Vražda Josefa Kaufmanna z Horní Světlé v roce 1928 ve světle zpráv v soudobých novinách

Napsal Petr Kühn.

(Redakčně zkráceno a upraveno; originální článek vyšel ve vlastivědném sborníku Českolipska Bezděz č.17/2008)

      U lesní silničky, vedoucí od Nové Hutě do Horní Světlé, najdeme ve starých německých i nových českých turistických mapách poblíž sedla mezi Bouřným a Kobylou název "Kaufmannův buk", který připomíná, že 11. září 1928 byl v těchto místech neznámým pachatelem zákeřně zastřelen obchodník Josef Kaufmann z Horní Světlé. Od vraždy už uplynulo více než 80 let, ale zájem o tuto tehdy nevyřešenou událost neutichl a zejména po obnovení nápisů na místě vraždy nedává lidem spát. Dávný vražedný čin se tak i mezi poválečným obyvatelstvem stal předmětem nových lidových pověstí, v nichž můžeme vyslechnout dokonce několik navzájem si odporujících variant.
      Strašidelnou pověst o posledních chvílích Josefa Kaufmanna na základě informací od bývalých německých obyvatel poněkud romanticky vylíčil Karel Stein v knížce Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska. Přihlédl přitom i k retrospektivní kronice Horní Světlé od Edmunda Schuberta z roku 1997, v jejímž textu nacházíme tuto stručnou zmínku:

"... A ještě několik set metrů dále ve směru na Novou Huť byl, jak známo, neznámým vrahem ranou do týla zabit obchodník Josef Kaufmann (Röbschhandl) z Horní Světlé č.p. 27. S ním jedoucí Anna Fischer byla dvěma ranami lehce zraněna. Ačkoliv v peněžence zavražděného byla předpokládána částka 1000 Kč (z toho 400 Kč v ní bylo ponecháno), přesto se předpokládalo, že se jednalo o loupežnou vraždu."

      Vražda Josefa Kaufmanna na silnici z Nové Hutě do Horní Světlé se stala 11. září roku 1928 kolem desáté hodiny večer a první novinové zprávy o ní se objevily již 12. září (Reichenberger Zeitung). Dne 14. září 1928 přineslo večerní vydání libereckých novin zprávu, že 13. září, tedy jen o dva dny později než u Světlé, se nedaleko Rychnova u Liberce stala loupežná vražda, při které byl dvěma neznámými osobami zastřelen a oloupen obchodník Franz Glaser. Z novinových zpráv je patrné, že se vyšetřování této vraždy pozoruhodným způsobem prolínalo s vyšetřováním kauzy Kaufmann, což zřejmě také ovlivnilo zájem sdělovacích prostředků na obou případech.
      Novinové zprávy uvádějí řadu podezřelých okolností, ukazujících na možnou souvislost obou vražd, jako např. zpráva, že 15. září zveřejněné popisy rychnovských vrahů se v podstatných rysech hodí na dva muže, kteří byli několik hodin před vraždou Josefa Kaufmanna spatřeni v jednom hostinci v okolí Světlé. Přestože při vyšetřování a výsleších si obžalovaní v řadě případů protiřečili, nevěnovaly soudy těmto indiciím žádnou pozornost a oba případy byly vedeny nezávisle.
      Co se ale u Horní Světlé událo ve skutečnosti? Dovolte mi, abych se pokusil zrekonstruovat celou událost na základě aktuálních zpráv v novinách, vycházejících v okolí v době, kdy se vražda stala. (varnsdorfské noviny Abwehr 1928, 1929, liberecké noviny Reichenberger Zeitung 1928, 1929, 1935 a českolipské noviny Deutsche Leipaer Zeitung 1935).

