Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Záhořín

Patrový dům s podstávkou na okraji osady. Záhořín leží asi 1 km západně od Svitavy na severovýchodním svahu Tisového vrchu při silnici do Svojkova. Poprvé se připomíná roku 1455 jako pustá ves "Zahorie", zničená pravděpodobně za husitských válek. V listině z roku 1471 je osada uvedena již jako Záhořín, později se ale častěji používal německý název Sohr. Již v roce 1387 ale žil nějaký vladyka Zdislaus von Sohr, jehož spojitost se Záhořínem však není doložena.
Záhořín patřil ke sloupskému panství a byl samostatnou obcí s vlastním rychtářem. Prvním doloženým rychtářem byl roku 1713 Georg Görlich. Ves nebyla nikdy velká, bylo v ní jen 5 hospodářství a později se uvádělo 7 domů, protože byly očíslovány i 2 výměnky. Kdysi zde byl i hostinec, který však již dávno zanikl.
Při správní reformě v roce 1850 byl Záhořín připojen ke Svitavě, ale později se opět osamostatnil. Přesto však obě osady sdílely podobné osudy. Patřily k faře ve Sloupu a od roku 1876 měly ve Svitavě společný hřbitov. Záhořínské děti také navštěvovaly svitavskou školu. Ve válečných dobách se někteří obyvatelé Záhořína ukrývali ve skalách pod Tisovým vrchem.
V roce 1900 byl Záhořín nejmenší obcí okresu Nový Bor a z pěti zdejších hospodářů tři tvořili obecní zastupitelstvo. Celkem zde žilo 34 obyvatel, kteří se živili hlavně zemědělstvím a lesnictvím. Bylo zde pět sedláků, další obyvatelé se věnovali řemeslné výrobě nebo pracovali v továrnách v LindavěSloupu. Silničního spojení s okolím se Záhořín dočkal až v 1. polovině 20. let, kdy byla postavena silnice ze Svitavy do Nových DomkůSvojkova.
Wernerův kříž pod Tisovým vrchem. Počet obyvatel se do roku 1945 snížil na 25, ale po válce se osada vylidnila a dnes má jen 4 domy, využívané jako rekreační chalupy. Roku 1960 byl Záhořín spolu se Svitavou připojen k Lindavě a od roku 1981 jsou všechny tři osady součástí Cvikova.

V lesích severozápadně od osady jsou ukryté dvě drobné památky. V sedle mezi SlavíčkemŠišákem stojí malá Záhořínská kaple z roku 1740 a na východním svahu Tisového vrchu se u staré lesní cesty, směřující do Modlivého dolu, dochoval Wernerův kříž, postavený v roce 1867 Franzem a Marií Wernerovými z domu č.p. 2. Také na jejich domě kdysi visel velký dřevěný kříž; po 2. světové válce byl ale dům zbořen a dodnes z něj zůstaly už jen zbytky základů.

Záhořín nemá žádné významné rodáky. Snad proto se odtud uváděl aspoň Franz Werner, který proslul svými cestami do Ameriky a delší dobu žil jako zlatokop v Kalifornii, odkud se už nevrátil.

Výhled z horního okraje osady k severovýchodu na Jezevčí vrch a Ještědský hřeben.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.