Luftkurort Lückendorf

Střed obce se starou kovárnou a kostelem.

Lückendorf je částí lázeňské obce Oybin v okrese Görlitz a patří k nejkrásnějším horským vesnicím Žitavských hor. Toto státem uznané klimatické letovisko leží přímo na česko-německé hranici asi 8,5 kilometru jižně od centra Žitavy a 2 km severně od Petrovic. Protáhlá vesnice s necelými 400 obyvateli se rozkládá pod sedlem na jižním svahu hor při historické Žitavské cestě, nazývané na saské straně Gabler Straße, vedoucí přes Lückendorfský průsmyk do Jablonného v Podještědí.
Tato silnice patří k nejstarším středoevropským dopravním trasám a již ve středověku tvořila část důležité obchodní trasy mezi Baltským a Středozemním mořem. Po staletí určovali život malé horské vesnice povozníci, obchodníci a cestovatelé, a celý hospodářský rozvoj Lückendorfu byl úzce spjat s významem této zemské silnice.

Vesnice leží v krajině utvářené pískovcovými skalami, smíšenými lesy a horskými loukami. Na západě se terén zvedá k masivu Hvozdu, zatímco na východě pokračují hřebeny Žitavských hor až ke Straßbergu a výrazným pískovcovým útvarům v sousedních Čechách. Četné turistické stezky spojují Lückendorf s Oybinem, Jonsdorfem i přírodními krásami Lužických hor na české straně.
Za svou dnešní podobu vděčí obec proměně z chudé horské zemědělské vsi na oblíbené rekreační středisko. Historické podstávkové domy, bývalé selské statky, penziony z gründerského období a velkorysé lázeňské areály utvářejí ráz obce dodnes. Navzdory četným změnám zůstal původní charakter volně zastavěné lesní lánové vsi do značné míry zachován.

Od 1. března 1994 Lückendorf administrativně patří k lázeňské obci Oybin. Zatímco ještě počátkem 90. let 20. století zde žilo více než 600 obyvatel, v důsledku demografických změn se jejich počet později snížil a k 15.5.2022 měl Lückendorf asi 365 obyvatel.
Sousedními obcemi Lückendorfu jsou Hartau, Eichgraben, Oybin, Petrovice a Heřmanice.

Historie

Evangelický kostel v centru vsi.

Archeologické nálezy dokládají, že okolí Lückendorfu bylo osídleno již dlouho před prvními písemnými zprávami. K nejstarším nálezům na katastru obce patří kamenná sekera s drážkou pro rukojeť z rané doby bronzové, která byla datována do období mezi lety 1700 a 1500 př. n.l. Z oblasti kopce Zigeunerberg pochází navíc střep pozdně slovanské nádoby z 11. nebo 12. století. Oba nálezy naznačují, že zdejší horský průsmyk byl využíván již v pravěku a raném středověku.

K samotnému založení vsi došlo pravděpodobně během vrcholně středověké kolonizace ve 13. století. Nejprve zřejmě vznikla malá zemědělská osada podél horského potoka. Pro její rozvoj však nebylo rozhodující jen zemědělství. Od samého počátku hrála významnou roli doprava přes Lückendorfský průsmyk, díky níž si obyvatelé mohli přivydělat poskytováním přípřežní služby pro těžce naložené vozy. V prudkých stoupáních bylo často nutné zapřáhnout další koně, jejichž poskytování přinášelo sedlákům vítaný vedlejší příjem.

Pohnutá historie obce začíná již ve 14. století. V roce 1369 se Lückendorf poprvé uvádí jako „villa desolata“, tedy opuštěná osada. Patrně byla dočasně opuštěna nebo těžce zasažena válečnými událostmi. O několik desetiletí později, v roce 1391, je zmíněn Petir z Luckendorfu jako poplatník špitálu sv. Jakuba v Žitavě.
Strategický význam průsmyku vedl k tomu, že Žitava v roce 1404 vesnici odkoupila z majetku českých Vartenberků, čímž si toto prosperující obchodní město zajistilo důležitý úsek jižní dopravní trasy do Čech. Pro obyvatele vsi to sice znamenalo silnější hospodářské propojení s žitavským teritoriem, zároveň však byla obec kvůli své pohraniční poloze obzvlášť vystavena následkům válečných konfliktů.