      Nejprve bychom měli vědět, kdo tento Kaufmann vlastně byl. Již na první pohled je zajímavé, že zavražděný podle jména byl obchodníkem (Kaufmann, něm. = kupec), tedy osobou veřejnosti dobře známou, přesto se však o něm mnoho zpráv nedochovalo. Byl to prý klidný, rozvážný padesátník (v době vraždy mu bylo 58 let), občan Horní Světlé, kde žil s manželkou a jednou už dospělou dcerou. Vykupoval výrobky zdejších zemědělců, zejména máslo, a pravidelně je vozil prodávat do obcí "Dolní země" (Niederland - Varnsdorfsko, Rumbursko, Šluknovsko), kde byl dobře známou postavou. Byl pilný a svědomitý, i doma ve Světlé byl prý oblíbený, pečoval věrně o svoji rodinu a asi sotva mohl mít nepřátele.
      Po mnoho let jej na cestě tam i zpět doprovázel druhý známý účastník tragédie, v osudném roce již 73letá obchodnice Anna Fischerová, o níž noviny nejprve psaly jako o Kaufmannově tchyni. Paní Fischerová neměla děti ani jiné příbuzné, manžel a nevlastní syn zemřeli za války na tuberkulózu; žila docela sama v malém dřevěném domku v horní části Horní Světlé.
      S Kaufmannem jela i onoho osudného 11. září roku 1928. Původně se prý snad Kaufmann chtěl z Varnsdorfu vracet přes Schönau a Waltersdorf, jel pak ale přes Lesné, protože měl po cestě doručit nějaké balíčky. Tím se asi také zdržel a domů se vracel již pozdě večer, takže na odbočce cesty u Nové Hutě do Horní Světlé už jeli potmě. Vůz neměl žádnou plachtu, Kaufmann a paní Fischerová se asi sesedli na šejtroku, možná že hovořili o denních záležitostech nebo jen tak klímali. Mohli se spolehnout na to, že kůň cestu domů dobře znal.
      Když vyjížděli lesem k nejvyššímu místu silnice nedaleko Leinertova obrazu, u cesty k Žebračce (Battelmadels Loch) zaslechla Fischerová za sebou najednou podezřelý zvuk; nějaká postava se vyšvihla na vůz a vzápětí zaznělo několik výstřelů. Pak nastalo zlověstné ticho. Přišlo to tak náhle, že si paní Fischerová později nemohla vzpomenout, kolik výstřelů vlastně padlo, ani si nedokázala vybavit, střílela-li to jediná osoba nebo bylo-li vrahů více.
      Po prvních ranách se Kaufmann, zasažený kulkou do šíje, zhroutil, otěže mu vyklouzly z ruky a zřítil se z povozu; byl na místě mrtev. Paní Fischerová, která byla na okamžik strachem ochromená, byla zasažena třemi ranami do boku, do krku a do ruky, byla to však jen lehčí zranění a ona se dokázala udržet na nohou. To všechno se odehrálo během několika vteřin. Když vše utichlo, chtěla se podívat na Kaufmanna, našla ho však již mrtvého. Po pachateli nespatřila nejmenší stopu.
      Sama prý nemohla pochopit svoji duchapřítomnost, že se odhodlala dopravit vůz sama domů. Protože mrtvolu nemohla zvednout na vůz, posunula ji jen poněkud stranou. Vůz stál napříč cesty, kůň, krotký jako beránek, o kterého se Kaufmann s láskou a pečlivostí staral, se choval poměrně klidně, nechtěl však zprvu z místa, dokud mu přátelsky nedomluvila. Zřejmě cítil, co se jeho pánovi přihodilo. Vedla ho za ohlávku a jeli pomalu dále. Protože nenaložený vůz jel poměrně těžce, domnívala se, že pachatelé zatáhli zadní brzdu, aby znemožnili rychlý odjezd. Netroufala si však zajít dozadu a brzdu povolit; obávala se totiž, že vrah ještě mohl být za vozem. Sama měla velké bolesti, ruka a krk silně krvácely a snažila se pochopitelně co nejrychleji dostat ze strašidelného místa pryč.
      Ihned po návratu do Světlé oznámila paní Fischerová vraždu na četnické stanici, odkud se vypravili ohledat místo zločinu. Dorazili tam asi dvě hodiny po vraždě a našli Kaufmannovu mrtvolu ve stejné poloze, jakou měla po pádu z vozu. Přestože ležela tak dlouho opuštěná v lese, nepozorovali na ní žádné stopy po loupeži a dokonce u ní byla nalezena Kaufmannova náprsní taška s několika sty korunami. Našli zde také bič a doutník, který Kaufmann v okamžiku vraždy kouřil. V cestě asi 300 kroků dále dozadu bylo rozházeno několik košů, které pachatelé bezhlučně sundali z vozu, aby měli volné místo ke střelbě; nakonec se také našla nůše paní Fischerové s jejím nákupem.
      Mrtvolu ještě v noci odvezli do Horní Světlé. Vykazovala tři střelná zranění na zadní části hlavy, proto asi padlo více výstřelů než čtyři, které si paní Fischerová troufala uvádět. Ve velkém látkovém přehozu, který měla Fischerová na sobě, bylo také několik děr po kulkách.
      Josef Kaufmann byl v pátek 14. září 1928 za velké účasti pozůstalých a sousedů pohřben. Manželka zavražděného, paní Anna Kaufmannová ze Světlé, zveřejnila dne 23. září 1928 ve varnsdorfském deníku "Abwehr" inzerát s následujícím textem, v němž nabízela odměnu tomu, kdo by uvedl údaje, které by mohly vést k dopadení vraha:

