O Třípanském sloupu

V minulém vyprávění jsme sledovali průběh Staré pražské cesty jižně od hradu Tolštejna. Zastavili jsme se u sloupu sv. Jakuba pod Jelení skálou.
Pokračujeme-li od tohoto sloupu dále po cestě k Nové Huti, vyjdeme asi po padesáti krocích z úvozu Čertova příkopu, velice příhodného k přepadávání pocestných, méně však (vzhledem k příkrosti, stísněnosti, a rozbředlosti) způsobilého k pohodlné jízdě s nákladem vzhůru (odtud asi jeho jméno). Stojíme na rovince ve svahu Konopáče, na níž Pražská cesta zatáčí doleva. Vlevo tu odbočuje úzká stezička k vrcholu Jelení skály, jak se nyní nejčastěji říká rozpukanému skalnímu hrotu Konopáče. Vpravo dolů směřuje k trati z jedlovského nádraží dnes již nepoužívaná lesní cesta osázená řadou očíslovaných mezníků ozdobně označených na jedné straně letopočtem 1803 a počátečními písmeny českokamenického (KA - Kamnitz) a zákupského (R - Reichstadt) panství, na zaobleném temeni je vytesán křížek. U rozcestí stojící vysoký hranol z předminulého století tu vymezuje jednotlivé lesní revíry ozdobně tesanými čísly, figurujícími i na starých lesnických mapách. Hranice mezi českolipským a děčínským okresem zde opisuje dávné rozmezí někdejšího panství milštejnského čili zákupského, stýkajícího se s územím panství českokamenického a tolštejnskorumburského. Donedávna bylo svědkem tohoto feudálního trojmezí torzo hraničníku neobvyklých tvarů, vytesaného ze sklovitě třpytivého milštejnského křemence, z něhož se po dlouhá staletí vyráběly proslulé mlýnské žernovy. Kusý sloup o výšce lidské postavy, mírně vykloněný bujícími kořeny smrku, přízračně probleskoval na mechovém koberci nepatrné mýtinky. Jeho trojboký dřík se zaoblenými hranami měl stěny konkávně prohnuté, každá z nich směřovala k jednomu ze tří někdejších panství. Sloup spočíval na nízkém trojlistu monolitního podstavce, umístěného na dalším čtverhranném stupni a opatřeného neporušenou, ostře tesanou kamenickou značkou. Sloup i značka se svým tvarem hlásily do doby renesanční. Toto poničené torzo si v létě roku 1999 odvezl zloděj. Zbyl jen podstavec a stopy traktoru. Kdo mohl potřebovat ulomený sloup z hloubi lesa? Kus kamene, který měl svůj smysl pouze na svém místě...
Na Kreibichově mapě1) a na mapě okresního hejtmanství2) z roku 1850 je sloup označen "3 Herren Säule". Hospodářská mapa3) uvádí zkomolený název "Bei drei Säulen". Dochovala se mapa o vyrovnání a omezníkování sporné hranice mezi panstvím lichtenštejnským a českokamenickým z roku 1745, na které je tento sloup vyobrazen. V úvodu mapy se uvádí, že "sporné hranice probíhaly v revírech obcí Chřibská - Nová Ves, Horní Podluží, Jiřetín a Tolštejn. 7. července 1741 byla tato hranice po předchozím vyrovnání opatřena 104 mezníky, které byly označeny na straně lichtenštejnského panství písmenem R, směrem ke kamenickému panství písmenem K, letopočtem 1740 a znakem obličeje." Část mezníků se dochovala a lze je v terénu dobře sledovat. Třípanský sloup je na této staré mapě - dnes bychom spíše řekli plánu - barevně znázorněn v levém dolním rohu i se svým okolím. Z obrázku je vidět, že na chybějícím vrcholu kamenného sloupu byly vytesány tři erby přivrácenou stranou vždy do příslušného území.4) Mapa je opatřena pečetí a podpisy Wilhelm Fürst zu Lichtenstein a Philip Graf Kinsky.5) Tento sloup byl prý postaven 29. července 1705, kdy byla rovněž vymezována hranice, ale už dávno předtím tu stával jiný sloup - červený.6) Že hranice mezi kamenickým a tolštejnským panstvím bývala hranicí spornou, dokládá velmi staré pomístní jméno "Zwietracht", tj. V rozepři, které je doloženo už v Oederově mapě okolí Tolštejna. Spory mezi oběma panstvími se táhly po staletí. Na jiném místě najdeme v lese mezníky datované rokem 1728, vymezující zřejmě někdejší (později zrušený) průběh hranic. Na pečlivě vyhotoveném plánu7) z roku 1571 se mezi řadou pomístních jmen najde i označení Čertova příkopu "Die Teuffelsgrub bey der drey herrn Dahnn", tedy "Čertův příkop u Třípanské jedle". Je možné, že právě na místě oněch "tří jedlí" byl později postaven Třípanský sloup.8)
V dávných dobách nebylo zapotřebí používat k označování hranic mezníky, neboť tomuto účelu většinou dostatečně vyhovovaly hory, skaliska, potoky nebo stromy. Do stromů se někdy dělaly záseky, nebo se na ně připevnila tabulka, jak tomu bylo v případě nejvyšší hory Jizerských hor - Smrku (Tafelfichte), pojmenované zřejmě podle hraničního stromu opatřeného nápisovou deskou.9) Z kupní smlouvy10) z roku 1573 vysvítá, že hraniční jedle - předchůdkyně Třípanského sloupu - byla ve své době obecně známým a důležitým orientačním místem. V bájné zprávě o pokladu v Sýkořím dole, který údajně popsal očitý svědek Ital Moli, se rovněž hovoří o třech jedlích ("drey Tannen")11).
Analogii Třípanského sloupu najdeme i v jiných horách. Například na Pradědu to jsou znaky losinských Žerotínů, řádu Německých rytířů a vratislavského biskupství.