Zrekonstruovaný roubený dům s podstávkou v ulici Niederaue.

Během husitských válek byl Lückendorf v roce 1424 opět zničen a ještě roku 1509 byl označován jako „pustá a liduprázdná vesnice“. Nové trvalé osídlování, při němž se vesnice rozvíjela jak v údolní části, tak i na výše položených pozemcích, začalo až v průběhu 16. století. Roku 1547 se v Lückendorfu uvádělo už 20 sedláků. Výhodná poloha u Žitavské cesty (Gabler Straße) přispěla k novému rozvoji vesnice, jejíž obyvatelé se i nadále živili kombinací zemědělství, chovu dobytka a služeb pro dálkový obchod. Chudé půdy Žitavských hor ale poskytovaly jen malé výnosy, takže mnoho rodin bylo nuceno hledat další zdroje obživy.

Po skončení třicetileté války nabývalo stále většího významu tkaní lnu. Ze Žitavy se tato domácí výroba rozšířila do četných horských vsí a vedle zemědělství se stala důležitým hospodářským odvětvím. Ve skromných tkalcovských dílnách vznikaly lněné tkaniny, které vykupovali faktoři a prodávali je i mimo region. Ačkoli tato činnost vedla k určitému zlepšení životních podmínek, příjmy většiny rodin zůstávaly skromné. Zemědělství, chov dobytka a domácí tkalcovství tvořily po celé generace jednotný hospodářský celek.

Hostinec Alte Schmiede (Stará kovárna).

Zásadní změnu přineslo až 19. století. S otevřením železničního spojení mezi Žitavou a Libercem v roce 1859 se dálková doprava stále více přesouvala na železnici. Cesta do Jablonného ztratila jako obchodní trasa svůj staletý význam, čímž téměř úplně zanikly příjmy z přípřežních služeb. Současně se dostalo pod tlak i domácí tkalcovství, protože postupující industrializace vytlačovala řemeslnou výrobu lnu a mnoho tkalců tak přišlo o své živobytí.

Hospodářské důsledky byly značné. Mnoho obyvatel z vesnice odešlo hledat práci v žitavských továrnách nebo v rozvíjejících se průmyslových centrech severních Čech. Několik domů bylo opuštěno a později zbouráno. Dříve obhospodařovaná pole zarostla a opět se proměnila v les. Tím se změnil jak krajinný ráz, tak i sociální struktura obce. Vedle tkalcovství se stala důležitým vedlejším zdrojem obživy soustružnická výroba. Z březového a lipového dřeva se na jednoduchých soustruzích vyráběly cívky, vřetena, dýmkové troubele, rukojeti nástrojů, mlýnky na kávu a četné předměty každodenní potřeby. Obchodníci tyto výrobky distribuovali daleko za hranice Horní Lužice až do vřesovištních oblastí severozápadního Saska.

Podstávkový dům s hrázděným patrem.

Dalším zdrojem příjmů byly bohaté lesy. Sběr hub, borůvek a brusinek patřil po generace k běžnému každodennímu životu a na mnoha místech významně přispíval k obživě. Z toho vzniklo rčení známé v celých Žitavských horách: „Vom Spillen, von Pilzen und Beeren, da muß sich ganz Lückendorf ernähren.“ (Z vřeten, hub a bobulí se musí živit celý Lückendorf.).
Z bývalých soustružnických dílen se později vyvinula dílna „Lückendorfer Holzwerkstätte“, která dodnes pokračuje v tradici zpracování dřeva a vyrábí moderní nábytek i umělecké řemeslné výrobky.

Zatímco tradiční odvětví hospodářství ztrácela na významu, milovníci přírody a lidé hledající odpočinek objevovali koncem 19. století krajinné přednosti Žitavských hor. Lückendorf přitom profitoval ze své mimořádně půvabné polohy mezi rozlehlými lesy, výraznými pískovcovými skalami a horskými hřebeny s krásnými výhledy. Důležitou roli sehráli drážďanští učitelé, kteří od roku 1893 během letních prázdnin využívali prázdné chalupy jako letní byty. Z těchto zpočátku skromných letních pobytů se během několika let vyvinulo nové hospodářské odvětví. Již v roce 1897 vznikl v obci první lázeňský dům, který znamenal počátek organizovaného cestovního ruchu.

