Oldřichov na Hranicích / Kopaczów

Pohled na střední část obce, rozdělené státní hranicí. V popředí je český Oldřichov s bývalým panským statkem a v pozadí polský Kopaczów s kostelem sv. Josefa.

Oldřichov na Hranicích leží asi 2 km severně od Hrádku nad Nisou v mělkém údolí Oldřichovského potoka (polsky Lubota), tvořícího státní hranici s Polskem. Původně jednotná vesnice je dnes potokem rozdělena na český Oldřichov na Hranicích a polský Kopaczów. V roce 2017 žilo v české části obce 259 obyvatel a polská část měla roku 2011 329 obyvatel.
Ves byla založena ve 13. století a písemně je poprvé doložena v latinské formě Ulrici Villa roku 1287. Německy se roku 1381 nazývala Ulrichsdorf a někdy v 16. století se pro ni vžil název Ullersdorf. Ten zřejmě připomínal prvního zdejšího sedláka nebo lokátora Ulricha (Oldřicha). České jméno vzniklo roku 1923 překladem a přídomek "na Hranicích" měl obec odlišit od Oldřichova v Hájích v Jizerských horách. Název polské části vsi Kopaczów byl vytvořen až po 2. světové válce.

Pohled na vesnici ze silnice od Hrádku.

Oldřichov patrně kdysi patřil k frýdlantskému panství, ale od konce 14. století připadla jeho jižní část ke Grabštejnu, a když pak rakouský císař Ferdinand II. v roce 1635 uzavřel se Saskem mír a daroval mu za to Lužici, stala se severní část vsi součástí saského státu. Od té doby se česká část obce nazývala Böhmisch Ullersdorf (Český Oldřichov) a saská Ober Ullersdorf (Horní Oldřichov). Ve vsi byl už ve 14. století katolický kostel. Po roce 1527 ale většina obyvatel pod vlivem učení Martina Luthera přestoupila k protestantské víře a kostel se stal evangelickým. V 16. století u něj existovala také evangelická škola. Věřící katolického vyznání chodili do kostela v Hrádku a katolický učitel přišel do Oldřichova až v roce 1725. Dlouho učil v některém ze soukromých domů a teprve roku 1786 byla v české části vsi postavena jednotřídní škola, která se stala filiálkou školy v Hrádku.

Pěkně udržované lidové stavby v centru vesnice.

V roce 1834 měl Český Oldřichov 80 domů s 493 obyvateli a v saské části vsi žilo 964 lidí. Až do poloviny 19. století byly pozemky v obci značně roztříštěné, protože některá pole na české straně patřila saským majitelům a naopak. Teprve v roce 1849 se Rakousko a Sasko dohodly na výměně území a hranicí se stal potok a obecní silnice vedoucí středem vsi, které se od té doby říkalo Neutrálka. K české části vsi tehdy připadlo 76 domů s 367 obyvateli a z Čech do Saska bylo převedeno 34 domů s 248 lidmi. Podle svého vyznání mohli lidé z obou částí vsi navštěvovat evangelický kostel v Ober Ullersdorfu nebo katolický kostel v Hrádku nad Nisou.
Většina obyvatel se tehdy živila zemědělstvím, vedle něhož si mnozí přivydělávali domáckým tkaním, a v pozdějších letech si někteří našli práci v továrnách nebo lignitových dolech v Hrádku. V okolí obce bylo také několik pískoven, z nichž se vozil písek i do Žitavy.
V červnu 1866 vpadla do české části obce pruská armáda a zdejší obyvatelé museli ubytovat a nakrmit asi 3500 vojáků s 2500 koňmi. Od reformy státní správy v roce 1850 byla k Českému Oldřichovu připojena osada Grabštejn, která se od něj ale roku 1878 opět oddělila. Téhož roku byla poblíž panského dvora postavena nová školní budova, protože stará škola byla příliš malá a rostoucímu počtu dětí už nestačila. V roce 1900 měla česká část obce 142 domů a 1031 obyvatel, zatímco v saské části žilo okolo 1100 lidí. V té době zde bylo 37 řemeslných dílen, obchodů a dalších živností, mezi nimiž bylo i 7 hostinců. Roku 1928 byl do vsi přiveden vodovod, napájený bohatými prameny v okolí Uhelné.

Bývalý panský statek s barokní bránou.

