O mezních znameních

Lužický hřbet tvořil odedávna přirozenou hranici. Severně ležící Žitavsko sice patřilo k Čechám pod správu pražské diecéze, ale přírodní podmínky mu přeci jen vymezovaly zvláštní postavení. Hranice, která se tehdy táhla uprostřed hvozdu, byla vnitřní hranicí českého státu. Navíc měla zcela jiný charakter, než mají politické hranice dnes. Správní obvody knížecích hradů nebyly vymezeny žádnou "hraniční čárou", ale sahaly obvykle tak daleko, kam až sahala moc hradského správce. Spory o změnách hradských obvodů se nezřídka řešily bojem.1) Později pořizovali pro rozhodování o hraničních (v tehdejší terminologii "mezních") sporech zemští zeměměřiči mapy. Jejich součástí byla průvodní zpráva nebo zvláštní přehled míst, kudy hranice probíhala. Hranice byly určovány buď přirozeným způsobem, např. po vodních tocích, nebo je tvořily stromy se záseky (tzv. lizované stromy), nebo výrazné, ze země vystupující skalky či kameny.
Jeden z těchto přírodních hraničníků najdeme severozápadně od Luže. Upozorňuje na náhlé zalomení zemské hranice. Ta sem přichází po hřbetech Lužických hor od Luže a Hvozdu ve směru východ - západ. Zde se však náhle lomí k severu a opisuje území Šluknovského výběžku. Hraniční skalka nazývaná Trojhran (Dreiecker) je tvořena bílošedým středně zrnitým pískovcem. Vychází odtud též hranice okresů Děčín a Česká Lípa, využívající staré mezníky mezi panstvím milštejnsko-zákupským a tolštejnsko-rumburským. Na třech stranách Trojhranu jsou proto vytesána počáteční písmena panství R (Rumburk), RE (Reichstadt - Zákupy) a Z (Zittau - Žitava). Hraniční skalka sehrála svoji úlohu pravděpodobně již v roce 1531, kdy došlo k vyrovnání hranic mezi Žitavskem a panstvím Šlejniců. O čtyřicet let později pak nakreslil Georg Oeder podrobnou mapu tolštejnského panství a na místě Trojhranu napsal poznámku "Reinstein", tedy mezní kámen. Další podivná zmínka je v hraničním protokolu z roku 1604. Tenkráte označovaly toto trojmezí jakési tři kotle, a místo se proto nazývalo "Die drei Kessel" nebo "Dreischlag".2) Trojhran nese sedm různých letopočtů: 1657, 1679 (2×), 1697, 1719, 1731, 1783. První letopočet byl rokem, kdy hrabě Pöttig a žitavská městská rada nechali vyrovnat a omezníkovat hranice u Rumburka, Varnsdorfu a Waltersdorfu.3) Když se v letech 1930 až 1932 provádělo nové vyměřování hranice mezi Československou republikou a Německem, byl do přírodní skalky vsazen žulový mezník, který tvoří čtvrtý hlavní hraniční znak na 4. hraničním úseku. Je opatřen označením ČS a D.
Další vyměřování hranic, které mám v živé paměti, se zde provádělo po roce 1970. Do té doby mohli ještě všichni, kdož odtud směřovali hřebenovou stezkou na Luž, obdivovat několik památných a historicky cenných zemských hraničníků. Byly to velké pískovcové mezníky s krásně provedeným letopočtem 1719 a s iniciálami hraničících zemí B (Böhmen) a S (Sachsen). V roce 1977 byly odstraněny, rozbity na kusy a nahrazeny unifikovanými žulovými mezníky se zkratkou Německé demokratické republiky "DDR". Ta však po 13 letech přestala existovat. Škoda že ji čtvrt tisíciletí staré mezníky o těch pár let nepřežily.
Tesané kamenné mezníky pro označování hranic zemí, panství nebo jiných útvarů u nás zdomácněly později. Začaly se používat poté, co přirozený průběh hranic již nevyhovoval nové technice a možnostem správního aparátu. Měly nejrůznější tvary, často i bohatě zdobené. Aby je nikdo nepřemísťoval, byly většinou rozměrné a těžké. Na některých byl dokonce pro výstrahu vytesán symbol meče a useknuté ruky. Některé nesly heraldické znaky sousedících panství. Krásný mezník tohoto typu dodnes označuje rozcestí lesních cest asi jeden kilometr severozápadně od Polesí u Jablonného v Podještědí. Míří k němu ze tří stran sled menších mezníků, které jsou součástí lesního značení z pozdějších dob. Místu se říká "U tří pánů". V pískovcovém trojbokém hranolu o stranách zhruba šedesáti centimetrů najdeme vytesány jejich iniciály a erby. Pod monogramem AMGZT se skrývá jméno Adama Matyáše z Trautmannsdorfu, majitele Grabštejna. Zkřížené ostrve a monogram FAGB patří Františku Antonínu Berkovi, pánovi z Jablonného. Na třetí straně je vytesán letopočet 1680 spolu s erbem a zkratkou jména Kryštofa Rudolfa z Bredova (CRFVB), pána z Lemberka.
Nevím, je-li dnes účelné pátrat v archivech po dávných mezních sporech a tahanicích feudálů. Snad se k místu "U tří pánů" váže zmínka Augusta Sedláčka.4) Podle ní "ukončil Kryštof Rudolf z Lemberka spolu se svými bratry v roce 1652 spory třicet let trvající v příčině mezí v lese Jonsvaldě, lesem za Ahrenbergem a za Bärenbornem, smluvivše se o to s Adamem Matyášem z Trautmannsdorfu, pánem na Grabštejně". Mezník pak mohl být na místo osazen dodatečně až po letech. Je-li tomu skutečně tak, nechť rozhodne někdo povolanější. Mně stačí na konci příběhu krásný bachratý mezník.

Poznámky a literatura:

1. Z. Fiala: Přemyslovské Čechy. Praha 1975, str. 40.
2. Alte Grenzsteine im Zittauer Gebirge. Mitteilungen des Landesvereines Sächsischer Heimatschutz Band 23/1934. Heft 5-8.
3. Chronik des Johann Michel St. Georgenthal. Rukopis na faře v Jiřetíně pod Jedlovou.
4. A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království Českého. 10. díl Praha 1895, str. 281.