čech, kde po dokončení školní docházky získal inženýrské vzdělání. V roce 1928 se Hirte osamostatnil jako elektroinženýr ve Cvikově. Byl československým politikem (SdP/NSDAP) německé národnosti a v letech 1935-1938 byl členem československé Poslanecké sněmovny.

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Hörnitz leží hned za branami města Žitavy, které bylo součástí lužického Šestiměstí a v době největšího rozkvětu bylo označované jako „Die Reiche“ (= Bohaté). O jeho někdejší slávě dodnes svědčí četné měšťanské domy v centru, radnice, solnice, kostely a městské muzeum, v němž jsou uložena proslulá postní plátna. Oblíbenou rekreační oblastí je jezero Olbersdorfer See, které vzniklo z uzavřeného a rekultivovaného povrchového dolu na hnědé uhlí. Leží malebně před siluetou Žitavských hor, pro které je Hörnitz výborným výchozím místem. V bezprostředním okolí obce se nacházejí Koitsche, Schülertal a Schülerberg, kde se 600 let těžil znělec. Zvlášť působivé jsou až 35 metrů vysoké znělcové sloupy v bývalém „Dolním lomu“. Za údolím Schülertal je vrch Scheibeberg, na němž je dodnes provozovaný lom. Severně od něj se nachází Scheiber Spitzberg, který nabízí krásné výhledy na vrcholky kopců Horní Lužice a na hřebeny Lužických hor, stejné jako ze západní a jižní strany Scheibebergu. Mezi Koitsche a Breitebergem je přírodní památka Jachelberg s polosuchou travní vegetací a krásnými výhledy na Lužické hory, Ještědský hřbet a Jizerské hory.

Bertsdorf-Hörnitz na mapy.com: https://mapy.com/s/jonopahuja

Na začátek

Další informace

• Oficiální stránky Bertsdorf-Hörnitz