Koitsche

Pohled na vrch Koitsche ze Scheibebergu.

Na jižním okraji obce Neuhörnitz, asi 5 km západně od Žitavy, vystupuje zalesněný vrchol Koitsche neboli Kautzsche (376 m). Jeho název se dříve odvozoval z hornosrbského slova „khójca“ = borovice, ale dnes se spojuje spíše se slovem „koijtsch“ označujícím chráněné místo.
Kopec je tvořen znělcem, který se zde vyskytuje v deskách o tloušťce od 2 cm do více než 1 metru, skloněných pod úhlem 30–50°. Deskovitá odlučnost horniny je způsobená usměrněním drobných tabulek minerálu sanidinu, a ukazuje, že se jedná o samostatnou vulkanickou kupu. Znělec se na východním svahu kopce těžil nejméně od 1. poloviny 19. století a ještě kolem roku 1930 se používal ke zpevňování břehů při regulaci Nisy. Dnes už ale lom není v provozu.

Pohled na Koitsche od jeho severního úpatí.

Vrchol kopce je pokrytý převážně smrkovo-borovým lesem, který je typický pro většinu sopečných kopců v podhůří. Rozlohou nevelké porosty nejsou hospodářsky výnosné a v jejich podrostu se už opět objevují druhy přirozené vegetace. Ze stromů je to především bříza, dub letní a jeřáb ptačí, v keřovém patře převládají lísky a mladé lesní stromky. Mezi bylinami převažují druhy indikující živinami chudé půdy se surovým humusem, jako například borůvka, metlička křivolaká, černýš luční nebo bika bělavá. K nim se přidává straček Fuchsův a na ostrůvcích prachových hlín také lipnice hajní. Na východní straně skal se jako floristická zvláštnost objevuje rozchodník bílý.

Opuštěný znělcový lom na Koitsche.

Z Koitsche se otevírá výhled až k elektrárnám v Turowě. Lavičky v polovině svahu a na vrcholu kopce naznačují, že kopec je i dnes oblíbeným cílem výletů žitavských obyvatel. Restaurace nad stěnou lomu nahradila v roce 1882 starší horskou chatu. Prvním útulkem zde ale byla už v letech 1833-1838 jednoduchá dřevěná hospoda. Po delším období, kdy opuštěná budova chátrala, ji noví majitelé v 90. letech 20. století rozsáhle zrekonstruovali a dnes ji provozují jako penzion s restaurací. Z terasy horského hostince je krásný panoramatický výhled do malebné krajiny Žitavské pánve, obklopené věncem kopců. Jižní straně dominují svahy Žitavských hor a krásný je pohled na Žitavu s četnými kostelními věžemi, za nimiž je možné zvláště za jasného počasí spatřit vzdálené vrcholy polských a českých Jizerských hor, na které navazuje Ještědský hřbet.

Pohled z terasy hostince přes Alt-Hörnitz a Žitavu k Jizerským horám.

Jižní, směrem k západu se táhnoucí část Koitsche s nejvyšším vrcholem patřila k pozemkům bývalé krčmy v Alt-Hörnitz a nacházela se tu také šibenice, kde se dříve vykonávaly popravy zločinců. Například 17. července 1659 zde byla vpletením do kola popravena Marie Kammlerová z Eibau, která sloužila jako služebná na statku v Alt-Hörniz a tam zabila své nemanželské dítě. Stalo se tak pouhý den poté, co zde nechal majitel panství Christian von Hartig postavit šibenici za 48 tolarů, 1 groš a 3 feniky. Hartigové byli na svých panstvích v Německu i v Čechách přísnými soudci, protože tak tvrdý rozsudek město Žitava mezi téměř 150 odůvodněními rozsudky nikdy nevyneslo, stejně jako ani žádné z dalších měst lužického Šestiměstí.

Pohled přes Alt-Hörnitz a Žitavu k Jizerským horám a Ještědskému hřbetu.

V roce 1467 táhli kolem Koitsche také husité, vracející se z loupeživého nájezdu v okolí Žitavy zpátky do Čech s velkou kořistí dobytka a dalších věcí. Byli ale přepadeni Žitavskými, kteří tu na ně v lese číhali. Tato bitva se zapsala do žitavských letopisů jako „Bitva na Širokém vrchu“. Za sedmileté války byly na kopci postaveny poplašné stožáry a zřízena stanoviště pro polní hlídky.

Dne 23. září 1882 byl na temeni kopce zasazen dub Theodora Körnera, připomínající tohoto významného německého básníka a dramatika, žijícího v letech 1791-1813. Zároveň se zde konala oslava jeho narozenin. Theodor Körner se stal legendou jako „pěvec a hrdina“ osvobozeneckých válek proti Napoleonovi.