Starý lázeňský dům.

Vlastivědný badatel a farář Oskar Sauppe již v roce 1904 konstatoval, že Lückendorf se jako letovisko těší rostoucí oblibě. Jeho postřeh se v následujících desetiletích zcela potvrdil. Stále více penzionů, restaurací a soukromých domů přijímalo rekreanty. Turisté oceňovali zeména blízkost Hvozdu, Töpferu, Oybinu a četných vyhlídkových skal na německé i české straně. Další impuls k rozvoji přineslo zavedení pravidelného autobusového spojení do Žitavy v roce 1925. Horská vesnice byla poprvé pohodlně dostupná i bez koňských povozů nebo železnice a počet rekreantů díky tomu neustále rostl.

K uznání obce jako klimatických lázní došlo v roce 1934, současně se sousedním Jonsdorfem. Rozhodujícími faktory byly zdravé horské klima, rozsáhlé lesy a nízké průmyslové znečištění ovzduší. V následujících desetiletích se Lückendorf rozvinul v jedno z nejvýznamnějších rekreačních středisek Žitavských hor. Počet návštěvníků dosáhl svého vrcholu zejména v době NDR. Díky několika zotavovnám, podnikovým dětským táborům a lázeňským zařízením pobývalo v obci během letních měsíců denně několik set rekreantů.
S rozvojem cestovního ruchu se zásadně změnil i vzhled obce. Vedle historických statků vznikaly nové hotely, penziony a lázeňské domy, které na mnoha místech doplnily nebo nahradily starší hospodářské budovy. Přesto se zejména v historickém jádru obce kolem kostela zachoval pozoruhodný soubor podstávkových domů a tradičních selských statků, které dodnes tvoří osobitý charakter Lückendorfu.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Bývalý statek Eschenhof na jihozápadním okraji obce.

Historické jádro Lückendorfu se rozkládá kolem staré zemské silnice v okolí kostela a bývalé rychty (Kretscham). Právě zde se charakter hornolužické vesnice dodnes zachoval nejzřetelněji. Mezi novějšími penziony a obytnými domy se nachází řada podstávkových domů, bývalých domkářských stavení a několik výstavných trojkřídlých statků, které svědčí o dlouhé zemědělské tradici obce. Zejména na náhorní plošině se zachovaly části původní lesní lánové plužiny, jejíž podlouhlé pozemky dodnes odrážejí středověké uspořádání krajiny.
K nejstarším hospodářským dvorům patří Eschenhof na jihozápadním kraji vsi, jehož historie sahá až do doby kolem roku 1600. Patří k nemnoha usedlostem, které byly hospodářsky využívány téměř nepřetržitě několik století. Vedle nich četné bývalé tkalcovské domy připomínají dobu, kdy tkaní lnu představovalo důležitý vedlejší zdroj obživy obyvatel. V průběhu 19. a 20. století byly mnohé hrázděné fasády obloženy dřevem nebo omítnuty, ale na mnoha domech je stále možné dobře rozeznat podstávkové konstrukce, typické pro oblast Žitavských hor.
Na domech se zachovalo také několik umělecky zpracovaných pískovcových dveřních rámů z 18. století. Zvláště pozoruhodné jsou portály na bývalé vesnické kovárně a na starém mlýně v Gabler Straße č.7.

Evangelický kostel.