 
      Pak se noviny delší dobu o kauze Kaufmann nezmiňují a teprve 3. června 1929 se dovídáme, že již krátce po vraždě byl za podivných okolností pro podezření z vraždy Kaufmanna zatčen dělník Gustav Schicht z Dolního Podluží, který byl však později pro nedostatek důkazů opět propuštěn. Zatčení se prý zakládalo na výpovědi Anny Kaufmannové, podle níž jí Schicht asi před sedmi lety pohrozil pomstou za to, že ona tehdy v jedné soudní při svědčila proti němu.
      Ve stejném vydání novin se pak uvádí, že soukromý detektiv ze Žitavy, který byl vdovou po zavražděném pověřen, aby případ objasnil, prý nashromáždil tolik přitěžujících materiálů proti Schichtovi, že bylo nařízeno jeho opětné zatčení. Zajímavé přitom bylo, že hned následující noc po Schichtově zatčení se někdo vloupal do jeho bytu. Noviny to komentují tak, že není jasné, bylo-li vloupání skutečně provedeno nebo jen fingováno. Druhou možnost považují za pravděpodobnější, protože domnělým zlodějům nejspíše muselo být známo, že "v bytě Schichtově se asi žádné poklady získat nedají." Mezi obyvatelstvem prý koluje podezření, že vloupání bylo jen předstírané, možná proto, aby mohly zmizet některé věci, které by mohly podat důkaz o Schichtově vině.
      Zajímavé je také ostré dementi, uveřejněné 15. září 1928 (Reichenberger Zeitung), v němž redakce ubezpečuje, že "pověsti o zatýkání v Dolním Podluží, provedeném prý v souvislosti s vraždou Kaufmanna, se nezakládají na pravdě a jsou naprosto smyšlené."
      Podrobněji se o tom dne 16. září 1928 nanejvýš rozhořčeným tónem rozepisuje "Abwehr":

"Fámy, pouhé fámy.
V souvislosti s vražednou aférou ve Světlé byly jak ve Světlé samotné, tak i v jejím bližším a vzdálenějším okolí rozšiřovány nejnesmyslnější a naprosto si odporující pověsti. Tak se např. vypravovalo o zatčení pravděpodobného vraha v Dolním Gruntu, který Kaufmanna prý zastřelil ze starého nepřátelství. Jak se proslýchá, byl tento muž cvikovským četnictvem zatčen a předán tamnímu okresnímu soudu. Jak se nyní z příslušného místa dovídáme, není na těchto řečech jediné pravdivé slovo a příslušný občan z Dolního Gruntu nemá ani v nejmenší míře nic společného se světelskou vražednou kauzou. Nebyl také zatčen, nýbrž se nachází na svobodě. Přestože se vyšetřování nadále provádí s horečným úsilím, není o pachateli známa dosud žádná bezpečná stopa. ..."

