Pocheberg - Taubenberg

Pohled z Pochebergu na Finkenhübel u Großschönau a směrem k Varnsdorfu.

Pocheberg (466 m) a Taubenberg (cca 422 m) tvoří výrazný hřbet na severním okraji Žitavských hor. Nachází se na území obce Bertsdorf-Hörnitz, bezprostředně severně od lázeňského letoviska Jonsdorf a asi 5 km jihozápadně od Žitavy. Krajinný ráz obou vrcholů společně s dalšími vrchy, jako jsou Steinberg (442 m) a Steinbusch (410 m) dotváří charakter krajiny v okolí Großschönau.
Hřbet se táhne ve směru severozápad - jihovýchod a jeho povrch tvoří mozaika polí se skupinkami dřevin a lesními pásy. Z Pochebergu se otevírají daleké výhledy přes Žitavskou kotlinu až k Žitavským horám s výraznými pískovcovými skalami a daleko do zvlněné krajiny Horní Lužice. Dále na východě se rýsují vrcholy Jizerských hor a za dobré viditelnosti lze na jaře zahlédnout i zasněžené hřebeny Krkonoš.

Pohled z Pochebergu na Varnsdorfský Špičák, Kottmar a Forstenberg.

Oblast leží na jižním okraji lužického masivu, geologické jednotky krystalinického podloží, tvořené staropaleozoickými žulami (rumburská žula, stáří cca 480 mil. let). Podél lužického přesmyku - významné tektonické zlomové zóny - byly tyto staré krystalické horniny nasunuty na mladší křídové pískovce Žitavských hor. Jižně od zlomové zóny se nacházejí křemenné pískovce turonského stáří (cca 90 mil. let), které tvoří charakteristické skalní útvary Žitavských hor. Během třetihor, přibližně před 35 až 27 miliony let, pronikalo podložím i křídovými pískovci podél puklin k povrchu čedičové a znělcové magma. Na Pochebergu a Taubenbergu jsou tyto kenozoické vulkanity zachovány v podobě čedičových a znělcových kup.
Zvlášť zajímavý je na jihozápadním svahu Pochebergu výskyt pyroklastik (vulkanické brekcie) o mocnosti nejméně 1 m, který obsahuje červenohnědé lapilly, křemenná zrna a žulové uzavřeniny. To by mohlo naznačovat komplikovaný vulkanický vývoj, související pravděpodobně s maarovou strukturou.
Během ledových dob (elsterské zalednění) zasahoval do této oblasti skandinávský kontinentální ledovec, který zde zanechal ledovcové usazeniny. Dnes jsou svahy pokryté převážně sprašovými hlínami a svahovými sutěmi, které sem byly přemístěny během posledního viselského zalednění.
Mimořádně pozoruhodný je v blízkosti Lužického přesmyku nález minerálu anatasu, který je jinak ve zdejší oblasti popisován jen velmi zřídka. Nálezy minerálů umožňují zpětně usuzovat na zdrojové horniny a geologický vývoj oblasti.

Výhled z Pochebergu přes Bertsdorf.

Pocheberg a Taubenberg mají převážně lučinatý charakter s loukami a pastvinami, lemovanými na okrajích skupinkami dřevin a úzkými lesními pásy. Suché svahy ovlivněné čedičovým podkladem poskytují útočiště teplomilným rostlinám a hmyzu. Četné občasné vodní toky (Pochebächlein, Steinbergbächlein, Grundbach) odvodňují toto území do potoka Bertse a řeky Mandavy.
Název Pocheberg je pravděpodobně odvozen od slova „Pochstatt“, což bylo historické zařízení (stoupa) na drcení rudy nebo dřeva pro pilařskou výrobu. Jihozápadně od Bertsdorfu na potoku Pochebach skutečně už od 16. století existovala pila na vodní pohon.
Jméno Taubenberg (=Holubí vrch) se poprvé objevuje již v roce 1586 a dříve se mu říkalo také „Taubenstallberge“ (nebo „Taubenstell'ge“). Název připomíná lov holubů, který v té době patřil spolu s lovem koroptví k výsadám vrchnosti, uplatňující toto právo i na selských pozemcích. Jedna z vyvýšenin byla tehdy ještě zčásti zalesněná a lidově se jí říkalo „Hahm-Jörgs-Liebs Berg“. Občas se využívala jako vhodné místo pro dětské slavnosti, například v roce 1861.