Architektonickým středem Lückendorfu je malý evangelický horský kostel, jehož prostá podoba harmonicky zapadá do zalesněného svahu. Vznikl v letech 1690 - 1691 a patří k nejkrásnějším vesnickým kostelům v Žitavských horách. K jeho stavbě byly částečně použity pískovcové kvádry z opuštěného hradu Karlsfriedu, jehož zříceniny leží v lese jen pár kilometrů odtud. Až do postavení oybinského kostela roku 1734 sloužil lückendorfský kostel i obyvatelům Oybinu a Hainu. Zvenku se kostel jeví jako prostá sálová stavba s trojbokým kněžištěm a charakteristickou dřevěnou věžičkou. Šindelová kopule nese filigránovou lucernu a ukrývá v sobě jak zvonici, tak i věžní hodiny.
Interiér překvapí neobvykle bohatou výzdobou. Dvě obvodové galerie propůjčují poměrně malému kostelnímu prostoru vzdušný a velkorysý ráz. Na parapetních polích je vyobrazen rozsáhlý pašijový cyklus, který v roce 1703 vytvořil žitavský malíř Nikolaus Prescher technikou grisaillové malby. Tyto výjevy v šedých odstínech patří k nejpozoruhodnějším příkladům protestantské kostelní malby v Horní Lužici. Mimořádně působivý je barokní oltář s kazatelnou. Původně byly kazatelna a oltář samostatnými prvky vybavení z doby výstavby kostela a teprve v roce 1776 byly spojeny do jednoho celku. Jednoduchá raně barokní křtitelnice i vzácná cínová křestní mísa z roku 1691 se dochovaly dodnes a stále se používají při křestních bohoslužbách. Historické vybavení doplňuje barokní krucifix na stěně kněžiště. Původní lněný damaškový potah oltáře z roku 1709 se dnes nachází v Německém muzeu damašku a froté v Großschönau a patří k významným textilním dílům tohoto regionu.

Interiér kostela.

Příklad grisaillové malby na parapetním panelu v kostele.

Ve zdi u kostela je zasazený kámen s nápisem „CONS: NI: DORS: 1575“, připomínající žitavského starostu Nikolause Dornspacha (1516-1580). Původně byl součástí kamenného mostu na staré Žitavské cestě (Gabler Sraße), odkud byl po jeho zboření vsazen do hřbitovní zdi.

Společenské a hospodářské centrum vsi představovala po staletí lückendorfská rychta (Kretscham), stojící jihozápadně od kostela. Cestující po Žitavské obchodní cestě (Gabler Strasse) v ní nacházeli ubytování, možnost výměny koní a stravování, zatímco obyvatelé se zde scházeli na shromážděních, trzích a slavnostech. Když starší hostinec přestal v 19. století vyhovovat požadavkům rostoucího provozu, vznikla místo něj v roce 1850 větší patrová novostavba s polovalbovou střechou. Zvláštní pozornost si zaslouží bohatě zdobený barokní pískovcový portál, který byl převzat ze starší rychty a zasazen do nové budovy. Dodnes patří k nejkrásnějším kamenným architektonickým detailům vesnice.
Ještě v posledních desetiletích 20. století byla rychta oblíbeným místem setkávání místních obyvatel i rekreantů. Po politických změnách se však hospodářské podmínky zásadně změnily a provoz restaurace byl nakonec ukončen. Od té doby je budova prázdná a stále více chátrá. Navzdory svému výjimečnému historickému významu se pro ni dosud nepodařilo najít nové trvalé využití. Z dálky viditelná stavební ruina dnes tvoří bolestivý kontrast k pečlivě zrestaurovaným obytným domům v bezprostředním okolí a její stav patří k největším výzvám památkové péče v Lückendorfu.

Hostinec Alte Schmiede (Stará kovárna).

Stará celnice u silnice do Petrovic.

Mezi rychtou a kostelem stojí Stará kovárna (Alte Schmiede) z 18. století, která sloužila svému účelu až do roku 1954. V 90. letech 20. století byla zrestaurována a přeměněna na stylovou restauraci, která dnes patří k nejoblíbenějším výletním hospodám v Žitavských horách.
Při silnici k hranicím stojí i Stará celnice (Altes Zollhaus) č. 10, jejíž nejstarší části pochází z roku 1690. Kolem roku 1810 v ní bydlel výběrčí mýta Feurich, který pro zjednodušení výběru cla a pokut napsal všechna pravidla a poplatky na dřevěná vrata své stodoly. Péčí spolku lückendorfských patriotů byla vrata v roce 2003 zrestaurována a umístěna do skleněné skříně u silnice.

Historický sazebník u Staré celnice.

Historický sazebník u Staré celnice.