Poznámky a literatura:

1. Charte zur Übersicht der Grenze des Leitm. Kreises mit Sachsen u. d. Oberlausitz in 2 Blättern von Caronic Kreybich (SÚA Praha, Karmelitská).
2. Charte der Bezirkshauptmannschaft Tetschen 1850. Mapa uložená ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích, resp. jeho pobočce v Děčíně (dále jen SOA Děčín).
3. Wirtschaftskarte Rumburg, Niedergrund. Lesnická mapa 1 : 7200 z r. 1900. SOA Děčín.
4. Hlava sloupu s erby chyběla již ve dvacátých letech 20. století. Oprava ukončená v r. 1927 byla iniciována tolštejnským řídícím učitelem Pleschkem a stála 700 Kč (opis tolštejnské kroniky od paní G. Vackové, str. 206).
5. Mappa Geometrica... z r. 1745 (knihovna varnsdorfského muzea, bez sign.). Podrobnosti o ukončení této mezní pře zaznamenal F. Hyhlík (Zur Forstgeschichte der Fürst Kinskyschen Herrschaft Böhm.-Kamnitz. Wien 1903, str. 20-21). Uvádí, že všechny dosavadní hraniční znaky byly odstraněny a lizované (tj. označené) stromy pokáceny. Mapu nové platné hranice zhotovil zemský měřič J. Mann. Kromě precizní mapy a slovního popisu průběhu hranic je v protokolu doloženo, kolik hraniční komise při svém jednání z 22. do 30. července 1739 snědla a vypila (libra masa byla za 4 až 6 krejcarů, kuře za 5 krejcarů, libra pstruha stála 7 krejcarů). Nepřekvapuje, že největší položku tvořily výdaje na nápoje, vždyť bylo parné léto (pinta piva byla za 4 krejcary, pinta vína za 7 krejcarů). Vrcholem pečlivosti je však jmenovitý seznam jinochů poskytnutých oběma panstvími k pomocným pracím. Na závěr byli "odměněni" výpraskem ("gepritschelt") u jednotlivých hraničních kamenů, aby si lokalizaci 104 mezníků dlouho pamatovali a mohli o ní v případě potřeby v budoucnosti svědčit. Na jeden mezník připadli v průměru dva až tři zmlácení mládenci ve věku od 11 do 20 let, ale i starší.
6. Časopis Gebirgsfreund XV, str. 13.
7. G. Oeder: Kartenplan der Umgebung des Tollenstein, Anno 1571. Státní archiv v Drážďanech.
8. Jiný "Dreiländereck", jak se lidově těmto trojmezím říkalo, se nacházel u Zahrad ve Šluknovském výběžku. Hraničilo zde panství šluknovské, lipovské a českokamenické. Když zde kolem roku 1960 prováděli melioraci pozemků, povalili při tom starý hraničník a dnes již není k nalezení. (Ústní sdělení od R. Marschnera z Vlčí Hory č. p. 97 v r. 1997.)
9. Dle popisu hranic ze dne 12. července roku 1628 se na hoře Smrku nacházela "tabule" se znakem a jménem majitele frýdlantského panství včetně letopočtu 1628 - to vše umístěno na mohutném smrku. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, allgemeiner Teil 2, 3. Heft, Frýdlant 1928.
10. SOA Děčín, velkostatek (dále jen VS) Lipová, inv. č. 412, sign. C-I/28/1.
11. Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursionsklubs (dále jen MNEC), 8. roč., Č. Lípa 1885, str. 24-27.