      Celá kauza se však vzápětí velmi zkomplikovala. Večerní vydání Reichenberger Zeitung totiž v pátek 14. září 1928 přineslo zprávu o další, tentokrát nesporně loupežné vraždě, při které byl 13. září kolem čtvrt na 7 hodin večer na cestě domů v lese mezi Svatým Křížem a Pelíkovicemi na Liberecku dvěma muži zastřelen a oloupen o hotovost 61letý obchodník Franz Glaser z Jeřmanic, č.p. 107. Měl u sebe dvouplášťové hodinky s řetízkem a peněžní obnos více než tisíc korun. Shodou okolností byli z vraždy podezřelí Anton Steffan a Ernst Tschiltschke již během několika hodin zjištěni a jejich fotografie uveřejněny v novinách. Když viděli, že jim na Liberecku hoří půda pod nohama, uprchli přes Českou Lípu a Varnsdorf do Žitavy, kde Steffana jeden cestující podle fotografie v novinách poznal a oznámil to policii. Oba zločinci pak byli 17. září 1928 na polských hranicích zadrženi, Steffan přitom zastřelil policistu Mizeru, který ho eskortoval, a uprchl do parku, kde se ukryl na stromě. Když viděl, že se sbíhá mnoho lidí a že již nemá naději uniknout, sám se zastřelil. Jeho komplic Tschiltschke byl zatčen, odsouzen za nedovolené překročení hranic a po odsezení trestu byl předán do Československé republiky. Po velkém procesu, z jehož průběhu přinášely noviny "Reichenberger Zeitung" velmi podrobné zpravodajství, byl odsouzen za spoluúčast na loupežné vraždě k trestu smrti. Ještě po odsouzení si Tschiltschke získal zájem novinářů dobrodružným pokusem o útěk z liberecké věznice.
      Na možnou souvislost obou vražd upozorňuje zpráva z Varnsdorfu, zveřejněná již 15. září 1928 ve večerním vydání libereckých novin:

"Z rychnovské a světelské vražedné aféry se zdá vyplývat pozoruhodná paralela, která dává podnět k předpokladu, že pachatelé ze Světlé jsou totožní s rychnovskými vrahy. Bylo zjištěno, že popisy rychnovských vrahů, zveřejněné v dnešních Reichenberger Zeitung, se v podstatných rysech shodují se dvěma muži, kteří byli několik hodin před vraždou ve Světlé pozorováni v jednom hostinci tamního okolí."

Abwehr dne 16. září 1928 pak podrobné vylíčení loupežné vraždy Franze Glasera zahajuje poukazem na toto podezření:

"Sotva se zavřel hrob nad obětí světelského loupežného přepadení, obchodníka máslem Josefem Kaufmannem, který byl v pátek za velké účasti pozůstalých v místě pohřben, je opět hlášena vražda ve vzdálenějším okolí. Podivné na tom je, že různé okolnosti ukazují na to, že se možná jedná o stejného nebo stejné pachatele jako ve Světlé."

a dokládá to podobně jako Reichenberger Zeitung údajem, že v novinách zveřejněné fotografie obou podezřelých z vraždy Franze Glasera:

"... v podstatě souhlasí s popisem osob dvou mužů, kteří krátce před vraždou byli odpoledne pozorováni v našem kraji, a sice v jednom hostinci nedaleko Světlé."