U domu č.9 asi 100 m východně od kostela roste mohutný tis, který je již mnoho desetiletí chráněný jako přírodní památka a patří k nejvýraznějším solitérním stromům ve vsi. Jeho stáří se odhaduje na 300-350 let. Památným stromem je také asi 150 let stará lípa malolistá, rostoucí naproti Staré celnici.

S rozvojem cestovního ruchu vznikl v horní části obce roku 1897 první lázeňský dům (Kurhaus), který představoval počátek organizovaného lázeňského provozu a rychle se stal společenským centrem vzkvétajícího letoviska. Vybudoval jej žitavský stavitel Fritsche a slavnostně byl otevřen v roce 1898. Od roku 1946 budova sloužila jako seminář pro kazatele Evangelicko-luteránské zemské církve v Sasku, v němž budoucí duchovní získávali své praktické vzdělání. Toto využití utvářelo po mnoho desetiletí kulturní život Lückendorfu. Po rozsáhlých restaurátorských pracích dnes tato historická budova opět září novým leskem. Bývalý seminář pro kazatele nyní slouží jako soukromé wellness a společenské centrum. Podařilo se tak zachovat jednu z nejvýznamnějších staveb obce a přizpůsobit ji současnému využití. Šetrná rekonstrukce je považována za úspěšný příklad toho, jak lze historický stavební stav sladit s moderními požadavky.

Starý lázeňský dům v moderním hávu.

S neustále rostoucím cestovním ruchem na počátku 20. století dosáhl první lázeňský dům hranice své kapacity a rostoucí počet letních hostů si vyžádal výstavbu dalšího ubytovacího zařízení. Výrazným svědectvím tohoto vývoje je dnešní Nový lázeňský dům (Neues Kurhaus), který patří k architektonicky nejvýraznějším budovám v Lückendorfu. Postaven byl v roce 1909 lipskou osvětlovací a elektrotechnickou firmou „Körting & Mathiesen AG“, která v té době patřila k nejvýznamnějším výrobcům elektrického osvětlení v Německu a provozovala na svou dobu mimořádně moderní systém sociální péče o zaměstnance. V rámci této firemní kultury vznikl v Lückendorfu exkluzivní rekreační dům pro zaměstnance a jejich rodiny. Výběr lokality nebyl náhodný, protože zdravé horské klima, rozlehlé lesy a půvabná horská krajina byly již tehdy považovány za ideální podmínky pro odpočinek a regeneraci.

Architektonicky se budova výrazně odlišovala od starších penzionů v obci. Její velkorysé fasády s charakteristickými půlkruhovými okny, široce přesahujícími střechami a reprezentativními společenskými prostorami odrážely vysoké nároky, které společnost kladla na svá sociální zařízení.
V roce 1928 obec budovu od firmy Körting & Mathiesen odkoupila a po přestavbě ji otevřela jako „Druhý lázeňský dům“ (Zweites Kurhaus), kterým doplnila již existující první dům. Obec tak disponovala dvěma většími ubytovacími zařízeními, která byla schopná pojmout neustále rostoucí počet návštěvníků.
Po skončení druhé světové války se vlastnické poměry zásadně změnily. V rámci znárodnění přešel lázeňský dům do lidového vlastnictví a stal se součástí státem organizovaného cestovního ruchu v NDR. Společně s hostincem „Kretscham“ jej využívala rekreační služba odborů FDGB a cestovní kancelář NDR. Během hlavní turistické sezóny zde panoval čilý ruch a v nejrušnějších obdobích zde bylo denně obsluhováno až 300 rekreantů.

V 70. letech 20. století vznikl přímo vedle lázeňského domu park, který se zachoval dodnes. Cesty, lavičky a zahradnicky upravené zelené plochy dodaly centru obce parkový ráz a vytvořily další možnosti k odpočinku pro lázeňské hosty i turisty. Lázeňský park představuje dodnes jednu z mála záměrně upravených zelených ploch v Žitavských horách.
S pádem NDR a zánikem systému FDGB objekt ztratil svou funkci. Následovalo desetiletí, kdy byla budova prázdná, během něhož tento historický skvost značně zchátral a stal se jedním z nejznámějších „ztracených míst“ regionu. Plány na rekonstrukci od dvou investorů v posledních letech uvízly na mrtvém bodě, a jelikož na staveništi po dlouhou dobu nedocházelo k téměř žádnému pokroku a budova dále chátrala, rozhodla se obec Oybin zahájit snahy o zpětný odkup lázeňského domu, aby znovu získala kontrolu nad historickým rázem obce.