Po 2. světové válce připadla severní část obce Polsku. Původní němečtí obyvatelé byli z celé vsi vystěhováni a do jejich domů přicházeli noví osídlenci. Český Oldřichov měl koncem roku 1945 asi 400 obyvatel. Postupně tu byla obnovena řada živností a v rekonstruovaném hostinci "U korunního prince Rudolfa" byl 6. ledna 1946 otevřen Osvětový dům, který se stal centrem společenského a kulturního dění.
Po komunistickém převratu v roce 1948 se ale hranice úplně uzavřela a 55 domů, stojících na polské straně v těsné blízkosti hranice bylo zbořeno, aby tu mohly být zřízeny hraniční zátarasy. Drobné živnosti ve vsi zanikly a roku 1950 tu bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, které se časem rozpadlo, a jeho majetek převzal státní statek. Řada opuštěných domů byla později zbořena a další z nich zachránila před zánikem rostoucí obliba chalupářství v 70. letech. Stálých obyvatel ale v obci ubývalo a roku 1976 tu byla zrušena škola. Děti pak musely dojíždět do Hrádku nad Nisou, k němuž byl nedlouho poté Oldřichov přičleněn.
Hranice mezi Oldřichovem a Kopaczówem byla slavnostně otevřená až 21. prosince 2007, kdy se Česká republika a Polsko staly součástí Schengenského prostoru.

Kostel sv. Josefa.

Dominantou celé vsi je kostel sv. Josefa v Kopaczówě, který nahradil starší dřevěný kostel ze 13. století, zničený pravděpodobně za husitských válek. Nový kostel se začal stavět jako katolický v 15. století a poprvé se připomíná roku 1467. Po roce 1527 se stal evangelickým, ve 2. polovině 16. století byl přestavěn a do roku 1570 k němu byla přistavěna věž. V 18. století byl kostel, zasvěcený tehdy sv. Vojtěchovi, znovu barokně přestavěn a po roce 1945 byl rekatolizován a zasvěcen sv. Josefovi.
Jednolodní stavba s plochým dřevěným stropem je zakončená presbytářem s křížovou klenbou a na severní straně je k ní přistavěná sakristie. Uvnitř se dochoval dřevěný oltář z 18. století a na vnější zdi jsou kamenné náhrobky z 18. století.
Kostel je obklopen hřbitovem, v jehož rohu je malá hřbitovní kaple. V zadní části hřbitova stojí hranolový pomník padlým z 1. světové války, obklopený symbolickými hroby, přenesený sem ze zaniklých Rybarzowic, a u hřbitovní zdi za ním je hromadný hrob této vesnice, jejíž hřbitov byl zlikvidován těžbou lignitu.
V parčíku pod kostelem stojí nízký žulový pomník, věnovaný oldřichovským padlým z 1. světové války, a za ním byl v říjnu 2006 odhalen trojboký obelisk, připomínající společnou minulost Čechů, Poláků a Němců.

Pomník padlým z bývalé farnosti Reibersdorf (Rybarzowice).

Pomník oldřichovských padlých v parčíku pod kostelem. V pozadí za ním stojí trojboký Evropský obelisk.

Klasicistní zámeček rodiny Kyawů z 18. století.

V obci se také dochovalo několik selských statků a lidových roubených domů s podstávkou a hrázděným patrem. Na polské straně stojí u silnice do Žitavy značně zchátralý klasicistní zámeček č.p. 5, postavený rodinou Kyawů v 18. století a rozšířený ve 2. polovině 19. století. Rozlehlý hospodářský dvůr u něj už bohužel zchátral a větší část jeho budov byla zbořena. Vjezd do Scholzeho statku č.p. 40 ve střední části Kopaczówa zdobí velký reliéf selského povozu s rodovým znakem a letopočtem 1684. Na křižovatce pod kostelem stojí kamenný rozcestník, ukazující směr do Žitavy, bývalých Rybarzowic a Hrádku nad Nisou.
V centru české části vsi stojí bývalý panský statek č.p. 28 z konce 18. století, ohrazený kamennou zdí se zachovanou barokní bránou. Po 2. světové válce statek zchátral a uvažovalo se o jeho zboření, ale na začátku 90. let jej získali noví majitelé, kteří dvůr zrekonstruovali. V jeho blízkosti stojí patrová budova bývalé školy z roku 1878, ve které se vyučovalo až do roku 1976 a dnes slouží k bydlení. Na prostranství před ní je parčík s dětským hřištěm, upravený v roce 2013. U otočky autobusu roste památný Jahnův dub, pojmenovaný po zakladateli německého tělocvičného hnutí Friedrichu Ludwigu Jahnovi (1778-1852).

Vjezd do Scholzeho statku s reliéfem a rodovým znakem.

Památný Jahnův dub u otočky autobusu.

U silnice z Hrádku asi 100 m před Oldřichovem stojí Richterův kříž z 1. poloviny 19. století, jehož pískovcový sokl zdobí tři reliéfy od neznámého lidového umělce, zachycující modlitbu v Getsemanské zahradě a anděly, přicházející na pomoc. Kříž nechal postavit sedlák Joseph Richter u později zrušené polní cesty, odkud byl v roce 2011 přemístěn k silnici a renovován.

Kamenný rozcestník v centru Kopaczówa.

Richterův kříž u silnice z Hrádku.

Vyhledávání

Oldřichov na Hranicích / Kopaczów

Další informace