      Později se však již zmínky o možné souvislosti obou vražd z novinových zpráv vytrácejí a v podrobných referátech ze soudního procesu s Tschiltschkem, jedním z Glaserových vrahů, není ani jednou zmíněna. Podobně není v těchto zprávách ze soudní síně žádná zmínka o Tschiltschkeově zbrani. Ani ve zprávách o vraždě Kaufmanna však není uvedeno, jakou zbraní byl zastřelen, přestože vyšetřovatelé měli k dispozici přinejmenším jeden projektil, který byl vyoperován paní Fischerové, a druhý, o jehož nálezu referovaly i Reichenberger Zeitung.
      Vražda obchodníka Kaufmanna se však do novin dostala ještě jednou, a to v poněkud neočekávaných souvislostech. V českolipských novinách z 5. ledna 1935 (Deutsche Leipaer Zeitung) je pod titulkem: "Šest let stará vražda před vyřešením" zveřejněna zpráva o tom, že přestože se ve věci Kaufmannovy vraždy již dvakrát objevila podezření, která nakonec musela být opuštěna, nedávno "v celé této záležitosti nastal obrat a ukázaly se momenty podezření, které cvikovské četnictvo sledovalo a můžeme očekávat, že již v nejbližších dnech dojde k zatčení pachatele." Zpráva také zjišťuje, že jediná svědkyně vraždy, Anna Fischerová, již nežije. Teprve 18. a 22. ledna ale noviny uveřejňují podrobnou zprávu o tom, že pro podezření z vraždy Kaufmanna byl zatčen Albert Schiefner, 37letý řezník z Rumburku, narozený v Horních Habarticích u Benešova nad Ploučnicí, který byl zadržen ve vazbě okresního soudu v České Lípě.
      Obě zprávy jsou skoro totožné a přinášejí mnoho podrobností. Na stopu pachatele se prý přišlo neobvyklým a velmi zajímavým způsobem: na různé četnické stanice v severních Čechách totiž koncem roku 1934 docházela upozornění, že číšnice Flora Mitritzová ve Cvikově by o Kaufmannovu vrahovi mohla podat bližší informace. Mitritzová dříve žila ve společné domácnosti s Albertem Schiefnerem, který v současnosti působí jako řezník v Rumburku.
      Podezřelý Schiefner, od roku 1920 ženatý s Adélou Förtischovou, byl původním povoláním železničář, pro "nedostatečné znalosti státního jazyka (češtiny nebo slovenštiny)" však byl propuštěn s odstupným 4000 Kč. Pracoval pak v otcově řeznictví v Horních Habarticích, ale již po třech čtvrtletích se v jeho hospodaření, za něž byl mladý Schiefner v této době odpovědný, ukázalo manko 18.000 Kč, načež otec řeznictví prodal.
      Albert Schiefner si pak pronajal hostinec "Gasthaus Wendler" v Lesném, kde byla u něho jako číšnice zaměstnaná Flora Mitritzová. Protože jejich vztah brzo přerostl poměr zaměstnavatele a zaměstnance, dala se paní Schiefnerová rozvést, později se znovu provdala a žila v Ústí nad Labem. Ani tento Schiefnerův podnik ale neprospíval a v červnu 1928 byl nájemce soudně vystěhován. Když Schiefner spotřeboval úspory Mitritzové ve výši 14.000 Kč, oba se rozešli - a to bylo již v době po Kaufmannově vraždě.
      Schiefner později navštívil svou dřívější družku v Praze a na její otázku, odkud jsou peníze, které měl u sebe, prý odpověděl, že je ukradl svému otci. Flora Mitritzová však prý u Schiefnera spatřila zápisník zavražděného obchodníka Kaufmanna, který si pamatovala z doby, kdy se Kaufmann na zpáteční cestě z Varnsdorfu často zastavoval ve Wendlerově hostinci. Schiefner, který již hodně popil alkoholu, Mitritzové prý řekl, že obchodníka Kaufmanna zavraždil on, a že v jeho náprsní tašce, v níž bylo 2000 Kč, záměrně nechal 400 Kč, aby nevzniklo podezření z loupežné vraždy.
      Asi v polovině roku 1934 přijela Mitritzová za Schiefnerem do Děčína a když se u jeho rodičů dověděla, že se Schiefner znovu oženil, ztropila před domem scénu a byla proto zatčena. Napsala pak Schiefnerovi, aby jak bude moci jí vrátil peníze, které od ní ještě má. Když to Schiefner odmítl a naopak jí pohrozil, že ji udá pro obtěžování, začala Mitritzová různým hostům naznačovat, že ví o podrobnostech vraždy u Horní Světlé, a přiměla je tak k tomu, že tyto narážky udali četnictvu.
      Schiefner byl zatčen a při konfrontaci s Mitritzovou popřel, že by jí cokoliv o vraždě řekl, a že prý od května 1928 neopustil Děčín. Vyšetřováním však bylo zjištěno, že v té době několikrát navštívil Varnsdorf, Dolní Podluží a Tolštejn. Schiefner také nejprve zapíral, že vlastnil krátkou palnou zbraň, jeho první žena však uvedla, že vlastnil bubínkový revolver. Podle zjištění četnictva bylo na místě činu vystřeleno nejméně čtyřikrát: jednou ranou byl zabit Kaufmann, dvěma střelami zraněna Fischerová a jednu další kulku našli ve vzdálenosti 13 metrů od Kaufmannovy mrtvoly. Všechny kulky se hodily do Schiefnerova revolveru.
      Nato se Schiefner vyjádřil, že se tu jednalo jen o nepoužitelnou předválečnou zbraň, s níž byla jakákoliv střelba skoro nemožná. Oba články pak shodně upozorňují na to, že se takto Schiefner vlastně sám obvinil, protože malá vzdálenost 13 m od zavražděného, v níž byla kulka nalezena, ukazuje na to, že výstřely mohly pocházet ze Schiefnerova revolveru, protože dobře fungující zbraň by kulku dopravila podstatně dále.
      Při druhé konfrontaci se Schiefnerem trvala Mitritzová na své výpovědi, kterou nyní Schiefner zčásti potvrdil, stále však popíral, že by s vraždou měl vůbec něco společného.
      V další zprávě o průběhu vyšetřování se noviny vyjadřují v tom smyslu, že se objevila závažná podezření, že Schiefner, který byl, jak známo, zatčen na základě kompromitujících údajů Flory Mitritzové, měl podíl na vraždě Kaufmanna. Ve stejné době se ale Mitritzová, která byla naposledy zaměstnána v Praze, dostavila také na tamní policii s prohlášením, že může osvětlit pražskou vražednou kauzu Vranské, dosud zahalenou tajemným šerem. Na základě jejích nepříliš pravděpodobně znějících údajů v této věci byly její výpovědi ve věci Kaufmann znovu podrobeny pečlivému přezkoušení. Tatáž novinová zpráva ještě přináší informaci, že ve věci Kaufmann byla nedávno provedena další dvě zatčení, jména zatčených ani žádné další podrobnosti však již nebyly zveřejněny.
      Až teprve ve čtvrtek 18. července 1935 přinesly liberecké noviny (Reichenberger Zeitung) poslední zprávu, že po měsíce trvajícím soudním vyšetřování bylo trestní stíhání Schiefnera pro nedostatek důkazů zastaveno, protože Mitritzová byla uznána za naprosto nespolehlivou svědkyni. Českolipské noviny (Deutsche Leipaer Zeitung) dokonce uvádějí, že Mitritzová chodila na výslechy opilá.