Dalším důležitým prvkem rozvoje cestovního ruchu je bývalý „Haus Burmester“. Na zvlášť malebném místě s výhledem vznikl koncem 19. století prostorný penzion, který se zaměřoval na zámožné letní hosty. Z jeho teras se naskýtal daleký výhled přes Žitavské hory až do České kotliny. Klidná poloha stranou od silnice odpovídala požadavkům tehdejších lázeňských hostů, kteří hledali odpočinek daleko od velkoměst.
Po druhé světové válce byla i tato budova znárodněna a převedena pod správu rekreační služby odborů FDGB. Pod názvem „Ferienheim Karl Lukas“ se bývalý penzion stal významným rekreačním zařízením státního cestovního ruchu. Stejně jako mnoho dalších rekreačních středisek v Žitavských horách sloužil především k rekreaci pracujících z velkých průmyslových podniků NDR. Vzhledem k neustále rostoucí poptávce po rekreačních místech byl areál koncem 80. let 20. století výrazně rozšířen. Za historickou hlavní budovou postupně vyrostla vícepodlažní ubytovací budova, která výrazně zvýšila kapacitu. Díky tomu se tento komplex stal rozlohou největším hotelovým komplexem v Lückendorfu. Zároveň byl s nadmořskou výškou kolem 515 metrů nejvýše položeným hotelem v obci.

Po opětovném sjednocení Německa byl celý komplex privatizován. V následujících letech se dům etabloval jako tříhvězdičkový hotel s restaurací a stal se pevnou součástí cestovního ruchu v Žitavských horách. Četní turisté, cyklisté a rekreanti využívali jeho výhodnou polohu jako výchozí bod pro výlety do Horní Lužice a sousedních Čech. Stejně jako mnoho ubytovacích zařízení ve venkovských horských oblastech se však i tento hotel v průběhu času dostával pod stále větší ekonomický tlak. Změny v chování rekreantů, rostoucí provozní náklady a zvyšující se potřeba investic ztěžovaly rentabilní provoz. Na podzim roku 2020 byl hotel „Hochwaldblick“ nakonec uzavřen a od té doby je rozlehlý komplex budov prázdný.
Jeho budoucnost je zatím nejasná. Vzhledem ke své velikosti a výrazné poloze patří bývalý dům Burmester k nejvýraznějším, ale zároveň i k nejnáročnějším revitalizačním projektům v Žitavských horách. Spolu s prázdným hostincem (Kretscham) názorně ilustruje výzvy, kterým čelí mnoho tradičních turistických míst po hlubokých strukturálních změnách posledních desetiletí.

Bývalá Lubischova vila.

Na úpatí svahu pod hřebenem Brandhöhe stojí výstavná Lubischova vila se zahradou, v jejímž severovýchodním rohu je rodinná hrobka. Jako letní rodinné sídlo ji v roce 1901 postavil drážďanský podnikatel Hugo Lubisch (1845-1904), který se specializoval na vrtací technologie. Vila byla vyzdobena řadou vitrážových oken a dřevořezeb s náměty květin, ptactva a jiných zvířat. V roce 1910 nechal Hugo Lubisch upravit vysoko nad vilou na hřebeni Brandhöhe vyhlídku Lubisch-Höhe a z jeho peněz bylo placeno také zpřístupnění Popovy skály. Po 1. světové válce ale rodina přežívala jen s obtížemi a vilu musela nakonec prodat.

Západně od vesnice dosahuje historická Žitavská cesta (Gabler Strasse) lückendorfského sedla, které již po staletí tvořilo nejdůležitější přechod mezi Horní Lužicí a severními Čechami. V něm se nachází bývalá myslivna (Forsthaus), jejíž poloha měla již v minulých stoletích zvláštní význam. Prostranství před budovou se kdysi nazývalo „Ausspanne“ a povozníci zde mohli vyměnit koně nebo zapřáhnout další tažná zvířata, než se vydali na další cestu přes horský hřeben. Pro mnoho obyvatel Lückendorfu představovaly tyto přípřežní služby po staletí důležitý zdroj příjmů.

