Pověst o trpaslících z Breitebergu

Nad Hainewalde vyčnívá kupovitý vrch Breiteberg, na němž pobývali laskaví trpaslíci, kteří často chodili do města Žitavy a okolních vesnic, aby tam s radostí a ochotně pomáhali lidem a jako neviditelní se podíleli na jejich radostech i starostech. Při vhodných příležitostech a hostinách si dopřávali náramného pohodlí a jiným způsobem pak spláceli to, co si užili.
Jednoho dne zavolala jedna žena za svým odcházejícím mužem: „Pospěš si, ať jsi brzo zpátky, abychom nepřišli pozdě na svatbu!“ Toto volání zaslechlo několik trpaslíků a zavolali své bratry, ten tichý lid, že se bude konat svatba. Hned se jich shromáždil zástup a všichni tam chtěli jít. Jejich poradu ale vyslechl jeden muž, který pracoval na Breitebergu, a zavolal na ně: „Jestli chcete jet na svatbu neviditelní, tak mě vezměte s sebou, vy dobří tovaryši!“ Trpaslíci se zarazili, ale slíbili mu, že mu jeho přání splní pod podmínkou, že sice bude moci jíst a pít, ale nesmí si nic tajně strčit do kapsy a odnést s sebou. A tak se všichni společně a neviděni vydali do svatebního domu. Ten byl sice už úplně plný hostů, ale trpaslíci potřebovali málo místa - mezi každými dvěma hosty seděl jeden skřítek. I sedlák Petr, kterého vzali s sebou, měl dobré místo, ale neměl na sobě svatební šaty; kdyby ho někdo uviděl, jistě by ho vyprovodili jako nezvaného hosta. Zdatně však popíjel a náramně si pochutnával, jen mu bylo líto, že s ním není jeho žena, protože Petr byl v jádru dobrý chlap a nerad si užíval sám. A právě láska k ženě ho přiměla porušit slib a něco si strčit do kapsy. To se ale trpaslíkům nelíbilo, rychle se zvedli a ten, který seděl Petrovi nejblíže, mu strhl z hlavy neviditelnou čapku a zmizel i s ostatními. A tak tam Petr najednou seděl ve své špinavé haleně s naditými tvářemi a všichni zírali na toho podivného hosta. Petr se však dál ládoval, jak to šlo, protože si vůbec nevšiml, že už nemá na hlavě lehkou trpasličí čepičku. Zjistil to, až když začal z různých stran dostávat rány a šťouchance do žeber, a nakonec po pečeni ještě jako polévku pořádný výprask. Poté byl z domu vhozenn a nechali ho přede dveřmi jeho myšlenkám a bolestným pocitům.
Později se trpaslíci z Breitebergu odstěhovali, prý do Čech, do Krakonošovy říše. Jeden sedlák z Hainewalde prý na dvou vozech odvezl celý zástup trpaslíků i se všemi jejich poklady a dostal za to velmi štědrou odměnu. Říká se, že trpaslíci prý slíbili, že se vrátí, až Sasko připadne k Čechám. Kdo ví, třeba se skutečně jednou vrátí...