Seidelsberg

Pohled na Seidelsberg ze Steinbergu.

Vrch Seidelsberg (433 m) vystupuje asi 1,5 km západně od Bertsdorfu nad údolím potoka Bertse. Na západě na něj navazuje náhorní plošina Katzenhöhe (= Kočičí výšina), po jejímž jižním úpatí prochází státní silnice S138 z Bertsdorfu do Großschönau. Severozápadně od něj se tyčí výrazný Breiteberg a na jihozápadě nižší vrch Steinberg, nazývaný dříve Katzenkopf.

Vrcholové skalisko na Seidelsbergu.

Na historické mapě z roku 1805 je vrchol kopce ještě pojmenován podle dřívějšího majitele „Roschers Berg“, ale v průběhu 19. století se prosadil název „Seidelsberg“. Ten je odvozený od majitelů statku, který se na kopci rozkládal - pravděpodobně od rodiny Seidelových, kteří zde provozovali příležitostně využívaný lom. Kámen v něm těžený se štípal snadno a zároveň rovně a pravidelně, takže se z něj lámaly desky, které při tloušťce pouhých 15 - 20 cm dosahovaly délky okolo 2,5 m a šířky přes 1,7 m. Desky měly velmi pěkný rovný povrch a proto se využívaly například k přemostění širokých příkopů.

Výrazné skalní útvary na temeni Seidelsbergu.

Seidelsberg je typickým příkladem vulkanické kupy z východní části Hornolužické vrchoviny, která geologicky náleží k lužickému vulkanickému poli. Tato oblast je známá táhlými kopci se smíšenými lesy a dalekými výhledy.
Seidelsberg tvoří spolu s Breitebergem a Steinbergem charakteristickou trojici znělcových kup. V horní části zalesněného vrchu se nacházejí výrazné skalní útvary a balvanové sutě. Severo-severovýchodní strana kopce je porostlá smrkovým lesem a na jiho-jihozápadní straně roste listnatý les, který byl v minulosti obhospodařován jako selský les. Tento listnatý les s keřovým patrem tvořeným lískou, hlohem a jeřábem je klasifikován jako Dubohabřina asociace Galio-Carpinetum (Natura 2000).
Na Seidelsbergu byl také prokázán výskyt vzácných druhů netopýrů, mimo jiné netopýra velkého a řasnatého.

Temeno kopce tvoří skalnaté útesy, které ale kvůli hustému lesu nenabízí volný výhled do okolí. Z nižších svahů se ale otevírají krásné výhledy k východu a jihovýchodu přes Žitavskou kotlinu až k polským a českým Jizerským horám a k Ještědskému hřbetu.