      Vyšetřování vraždy obchodníka Josefa Kaufmanna tedy definitivně vyznělo doprázdna. Podle toho, co nám novinové zprávy prozradily, je to bohužel pochopitelné. Žádné svědky se nepodařilo najít, vražda se udála již v noci v liduprázdné krajině, přítomni byli pouze vrah (vrazi?), zavražděný a paní Fischerová. Paní Fischerová byla také zraněná, a když zjistila, že Kaufmann je mrtev, snažila se co nejrychleji dojet do Světlé. Občané a asi i četníci, kteří se na základě udání paní Fischerové vydali Kaufmannovu mrtvolu vyhledat a odvézt, nalezli Kaufmanna ve stejné poloze, jak jej paní Fischerová opustila a našli u něho jeho peněženku "s několika sty korunami". Můžeme tedy předpokládat, že vrah vystřílel všechny náboje, a když zjistil, že paní Fischerovou nezastřelil, utekl, aby nemohl být poznán. Vražda nedala lidem spát a proto se během dalších let objevily dohady o penězích, které měl Kaufmann u sebe. V novinách je uveden jediný konkrétní údaj o penězích, a to odměna 2000 Kč, vypsaná manželkou zavražděného za údaje, které by vedly k zatčení vraha. V novinových zprávách také nenajdeme žádnou zmínku o tom, že Kaufmann měl u sebe v okamžiku vraždy zápisník, v němž mohl mít záznam o své tržbě.
      Schiefner se ovšem na podezřelého hodil. Z novin se dovídáme, že prohospodařil peníze svého otce i své milenky, i z najatého hostince byl nakonec soudně vystěhován (důvod však noviny neuvádějí) a dá se tedy soudit, že jeho finanční situace nebyla nejlepší. Jeho milenka Mitritzová, kterou opustil, však ve své žárlivosti nebyla právě hodnověrnou svědkyní a její údaj, že u Schiefnera viděla Kaufmannův zápisník, se zdá být také málo pravděpodobným.
      Kaufmannův případ však měl ještě jednu dohru. V Myslivnách se oběsil 50 let starý zedník Josef Fichtner, který byl jedním tamním občanem žalován za urážku na cti, protože veřejně naznačoval, že onen občan má s vraždou Kaufmanna něco společného. Fichtnerovi bylo navrženo mimosoudní vyrovnání, aby dal na dobročinné účely 1000 Kč, což on odmítl.

Literatura

Abwehr, Varnsdorf: 13., 14., 16., 19., 23. a 24. září 1928, 4. a 9. června 1929, 9. července 1929.
Deutsche Leipaer Zeitung, Česká Lípa: 5. a 22. ledna 1935, 19. července 1935.
Reichenberger Zeitung, Liberec: 12., 14. a 18. září 1928, 14. a 15. května 1929, 3. června 1929, 18. a 22. ledna 1935, 18. července 1935.
Reichenberger Zeitung, Liberec, večerní vydání: 14. a 15. září 1928, 25. října 1930.