Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Knihovnička Lužických hor

Sloup u svatého Jakuba

Příběh z knížky Karla Steina: "Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska".

      Než byla v roce 1805 dokončena císařská silnice přes Šébr, jezdilo se ze Šluknovského výběžku do vnitrozemí dodnes patrnou Starou pražskou cestou. Vine se od Jiřetína po východních svazích Tolštejna k lesu, v němž nabírá jihozápadní směr, po pravé straně míjí dvě znatelné prohlubně prastarých tzv. Vlčích jam, spojí se s již málo patrnou zprava přicházející odbočkou hradní cesty a přetne Cestářskou cestu, vycházející ze Sýkořího dolu. Zde se v nepatrném úseku ztotožní s udržovanou lesní cestou, odbočující z Cestářské cesty pravoúhle na ih, až do její levotočivé zatáčky, směřující nad Zlaté jámy. Pražská cesta však nepřestává sledovat jižní směr. Vstupuje do hlubokého úvozu Čertova příkopu, zataraseného polomy, ke Konopáči (Jelení skále) a tam se obrací k jihovýchodu směrem k Nové Huti a ke zřícenině hradu Milštejna.
      Jednou prý tudy jel ve svém kočáře biskup. V místech, kde Pražská cesta již pomalu vystupuje z Čertova příkopu, vyskočil náhle před kočárem jelen. Koně se splašili a kočár s biskupem se převrhl. Prý na paměť této příhody byl na okraji úvozu postaven pomník.1) Je to asi 270 cm vysoký pískovcový, deskou překrytý sloup, spočívající na čtyřbokém hranolu podstavce opatřeného jednoduše profilovanou římsou. Na vrcholu sloupu mohla být osazena socha. Na čelní straně podstavce je vytesán reliéf představující jelena vzpínajícího se před mužem ve splývavém rouchu a biretu. Podle staršího popisu měla figura v ruce tasený meč, dnes je již sotva znatelný.2)
      Příběh o biskupovi a jelenu je ovšem primitivní, nepochybně až v 19. století vzniklý etiologický výklad reliéfu představujícího zřejmě oblíbeného ochránce lesních samot svatého Jiljí, k němuž se uchyluje lovcem pronásledovaný jelen. Také by mohlo jít o sv. Huberta, který rovněž býval zobrazován s jelenem. Podle starších topografických map se širší okolí na ih od sloupu označovalo Beim Jacobi, v češtině tedy U svatého Jakuba.3) Dnešní sloup (nebo spíše jeho předchůdce) tudíž na svém vrcholu nesl zřejmě sochu apoštola Jakuba Většího, patrona poutníků, pocestných, a tedy i formanů, kteří kdysi oživovali Pražskou cestu. Sloup pak nejspíše vznikl ze slibu učiněného na tomto místě zámožným formanem nebo kupcem, jemuž hrozilo přepadení nebo jiná pohroma. Pochází asi z počátku 18. století, letopočet 1700 na boku podstavce je pravděpodobně novodobý, neboť je protějškem stejným způsobem provedeného letopočtu 1924, který na opačném boku podstavce udává datum opravy sloupu.4)
      Úvoz Staré pražské cesty se pozvolna zasouvá a zarůstá smrkovým a modřínovým porostem. Zub času donedávna neúprosně hlodal i na dříku sloupu, který se rozpadal. V poslední chvíli se přece jen začalo blýskat na lepší časy. O pomníček se začal zajímat jeho vlastník - Lesní závod Rumburk - který si na opravu sjednal děčínského kameníka Jana Pokorného. Ten sloup zrestauroval a nasadil mu pískovcovou kaplici.5) A aby nebylo pochyb, kdo má nad cestou patronát, je na ní barevně vyobrazen apoštol Jakub Větší.

Poznámky a literatura:

  1. Písemně sdělil J. Münzberg z Jiřetína pod Jedlovou v r. 1977.
  2. Dr. F. Hantschel: Nordböhmischer Touristenführer, 2. vydání, Č. Lípa 1907. Viz též A. Paudler: Der neue Kammweg vom Jeschken zum Rosenberge. Č. Lípa 1904.
  3. Messtischblatt St. Georgenthal 5153, 1 : 25 000.
  4. Podnět k restaurování svatojakubského sloupu dal řídící učitel osady Tolštejn (dnes Rozhled) Augustin Pleschke. Podle jeho záznamů ležel dřík sloupu způli při okraji cesty, druhá část a hlava mu již chyběly. O renovaci, která byla dokončena v r. 1927, se zasloužil horský spolek Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen. (Opis kroniky obce Tolštejn od paní Vackové, roz. Münzbergové, str. 206.)
  5. Na jejím vrcholu je umístěn jednoduchý kovový křížek. Oprava pomníčku byla dokončena v srpnu 2002.

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.