Lückendorfská hájovna.

Bezprostředně vedle myslivny se dodnes zachovaly podlouhlé zemní valy, lidově nazývané „Napoleonovy valy“. Ve skutečnosti tyto přibližně 150 metrů dlouhé šance vznikly již během koaličních válek na počátku 19. století. Sloužily k vojenskému zabezpečení strategicky významného průsmyku a dokládají velký vojenský význam tohoto spojení mezi Saskem a Čechami.
Při podzimním tažení v roce 1813 přešly přes průsmyk během několika dnů desetitisíce vojáků. Jen v srpnu toho roku prý po Žitavské cestě (Gabler Strasse) prošlo kolem 18 000 francouzských a polských vojáků. Nepřetržitý průchod vojsk značně zatěžoval obyvatele a vedl k ubytovávání vojáků v domech, rekvizicím a nedostatku zásob.
Ani během prusko-rakouské války v roce 1866 nebyl průsmyk ušetřen vojenských událostí. Při průchodu pruských vojsk byla tehdejší budova na vrcholu průsmyku zničena a zcela shořela. Dnešní myslivna vznikla později jako náhradní stavba a dodnes slouží jako výrazný orientační bod na přechodu mezi Saskem a Čechami. Vede od ní řada turistických stezek do okolních lesů Žitavských hor. Zvlášť oblíbené jsou výlety do údolí Bílého potoka, na Hvozd a na českou stranu Lužických hor.

Lückendorf patří k nejzajímavějším oblastem Žitavských hor nejen z krajinného, ale i z geologického hlediska. Již koncem 18. století byly v horní části vsi (Oberdorf) objeveny v pískovcových usazeninách vápencové čočky. Obsah vápníku v nich vzbudil naděje na hospodářské využití a několikrát došlo k pokusům tato ložiska těžit a technicky využít, ale vzhledem k jejich malému rozsahu se tyto snahy ukázaly jako neekonomické.
Mnohem větší vědecký význam měly geologické průzkumy ve 20. století. V roce 1959 byl v blízkosti myslivny proveden hlubinný vrt, jehož výsledky přinesly zásadní poznatky o geologické stavbě východní části Žitavských hor. Společně s dalšími vrty umožnily výrazně přesnější členění svrchnokřídových pískovcových usazenin a zlepšily pochopení historie vzniku celého pohoří. Pro okolí Lückendorfu jsou charakteristická mohutná pískovcová souvrství svrchní křídy, jejichž mocnost dosahuje západně od obce až 30 metrů. Zvětrávání a eroze z nich vytvořily výrazné skalní útvary, které dnes utvářejí krajinný ráz Žitavských a Lužických hor. Mnohé ze známých vyhlídkových skal, roklí a skalních uliček vděčí za svůj vznik právě těmto geologickým procesům.

Scéna z lückendorfských závodů do vrchu.

Scéna z lückendorfských závodů do vrchu.

Lückendorf se proslavil daleko za hranicemi Horní Lužice tradičními motocyklovými závody do vrchu (Lückendorfer Bergrennen), které patří k nejstarším motoristickým akcím v Německu. Závodní trať vede po historické horské silnici mezi Eichgrabenem a Lückendorfem a patří ke klasickým přírodním závodním tratím německého motoristického sportu.
První oficiální závod se konal 3. června 1923 v rámci závodu ADAC-Sachsenfahrt a již v prvních letech se tato akce stala sportovním vrcholem. Na start se zde postavilo mnoho známých závodníků z předválečného období, mezi nimi Rudolf Caracciola, Hans von Stuck a další velikáni německého motoristického sportu. Trať klade i dnes vysoké nároky na řidičské umění. Na poměrně krátké vzdálenosti se střídají ostré zatáčky, prudká stoupání a nejrůznější světelné podmínky v hustém lese. Právě tato kombinace náročného výběru jízdní stopy a neustále se měnících podmínek na vozovce tvoří zvláštní kouzlo lückendorfských závodů do vrchu.

Po přerušení způsobeném válkou a delší přestávce v poválečném období byla akce obnovena v pozměněné podobě. Dnes patří závod do vrchu opět k nejvýznamnějším motoristickým událostem v regionu. Má oficiální licenci pro závody v rámci Mezinárodního německého horského poháru a každoročně přiláká do Žitavských hor četné jezdce i několik tisíc diváků. Pro Lückendorf má tato akce daleko větší než jen sportovní význam. Patří k nejdůležitějším turistickým událostem roku a významně přispívá k popularitě obce.

Na začátek

Rodáci a osobnosti

I když byl Lückendorf vždycky jen malou horskou vesnicí, kulturní a duchovní život obce trvale ovlivnilo několik významných osobností. Mezi nejstarší známé osobnosti patří luteránský duchovní, teolog, učitel a autor církevních písní Martin Grünwald (1664–1716). V roce 1699 převzal funkci katechety v Žitavě, která byla zároveň spojena s farním úřadem v Lückendorfu. Působil tu jako duchovní a pedagog, a kromě toho se proslavil jako autor duchovních písní, které se rozšířily i za hranice Horní Lužice.

K nejznámějším umělcům spojeným s touto obcí patří krajinář Willy Müller-Lückendorf (1905–1969), který sem přišel již jako dítě a strávil zde většinu svého života. Jeho obrazy a pastely zachycují především charakteristické krajiny Žitavských a Lužických hor. Stylisticky se orientoval na německý romantismus, zejména na Caspara Davida Friedricha, aniž by však pouze kopíroval jeho výtvarný jazyk. Aby se odlišil od jiných umělců se stejným jménem, připojil ke svému příjmení název obce „Lückendorf“. Jeho díla dodnes utvářejí obraz sasko-české horské krajiny v regionálních dějinách umění.

Mimořádný význam pro zachování místní historie má vlastivědný badatel a kronikář Christian Rudolf. Od konce druhé světové války po celá desetiletí dokumentoval život v obci, shromažďoval historické dokumenty, fotografie a výpovědi očitých svědků a zachoval tak významnou část místní kulturní paměti. Díky svému rozsáhlému dílu se stal „pamětí Lückendorfu“ a za své zásluhy o místní historii byl několikrát oceněn, mimo jiné občanskou cenou (Bürgerpreis).

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Lückendorf patří k nejvhodnějším výchozím bodům pro pěší výlety v Žitavských horách a v bezprostředně sousedících Lužických horách na české straně. V krátké vzdálenosti lze dosáhnout četných výrazných vyhlídek, skalních útvarů a kulturně-historických cílů.

Mezi nejoblíbenější turistické cíle patří Hvozd, jehož rozhledna umožňuje široký kruhový výhled na Horní Lužici, Jizerské hory, Krkonoše a České středohoří. Snadno dostupné jsou také vrcholy Töpfer, Brandhöhe, Straßberg, Scharfenstein a působivá Große Felsengasse, jejíž úzká pískovcová rokle patří k nejvýraznějším přírodním úkazům Žitavských hor. Hned za státní hranicí navazuje krajina Lužických hor. Zvláště oblíbené jsou výlety na Sokol, k výraznému pískovcovému vrcholu Popovy skály, k Vraním skalám a k velmi známým Bílým kamenům u Jítravy. Tyto bizarní světlé pískovcové útvary patří k nejpůsobivějším přírodním památkám severních Čech.

I z kulturně-historického hlediska nabízí okolí četné zajímavosti. Mezi ně patří zřícenina hradu Oybin s klášterním areálem, zřícenina Karlsfriedu, zámky Lemberk a Grabštejn, bazilika v Jablonném v Podještědí, ukrajinský hřbitov na Ladech a historické staré město Žitava. Jen pár kilometrů odtud se navíc nacházejí oblíbené rekreační oblasti Olbersdorfer See a Kristýna u Hrádku nad Nisou, které přitahují zejména v letních měsících mnoho návštěvníků.

Lückendorf na mapy.com: https://mapy.com/s/bagogopove

Na začátek

Další informace

• Historické obrázky Lückendorfu

• Oficiální stránky Lückendorfu